Allard typ P (1949–1956): Velryba na suchu

Malá londýnská automobilka Allard vyráběla kusově čtyřmístné sportovní dvoudveřové vozy typu P, odvozené z kabrioletů typu M. V obou generacích P1 a P2 používaly převážně motory Ford V8.

Sydney Allard (1910–1966) založil automobilku Allard Motor Company v roce 1945 na Clapham High Street v Londýně. S využitím mechanických dílů z vozů Ford a vlastních ocelových podvozků a hliníkových karoserií, začal v malých počtech stavět dvoumístné závodní vozy typu J s motory Mercury V8 a Cadillac, o něco větší cestovní vozy typu K s rozvorem 2 692 mm a také čtyřmístné modely typu L. Všechny tyto vozy vycházely z podvozku britského Fordu Pilot, vyráběného v letech 1947 až 1951 a poháněného motorem V8 s rozvodem SV a objemem 3 622 cm3. Karoserie z hliníkových plechů vyráběl Allardův přítel Godfrey Imhof.

Sportovní vozy J, K a L šly dobře na odbyt a proto se Sydney Allard pustil do vývoje a kusové výroby větších modelů: kabrioletů typu M a od nich odvozených čtyřmístných zavřených vozů typu P. Ty se vyráběly ve dvou generacích P1 (1949–52) a P2 (1952–56), přičemž obě používaly známý motor Ford V8. To bylo výhodné kvůli servisu ve Spojených státech, kam směřovala většina vyrobených vozů. Na konci čtyřicátých let bylo obtížné získat strategické materiály jako ocel a hliník a britská vláda je uvolňovala pouze pro výrobky určené na export a přinášející cenné valuty.

Allard P1

Dvoudveřový Allard P1 Saloon (foto) vycházel z kabrioletu typu M a měl stejně dlouhou příď zakončenou typickou maskou chladiče se svislým žebrováním. Maska byla v dolní části rozšířena až ke světlometům a dala vzniknout přezdívce „velryba“. Později byla maska upravena v horní části zaoblením. Dveře otevírané proti směru jízdy (říkalo se jim sebevražedné kvůli nebezpečí otevření za jízdy) měly větrací okénka a tenké chromované rámečky. Zadní blatníky byly zapuštěné do boků. Vzadu měl Allard P1 zavazadelník přístupný víkem otevíraným nahoru.

Dvoudveřový Allard P1 Saloon měl dlouhou příď zakončenou typickou maskou chladiče se svislým žebrováním. Maska byla v dolní části rozšířena až ke světlometům a dala vzniknout přezdívce „velryba“.

Allard P1 (zpočátku byl také označován jako Allard 3.6 Litre Saloon) s hliníkovou karoserií měl rozvor náprav 2 845 mm, byl dlouhý 4 724 mm (skoro polovinu délky zabírala dlouhá příď), široký 1 803 mm a vysoký 1 524 mm. Neobvyklé u poválečných vozů bylo zavěšení předního okna nahoře a možnost jeho pootevření a zajištění v otevřené pozici. V interiéru se nešetřilo s dřevěnými obklady rámů dveří a horní části palubní desky. Všechny přístroje a ovladače (včetně spínače osvětlení motorového prostoru) byly umístěny na středovém panelu a zůstávaly na místě bez ohledu na to, zda volant byl na levé nebo pravé straně. Vozy určené k exportu měly standardně topení, na domácím trhu se dodávalo za příplatek.

Zadní kola Allardu P1 poháněl vidlicový osmiválec Ford 221 s rozvodem SV a objemem 3 622 cm3 (vrtání x zdvih: 77,8 mm x 96,2 mm). Jeho výkon 86 k (63 kW) dosahovaný při 3 500 otáčkách postačoval vozu s pohotovostní hmotností 1440 kg dosáhnout maximální rychlost 136 km/h a z 0 na 100 km/h akcelerovat za 24 s. Při testech vykazoval spotřebu kolem 17 l/100 km. Závodní verze měly motor Mercury V8 s objemem 4,4 litru a výkonem 117 k (86 kW). Allardy P1 se prodávaly s cenou od 1 277 liber šterlinků (včetně daně) a do roku 1952 jich bylo vyrobeno 155 kusů.
 
Vítězství v Rally Monte Carlo 1952

Svoji spolehlivost a dobré jízdní vlastnosti uplatnily vozy Allard P1 v závodech a soutěžích. Největším sportovním úspěchem Allardu P1 bylo vítězství v roce 1952 v Rally Monte Carlo (foto). Za volantem se střídal sám vlastník automobilky Sydney Allard s Guyem Warburtonem a spolujezdcem (navigátorem) byl Tom Lush. Na těžké, zledovatělé trati se Allardovi podařilo vyhrát jako prvnímu anglickému jezdci od roku 1931 (tehdy se vítězem stal Donald Healey). Allard je dodnes jediným vítězem tohoto závodu na voze nesoucím jméno jezdce.

Sydney Allard (vpravo) a Guy Warburton pózují před Allardem P1 po vítězství v Rally Monte Carlo v roce 1952.

Allard P2

Úspěch na Rally Monte Carlo využil Sydney Allard při volbě jména nástupce Allardu P1 a nazval jej Allard P2 Monte Carlo (foto). Nová dvoudveřová čtyřsedadlová pontonová karoserie stejných rozměrů jako P1 už měla dveře otevírané po směru jízdy, větší okna a přední blatníky zapuštěné do boků. Světlomety byly přemístěny do kapkovitých výstupků mezi maskou chladiče a předními blatníky. Zmenšená a vodorovně rozdělená mřížka chladiče byla doplněna menšími mřížkami pod světlomety. Uvnitř měl Allard P2 modernější přístrojovou desku a tříramenný volant místo čtyřramenného.   

Allard P2 Monte Carlo měl dvoudveřovou čtyřsedadlovou pontonovou karoserii stejných rozměrů jako P1 s dveřmi otevíranými po směru jízdy, většími okny a předními blatníky zapuštěnými do boků.

Vůz s hmotností 1 450 kg poháněl stejný 3,6litrový motor Ford V8 (jako u P1) s výkonem 86 koní a maximem točivého momentu 201 Nm. Komu to nestačilo, mohl si zvolit silnější šestiválcový motor Jaguar (3 442 cm3, 192 koní) nebo Cadillac V8 (5 422 cm3, 253 koní), se kterým P2 dosahoval rychlost až 180 km/h. Na přání se dodávala automatická převodovka Hydramatic na místo třístupňové manuální. P2 měl stejně jako P1 podvozek z ocelových nosníků s nezávislým zavěšením předních kol a pérováním vinutými pružinami. Poháněná zadní náprava typu De-Dion byla odpružena příčným listovým pérem.

Konkurence ale nabízela levnější a lepší vozy, takže v letech 1952 až 1956 se prodalo jen 11 vozů Allard P2 Monte Carlo. Jednotlivé kusy byly většinou exportovány, například do USA, Belgie a Švédska, ale i jiných exotických destinací jako Malajsie a Nová Guinea. Poslední vyrobený vůz používal Sydney Allard pro osobní potřebu.

Zajímavou variantou modelu Allardu P2 bylo třídveřové kombi P2 Safari (foto) s dřevěnou rámovou konstrukcí na bocích a na zádi. Zadní dveře byly rozdělené svisle nebo vodorovně, přičemž horní část s oknem se otevírala nahoru a dolní část dolů. Existovalo i provedení s horní částí dveří rozdělenou ještě svisle. Přístup k motoru V8 (Ford, Mercury nebo Cadillac) usnadňovalo vyklápění celé přídě směrem dopředu. Přes stylový vzhled bylo v letech 1951 až 1954 vyrobeno jen 13 kusů.

Osobitou variantou modelu Allardu P2 bylo třídveřové kombi P2 Safari s dřevěnou rámovou konstrukcí na bocích a na zádi.

Nedostatek prostředků na vývoj nových vozů znamenal, že Allard nestačil konkurovat technicky pokročilejším a levnějším vozům na trhu luxusních sportovních vozů. Už od poloviny padesátých let bojoval Allard s insolvencí a nepříznivě se projevila také recese v USA, kam Allard převážně exportoval svoje automobily. V roce 1957 proto vstoupila společnost Allard Motor Company do nucené správy a ukončila výrobu automobilů. 12. dubna 1966 Sydney Allard zemřel a ve stejné noci byla továrna na Clapham High Street v Londýně zničena požárem spolu s částí cenných továrních záznamů.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas