Bohemka (Tatra 75 z České Lípy)

V České Lípě působila karosárna Bohemia. K jejím nejkrásnějším kreacím patřil roadster Tatra 75 se vzduchem chlazeným boxerem a sedátkem „pro tchyni“.

Tatra 75 letos slaví 75. narozeniny. Její kariéra trvala pouhých pět let a vzniklo jen 4114 exemplářů. Kromě pěti továrních karoserií (kabriolet, sportovní kabriolet, faeton, čtyř nebo šestimístná limuzína) dostala mnoho podob díky individuálním kreacím nezávislých karosáren. Anglický dovozce tater kapitán Fitzmaurice ji například předal k okarosování Thomasi Harringtonovi a z daňových důvodů nechal snížit zdvihový objem motoru z 1,7 na 1,5 litru (foto).

Bohemka (Tatra 75 z České Lípy)

Montáž Tater 75 se odehrávala také v Rakousku, ve Vídni „oblékli“ 41 podvozků. Zákazníci mohli volit mezi základním rozvorem 2700 nebo prodlouženou verzí s 3200 mm, určenou hlavně pro šestimístné „ředitelské“ nebo taxikářské limuzíny. K oblíbeným řešením patřily čtyřmístné kabriolety (foto).

Bohemka (Tatra 75 z České Lípy)

V Československu se pětasedmdesátka snad nejvíce povedla firmě Bohemia z České Lípy. Na sever Čech z Kopřivnice zamířilo devatenáct podvozků. Jednalo se o typicky tatrovácký centrální nástavný rám tvořený ocelovou rourou. Celý poháněcí řetězec tak ležel v jedné ose a obešel se bez kloubů – nenašli byste je na spojovacím hřídeli ani u hnacích hřídelů nezávisle zavěšených kol! Konstruktér Hans Ledwinka v choulostivých kloubech spatřoval zbytečnou slabinu a zdroj mechanických ztrát. Vpředu byl k rouře přišroubován motor se čtyřmi protilehlými válci chlazenými odstředivým dmychadlem.

Sedmnáctistovka OHV byla nuceně chlazena ventilátorem

Díky většímu spádu (rozdílu) mezi teplotou válce a vzduchu ve srovnání s válcem a vodou v tradičních chladičích takřka vymizelo riziko přehřátí motoru a stačil menší přísun vzduchu.

Koho neuspokojovala čtyřstupňová převodovka, mohl si ji za příplatek zhodnotit rychloběhem (protiváha redukce a obdoba dnešní „dlouhé“ pětky, šestky). Druhou cestou k úsporám paliva se stala volnoběžka vyřazující motor ze záběru při ubrání plynu bez nutnosti vyšlapovat spojku. O jejím skutečném vlivu na spotřebu se v polovině 30. let vášnivě debatovalo, ale zvláště v USA se dočkala značného rozšíření.

Jednoduchá přístrojová deska odpovídala nenáročnosti vzduchem chlazeného motoru

Na zobrazeném roadsteru zaujme několik kdysi obvyklých, ovšem dnes už spíše úsměvných řešení. Čelní sklo bylo možné vyklopit vpřed, spodní část jeho rámu byla zvlněna po vzoru formulových monopostů, stejně jako přístrojová deska. Na podobné „hrby“ totiž bývala montována malá sklíčka chránící pouze hlavu a snižující čelní odpor. Po vyklopení víka zavazadelníku se na jeho rubu objevilo čalounění a v kufru byste našli sedák.

Na „sedátko pro tchýni“, začleněné do zavazadelníku, se vystoupalo po schůdku na blatníku

Na tomto třetím, nouzovém sedátku bývalo velmi větrno a chyběla ochrana před deštěm. I proto se říkalo, že je určeno pro doprovázející tchyni.

Poznávací znaky

Tatra 75 je v podstatě zvětšenou Tatrou 57 „Hadimrškou“ – první se v letech 1934-1939 vyrobilo 4114, druhá se s bilancí 17 518 kusů stala druhou nejprodávanější tatrou v historii, hned po „šestsettrojce“. Jak T75 odlišit od obdobné T57a? Do roku 1935 se přední kapota T75 vyklápěla samostatně bez blatníků a později držela na dvou klikách místo jediné.

Všimněte si dvou klik přednmí kapoty, menší T 57 a mela jedinou sponu zespodu

Uzavřené karoserie T75 byly výhradně čtyřdveřové, na přední kapotě měly čtyři lišty místo tří známých z menšího modelu. Pětasedmdesátka používala na rozdíl od primitivních lankových brzd kapalinové.

Popisky k jednotlivým fotografiím naleznete v přiložené galerii:

Zdeněk Vacek