Mercury Monterey (1952–1958): První tři generace

Mercury Monterey byl „full-size“ model s pohonem zadních kol motory V8, který vyplňoval mezeru mezi levnými vozy Ford a luxusními modely Lincoln.

Automobilku Mercury založil v roce 1938 Edsel Ford, jediný syn Henryho Forda, jako součást divize Lincoln-Mercury koncernu Ford. Značka Mercury měla za úkol překlenout cenovou mezeru mezi levnými vozy Ford a luxusními modely Lincoln. Od roku 1952 začal Mercury nabízet dva modely, Custom a Monterey a v roce 1955 doplnil řadu vrcholný model Montclair. Na jaře 1955 Ford rozdělil divizi Lincoln-Mercury na dvě samostatné značky.

Poprvé se název Monterey objevil v roce 1950 u dvoudveřového kupé špičkového modelu série Mercury Eight. Kupé Mercury Monterey tak doplnilo nabídku podobných kupé koncernu Ford (Ford Crestliner, Lincoln Lido a Lincoln Cosmopolitan) a mohlo se směle postavit hardtopovým kupé koncernu General Motors. Název Monterey si vypůjčilo od kalifornského přístavního městečka, nacházejícího se na březích zálivu Monterey Bay.
Jako samostatná řada se Mercury Monterey začal vyrábět v roce 1952 a do roku 1974 vzniklo postupně sedm generací tohoto modelu střední třídy. My si v tomto článku připomeneme první tři generace z let 1952 až 1958. 

První generace (1952-54)

Do modelového roku 1952 vstoupila automobilka Lincoln-Mercury s důkladně přestylizovanými vozy, včetně top modelu Monterey. Kromě základního čtyřdveřového sedanu se nabízel v podobě dvoudveřového kupé (foto) a kabrioletu. Všechny měly rozvor náprav 2 977 mm (118 palců), sedan byl dlouhý 5 136 mm, široký 1 867 mm a vysoký 1 588 mm. Pontonová karoserie měla zaoblená přední a zadní okna (kupé mělo zadní okno třídílné) a masivní chromované nárazníky. Boky byly přizdobeny prahovou lištou a lištou nad zadními koly, propojenými širokým chromovaným pásem. Kapotu motoru zdobil široký větrací otvor. Hlavní porci vzduchu přiváděla k motoru široká štěrbina nad předním nárazníkem. V interiéru byl zajímavý panel před volantem s velkou půlkruhovou stupnicí rychloměru a páčkami topení a ventilace, inspirované ovladači u velkých letadel.

Pontonová karoserie kupé Monterey měla zaoblené přední okno a třídílné zadní okno. Boky byly ozdobeny prahovou lištou a lištou nad zadními koly.  

Zadní kola poháněl vpředu umístěný vidlicový osmiválec Ford Flathead 255 s rozvodem SV, objemem válců 4 184 cm3 (255 kubických palců) a maximem výkonu 126 k (93 kW) SAE při 3 700/min. Benzin dodával do motoru dvojnásobný karburátor Holley. Sedanu s hmotností 1 610 kg dokázal udělit na třetí stupeň manuální převodovky maximální rychlost 146 km/h. V roce 1954 byl představen nový motor Ford Y-block V8 se stejným objemem, ale s rozvodem OHV a výkonem 163 k (120 kW). Monterey se dal také pořídit s třístupňovým automatem Merc-O-Matic.

V roce 1953 došlo k úpravě nárazníků a nabídku doplnilo pětidveřové kombi (Station Wagon), na přání vyzdobené na bocích, zádi a kolem bočních oken dřevěnými obklady (foto). Ve stejném roce se kabriolet Monterey stal 40miliontým vozem vyrobeným kocernem Ford. O rok později byl zahájen prodej dvoudveřového kupé Monterey Sun Valley s průhlednou přední polovinou střechy z plexiskla (podobnou měl také Ford Crestline Skyliner). Vozy Mercury Monterey ročníku 1953 a 1954 měly dlouhé lišty na bocích a před zadními koly tři vodorovné proužky.

Po roce doplnilo nabídku pětidveřové kombi Station Wagon, na přání vyzdobené na bocích, zádi a kolem bočních oken dřevěnými obklady.

Druhá generace (1955-56)

Do své druhé generace vstoupil Mercury Monterey se stejným rozvorem, ale důkladně přepracovanou karoserií. Roli top modelu značky převzal sice Montclair, ale rozdíly mezi oběma modely nebyly nijak markantní. Druhý Monterey se prodával jen dva roky, ale hned od začátku v pěti verzích karoserie: sedan, kombi, kabriolet, dvoudveřový hardtop (foto) a jako novinka čtyřdveřový hardtop. Sedan měl rozměry 5 242 x 1 940 x 1 493 mm (délka x šířka x výška). Hlavními rozdíly proti předchůdci bylo panoramatické přední okno zasahující do boků, výrazné stříšky nad světlomety a široká přední maska integrovaná s nárazníkem. Nad zadními koly se objevil prolis orámovaný lištou.    

Do své druhé generace vstoupil Mercury Monterey se stejným rozvorem, ale důkladně přepracovanou karoserií.

Mercury Monterey ročníků 1955 a 1956 měl stejný rámový podvozek jako předchůdce s nezávislým zavěšením předních kol a pérováním vinutými pružinami a zadní tuhou nápravou s listovými péry. Zadní kola poháněl motor V8 Y-block 292 s objemem 4 778 cm3, používaný také v modelu Ford Thunderbird. Se standardní manuální třístupňovou převodovkou měl výkon 190 k (140 kW) a s automatem Merc-O-Matic 198 koní. 15palcová kola měla zvětšené bubnové brzdy. Nabídku modelů doplňovaly levnější verze Custom a Medalist s omezenou výbavou.

V roce 1956 dostal Monterey nový motor V8 312 s objemem 5 115 cm3 a výkonem 215 k (158 kW) ve verzi se zvýšeným kompresním poměrem, určeným pro vozy s automatem. S tímto motorem dosahoval Monterey maximální rychlost 165 km/h. V modelovém roce 1956 dostal „The Big M“ nově řešené boční lišty usnadňující módní dvoubarevné lakování.

Třetí generace (1957-58)

Mercury Monterey dál rostl a ve své třetí generaci (foto) dospěl k rozvoru 3 099 mm (122 palců) a rozměrům karoserie 5 362 x 2 009 x 1 438 mm (sedan). Nové provedení podvozkového rámu dovolilo snížit podlahu, takže vůz mohl být nižší a vypadal delší. Design odpovídal době, kdy americké vozy dospěly svými rozměry a pompézností karoserie ke svému vrcholu. K hlavním stylistickým prvkům patřily nárazníky se dvěma ovály po stranách, stříšky nad světlomety a panoramatickým předním a zadním oknem a šikmá zadní světla zakončující výrazný prolis nad zadními koly. Na výběr byly dvě čtyřdveřové verze (sedan a hardtop) a dvě dvoudveřové (kabriolet a hardtop). Kombi se už v řadě Monterey nenabízelo. Extravagance pokračovala i v interiéru čtyřramenným volantem a nezvykle řešenou „dvoupatrovou“ palubní deskou s vodorovnou stupnicí rychloměru.

K hlavním stylistickým prvkům třetí generace modelu Monterey patřily nárazníky se dvěma ovály po stranách a velké stříšky nad světlomety.

Pohon zadních kol obstarával osvědčený 5,1litrový osmiválec Ford Y-block 312 s výkonem zvýšeným na 258 k (190 kW), aby pokryl zvýšenou hmotnost (1 840 kg) a dovolil dosáhnout rychlost přes 180 km/h. Ještě výkonnější byl šestilitrový Lincoln Y-block V8 dávající 290 k (220 kW). V modelovém roce 1958 byly k dispozici nové vidlicové osmiválce MEL (Mercury-Edsel-Lincoln) s objemem 6,3 litrů (330 k) a 7 litrů (375 k) krmené čtyřnásobnými karburátory. S těmito motory se dodávala třístupňová automatická převodovka Multi-Drive. V roce 1958 dostal Monterey dvojité světlomety a mřížku chladiče nahradila úzká štěrbina nad nárazníkem ozdobená velkým písmenem M.

Řada Mercury Monterey pokračovala dalšími čtyřmi generacemi až do roku 1974. Ty už ale měly většinou střídmější vzhled, menší rozměry a nižší výkony motorů. Jméno Monterey bylo znovu použito až v roce 2004 u minivanu Mercury.

Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas