Messerschmitt KR175 a KR200: Kabinenroller

Dvoumístná vozítka KR175 s bublinovou kabinou vyráběl Messerschmitt od roku 1953. V roce 1955 je nahradil KR200 se silnějším dvoutaktním jednoválcem.

Po skončení druhé světové války naráželo obnovení výroby osobních automobilů na řadu překážek. V Německu, které bylo válkou nejvíce poškozeno, se hledalo nouzové řešení v podobě malých vozidel, poskytujících lepší ochranu cestujících a větší pohodlí než motocykl. Těmto malým dopravním prostředkům se u nás říkalo lidová vozítka a v západní části Německa (od května 1949 Spolková republika Německo) rollermobil, kabinenroller nebo kleinwagen. Ve Velké Británii a Irsku to byl microcar nebo bubble car.

Nejznámější ze všech německých vozítek byl "kabinenroller" Messerschmitt. Na začátku jeho historie stál letecký konstruktér Fritz Fend (1920–2000), který po válce stavěl ve své dílně v Rosenheimu tříkolové jednosedadlové invalidní vozíky Fend Flitzer, poháněné dvoutaktním jednoválcem s objemem 38 až 98 cm3. Do roku 1951 jich ve třech sériích vyrobil 280 a začal vyvíjet modernější vozítko se dvěma sedadly za sebou. Při shánění vhodného výrobce se spojil s profesorem Wilhelmem Messerschmittem (1898–1978), leteckým konstruktérem a průmyslníkem. V únoru 1953 začala v jeho továrně Regensburger Stahl und Metallbau GmbH (RSM) sériová výroba Messerschmittu KR175 (písmena byla zkratkou slova Kabinenroller). Willy Messerschmitt byl po válce dva roky vězněn a po propuštění vyráběl šicí stroje a montované domy.

KR175 (1953–55)

Vozítko nazvané Messerschmitt KR175 (foto) mělo dvě řiditelná kola vpředu a jedno poháněné vzadu. Kabinenroller (česky to znamená skútr s kabinou) měl průhlednou plexisklovou kabinu, odklápěnou do pravého boku. Nastupování na dvě tandemově uspořádaná sedadla usnadňovala šikmá dolní hrana kabiny na levé straně. KR175 měl rozvor 2 030 mm, na délku měřil 2 820 mm a byl stejně široký jako vysoký (1 200 mm). Plexisklová kupole měla vpředu výřez pro malé skleněné přední okno a po obou stranách otvory pro posuvná boční okna. Jednoduchý stěrač se ovládal ručně. Kapkovité blatníky nad předními koly neměly výřezy. Tandemové uspořádání sedadel přinášelo výhodu lepší aerodynamiky, soustředění hmotnosti vozidla kolem podélné osy a nízkého těžiště. Umístění řidítka ve středu umožňovalo export bez ohledu na pravostranný nebo levostranný provoz.

Dvoumístný Messerschmitt KR175 měl dvě řiditelná kola vpředu a jedno poháněné vzadu.

K pohonu zadního kola byl zvolen motocyklový dvoutaktní vzduchem chlazený jednoválec Fichtel & Sachs, umístěný za zadním sedadlem a před zadním kolem. Měl objem 173 cm3 a výkon 9 koní (6,6 kW), dosahovaný při 5 250 otáčkách. Motor se startoval zatažením za lanko, na přání a za příplatek se montoval elektrický startér (od roku 1954 byl dodáván standardně). Čtyřrychlostní převodovka s pákou umístěnou vpravo u předního sedadla neměla synchronizaci ani zpátečku. Na řadicí páce byla umístěna páčka spojky (v roce 1954 byla nahrazena pedálem). Řízení bylo, podobně jako u motocyklu, řídítky s gumovými držadly na obou koncích. Plyn se ovládal otáčením levého držadla. Jediným nožním pedálem byl pedál brzdy, ovládající mechanicky (lanky) brzdy na všech třech kolech. Stejně fungovala i páka ruční brzdy.

První vyrobené kusy měly řadu závad, například tvrdé pérování, hlučnost a špatně fungující ruční spojku, takže do června 1953 muselo být provedeno na sedmdesát úprav. Do konce roku 1955 se jich vyrobilo necelých dvacet tisíc a z německých dílů se KR175 dokonce montovaly v Itálii u výrobce motocyklů Metalmeccanica Italiana Valtrompia s.p.a. pod názvem Mi-Val Mivalino.

KR200 (1955–64)

Dalším vývojovým stupněm "kabinenrolleru" byl Messerschmitt KR200 (foto). Karoserie se od KR 175 odlišovala výřezy v předních blatnících a vylepšenou kabinou s gumovým obložením na hranách. Změnilo se rámování předního a bočních oken s posuvnými skly. Značně byl vylepšen i interiér, místo chromovaných motocyklových řídítek dostalo vozítko elegantní "letadlovou" řídicí páku v barvě slonové kosti. Zadní sedadlo bylo rozšířeno a boční stěny zakryty koženkou. Akrylátová kabina KR200 byla proti KR175 jednodušší, neboť rám zakřiveného předního okna tvořil sloupky A společně s rámy bočních oken. Stěrač předního okna byl u KR200 elektrický.

Karoserie KR200 se od KR 175 odlišovala výřezy v předních blatnících a rámováním předního a bočních oken s posuvnými skly.

Značně přepracované bylo zavěšení zadního kola a motoru, na všech kolech byly namontovány hydraulické tlumiče. Pneumatiky byly zvětšeny na rozměr 4.00 x 8. Větrákem chlazený motor Fichtel & Sachs s objemem zvětšeným na 191 cm3 měl o koně víc než předchůdce (10 k/7,4 kW) a maximální rychlost se tím zvýšila na 105 km/h. KR200 s hmotností 240 kg spotřeboval v průměru 3,2 litru benzinu na 100 km. Motor měl dvě sady kontaktního přerušovače zapalování, umožňující obrácený chod motoru, takže i při couvání byly k dispozici čtyři rychlosti. KR200 měl klasickou sestavu nožních pedálů: spojka, brzda, plyn.

Za 2 400 západoněmeckých marek se KR200 dobře prodával a v prvním roce bylo vyrobeno rekordních 12 tisíc kusů. Do roku 1964 se jich prodalo přes 40 tisíc. Provedení "Export" mělo dvojbarevné lakování karoserie, chromované kryty kol, topení a hodiny. Nad předním oknem mohla být namontována nastavitelná sluneční clona.

Pokračovatelé

V roce 1956 bylo Messerschmittovi povoleno obnovit výrobu letecké techniky a o výrobu malých vozítek ztratil zájem. Regensburskou továrnu koupili Fritz Fend a Valentin Knott, název změnili na Fahrzeug und Maschinenbau Regensburg (FMR) a pokračovali s výrobou KR 200. V roce 1957 začali vyrábět model KR 200 Kabrio s plátěnou stahovací horní částí kabiny a pevnými bočními okny. Další variantou byl KR 201 Roadster (foto) bez rámů bočních oken a se stahovací plátěnou střechou. Tato verze si získala značnou oblibu, neboť u modelů s plexisklovou kabinou bylo uvnitř při slunečném počasí ovzduší připomínající vytápěný skleník.

KR 201 Roadster se stahovací plátěnou střechou neměl boční okna.

Fend pokračoval v dalším vývoji svých vozítek a v roce 1958 začal ve své továrně vyrábět čtyřkolovou verzi, nazvanou Tiger. Na přídi se objevila písmena FMR ve třech kruzích, proti tomu ale protestovala firma Krupp, která má tradičně tři kruhy ve svém znaku, a navíc název Tiger měla patentovaný pro svoje náklaďáky. Nakonec tedy dostalo nové vozítko jméno FMR Tg500 (foto), ale stejně se mu dál říkalo Messerschmitt Tiger.

„Tygra“ poháněl dvouválcový dvoutakt s objemem 494 cm3 a výkonem 20 koní. Vzadu měl náhradní kolo a rám pro zavazadla.

K pohonu byl zvolen dvouválcový dvoutakt s objemem 494 cm3 a výkonem 20 koní, takže "tygr" dlouhý rovné 3 metry dokázal uhánět rychlostí až 125 km/h. Měl přitom vynikající jízdní vlastnosti s těžištěm u zadního sedadla. V roce 1963 skončila výroba "tygrů" (prameny uvádějí 320 až 950 kusů) a dnes je tento model vyhledávaný mezi sběrateli. Také výroba KR200 postupně klesala s tím, jak rostla německá ekonomika a kupní síla obyvatel, a byla ukončena v roce 1964.

Rekordman

Aby vyzkoušel a případně dokázal vytrvalost KR200, připravil Messerschmitt speciál KR200 Super, určený k překonání 24hodinového rychlostního rekordu pro tříkolová vozidla se spalovacím motorem objemu do 250 cm3. Rekordní vozidlo mělo speciální jednomístnou aerodynamickou karoserii a upravený motor s vyšším výkonem. Podvozek, řízení a brzdy zůstaly standardní, ale kabely plynu, brzd a spojky byly zdvojeny. Rekordní jízda proběhla 29–30. srpna 1955 na Hockenheimringu. Bylo při ní překonáno 22 mezinárodních rychlostních rekordů ve své třídě, včetně 24hodinového rychlostního rekordu 103 km/h.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas