Alpine A110 – Renault trochu jinak

Alpine A110 – Renault trochu jinak

Renault se může pyšnit dlouhou řadou sportovních úspěchů, od vítězství Louise a Marcela Renaultových v závodu Paříž–Trouville v roce 1899 až po prvenství Fernanda Alonsa v mistrovství světa formule 1 ročníku 2005. Nemalý podíl na sportovních úspěších Renaultu měla malá francouzská automobilka Alpine, která stavěla sportovní vozy s motory a mechanikou od Renaultu.

Zakladatelem značky Alpine byl Jean Rédélé, syn majitele autoservisu v lázeňském městě Dieppe. Po ukončení druhé světové války převzal otcův podnik, stal se zástupcem značky Renault a začal na vozech této značky závodit. S malou „želvičkou“ Renault 4CV se mu například podařilo třikrát po sobě vyhrát svoji třídu v italském závodu Mille Miglia (1952–1954) a Alpskou rallye (Coupe des Alpes). Lví podíl na těchto výsledcích měl jeho konstruktérský um. Upravoval motory, třístupňovou převodovku předělal na pětistupňovou, odlehčoval vozy speciálními hliníkovými karoseriemi. Účastnil se i věhlasných závodů v Le Mans a Sebringu a postavil vcelku pohledné kupé s hliníkovou karoserií Allemano podle návrhu Giovanniho Michelottiho.

Když se o Rédélého úpravy vozů Renault začali zajímat zákazníci, založil v říjnu 1955 firmu Société Anonyme des Automobiles Alpine a jako znak firmy zvolil kruhové logo se stylizovaným písmenem A. Název Alpine byl vybrán na počest úspěchu v Alpské rallye, ale nikdo tehdy netušil, že už předtím představila britská značka Sunbeam sportovní kupé Alpine. Problémy s názvem firmy provázely značku Alpine po celou dobu její existence. Kromě názvu Alpine se používalo i označení Renault Alpine nebo Alpine Renault.

Rozjezd

Spolu s bratry Chappeovými, průkopníky sklolaminátové konstrukce automobilů, vyrobil Rédélé malé kupé, vycházející z mechaniky Renaultu 4CV a nazvané Alpine A106 Mille Milles (foto). Kupátek se čtyřválcem 747 cm3 umístěným vzadu vyrobil v letech 1955–1961 kolem 250 kusů, včetně několika kabrioletů, navržených opět Michelottim. Laminátová karoserie byla upevněna na tuhé konstrukci se středovou trubkou, která se stala charakteristickým znakem všech Alpin.

Model A106 se, stejně jako všechny následující typy značky Alpine, prodával v rámci distribuční sítě Renaultu.

Když Renault začal vyrábět nástupce 4CV, typ Dauphine (opět s motorem vzadu), pustila se firma Alpine v roce 1961 do stavby úplně nové konstrukce kupé s uspořádáním sedadel 2+2 a typovým označením A108. Zpočátku se typ A108 vyráběl s motorem o objemu 845 cm3, později se objem zvýšil na 1108 cm3. Díky dvěma dvojitým horizontálním karburátorům Weber a úpravám Gordini se výkon vyšplhal až k 70 kW (95 k) a rychlost na 200 km/h.

Alpine A108 s motorem vzadu se dodávala s několika druhy karoserií. Poprvé se objevila v otevřeném provedení, následovalo Coupe 2+2 vycházející z návrhu Michelottiho kabrioletu a mělo hranatou kabinu. Verze Coupe Sport dostala charakteristické rysy, které do značné míry převzala nejslavnější alpina, typ A110. Do roku 1963 opustilo továrnu v Dieppe přes 230 vozů A108.

Od litru po šestnáctistovku

V době, kdy začínala být technika alpin poněkud zastaralá, představil Renault nový typ R8 a v továrně Alpine se rozhodli použít mechanické díly tohoto tehdy moderně řešeného automobilu. Pustili do přestavby podvozku A108, drobných změn se dočkala i karoserie. Nový vůz dostal jméno A110 Berlinette Tour de France, na počest vítězství v tomto závodu v roce 1962. Design sklolaminátové karoserie (foto) byl zřejmě inspirován anglickými sportovními vozy, konkrétně Lotusem Elan geniálního konstruktéra Colina Chapmana. Během výroby tohoto typu docházelo k drobným změnám na podvozku a karoserii (například přídavné světlomety na přídi, rozšířené podběhy blatníků, nasávací otvory v zádi atd.). V letech 1966–1969 se model Alpine A110 vyráběl v malých počtech také v otevřeném provedení.

Na pařížském autosalonu v říjnu 1962 představil Jean Rédélé elegantní čtyřmístné kupé A110 GT4 (foto), postavené na mechanice R8 a využívající díly z modelu Renault Floride. Polyesterovou karoserii dodávala firma Chappe & Gessalin. V letech 1963–1969 bylo vyrobeno 263 vozů s motory od 1,0 do 1,3 litru. Stovku kupé vyrobila mexická firma Dinalpin.

Alpine A110 začínala s motorem 956 cm3 (37 kW/51 k), později však používala výkonnější 1,1litrové motory z Renaultů R8 Major a R8 Gordini. S příchodem dalších modelů Renaultu (R12, R15, R16), se objem použitých čtyřválců postupně zvyšoval na 1440, 1565 a 1647 cm3. Nejrozšířenější typ s 1,6litrovým motorem z Renaultu 16 TS (krátce se používalo označení 1600S) měl v sériovém provedení výkon 92 kW (125 k) a v závodní verzi dokonce 118 kW (160 k). Poměrně malý vůz s rozvorem 2271 mm a rozměry 4050 x 1450 x 1130 cm) a pohotovostní hmotností jen kolem 800 kg dosahoval s tímto motorem úctyhodných výkonů. Závodní verze jezdila rychlostí až 246 km/h a zrychlovala z nuly na sto za 6,2 s.

Zrozena pro rallye

Není divu, že vůz s takovými parametry byl na tratích rallye velmi úspěšný. V roce 1968 dokonce získala Alpine od Renaultu celý rozpočet závodního oddělení a alpiny závodily v barvách Renaultu. Série úspěchů typu A110 začala naprostým vítězstvím v Alpské rallye v roce 1968. Tehdy používaly závodní vozy motory s objemem 1440 cm3, odvozené od Renaultu R8 Gordini. Další výrazné úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1971 skončily vozy Alpine A110 v Rally Monte Carlo na prvních třech místech (foto). Zvítězila dvojice Ove Andersson/David Stone před posádkami Thérier/Callewaert a Andruet/Vial.

V roce 1973 se jel první ročník světového mistrovství v rallye (World Rally Championship – WRC) a Renault se rozhodl zúčastnit se s vozy A110. Závodní tým tvořili jezdci Bernard Darniche, Jean-Pierre Nicolas a Jean-Luc Thérier, které příležitostně doplňoval Jean-Claude Andruet (vyhrál Rally Monte Carlo 1973). Vozy Alpine A110 vyhrály skoro všechny závody, kterých se zúčastnily a staly se historicky prvním vítězem mistrovství světa WRC.

Palivová krize v roce 1973 způsobila pokles výroby alpin (v roce 1972 se jich vyrobilo přes 1400, ale v roce 1974 jen necelá tisícovka) a Renault převzal plnou kontrolu nad firmou Alpine. Pod taktovkou Renaultu začala Alpine vyvíjet nástupce typu A110. „A stodesítka“ sice závodila dál, ale v souboji se závodními speciály, jako byla Lancia Stratos s motorem Ferrari, už neměla šanci.

Vítězství v Le Mans

S penězi od Renaultu se firma Alpine pustila do realizace dalšího cíle – vítězství v Le Mans. Renault v té době převzal také ladičskou firmu Gordini a společně s Alpine vzniklo závodní oddělení Renault Sport. Postupně vznikla řada závodních speciálů a vrcholem bylo v roce 1978 vítězství typu Alpine A442B (foto) s turbomotorem v Le Mans. Za volantem vítězného vozu seděli Didier Pironi a Jean-Pierre Jaussaud.

Alpine použila poprvé turbomotor už v roce 1972, když Bernard Dudot navrhl tento pohon pro speciálně upravený Alpine A110, se kterým pak Jean-Luc Therier zvítězil na kritériu v Cevennes. Dudot pak pracoval ve vývojovém týmu motorů pro Le Mans a přičinil se o mimořádné úspěchy vozů Renault ve formuli 1. Další výraznou osobností, která začínala jako spolujezdec v týmu Alpine, je Jean Todt, později šéf týmu Ferrari ve formuli 1 a od roku 2009 prezident mezinárodní automobilové federace (FIA). U nás Alpinu A110 proslavil závodník Vladimír Hubáček, který s ní v první polovině sedmdesátých let pravidelně vítězil v domácích soutěžích a získal několik mistrovských titulů.

Výroba Alpine A110 skončila v červenci 1977. Posledním vozem tohoto typu, který opustil bránu továrny v Dieppe byla zelená Berlinette 1600 SX. K dokončení tohoto vozu už musely být dodány některé díly ze Španělska, kde se alpiny vyráběly v licenci, stejně jako v Bulharsku (Bulgaralpine) a Mexiku (Dinalpin). Celkem bylo v Dieppe vyrobeno 7176 vozů A110. Od roku 1971 se zde vyráběl větší typ A310, ten ale už popularity “A stodesítky” zdaleka nedosáhl.

Popisky k obrázkům naleznete ve fotogalerii:

Karel Haas