Dual-Ghia (1956-58): Auto tří prezidentů

Luxusní americké automobily značky Dual-Ghia byly v počtu 117 kusů zhotoveny s karoserií podle konceptu Firebomb, vyráběné v Itálii (Ghia). Podvozek s motorem V8 dodával Dodge.

Slavné období konceptů koncernu Chrysler začalo v roce 1949 přestupem návrháře Virgila Max Exnera (1909–73) od automobilky Studebaker do koncernového Advance Styling Group. Při návrhu svých vozů snů spolupracoval Exner s designerem Luigim „Gigi“ Segrem (1919–63) z italského studia Carrozzeria Ghia. Z této spolupráce se vyvinulo osobní přátelství obou designerů a na výsledcích Exnerovy práce se to projevilo kombinací amerických a evropských rysů jeho kreací.


K prvním pracím Virgila Exnera pro koncern Chrysler patřila studie K-310 (foto, Exner je vlevo s brýlemi) z roku 1951, určená k propagaci revolučního motoru Hemi V8. O rok později se pochlubil otevřenou verzí tohoto konceptu, nazvanou C-200 a třímístným sportovním kupé Chrysler Special, vystaveným v roce 1952 na pařížském autosalonu. Významným designerským počinem byla čtveřice konceptů Dodge Firearrow I až IV, postavená v letech 1954 a 1955. Všechny tyto studie byly vyrobeny v italské karosárně Ghia a nesly na bocích její znak.


K prvním pracím Virgila Exnera pro koncern Chrysler patřila studie K-310 z roku 1951. Exner je vlevo (s brýlemi).


Exnerovy koncepty budily velkou pozornost a nastavovaly budoucí trendy amerických automobilů, ale o jejich sériové výrobě vedení Chryslera neuvažovalo. To bylo líto Eugenovi Casarollovi, jehož firma Dual Motors Corporation se zabývala převozem vozů koncernu Chrysler k dealerům na návěsech, což bylo mnohem rychlejší než po železnici. Casaroll se rozhodl, že vozy podobající se Exnerovým konceptům bude sám vyrábět a prodávat movitým zákazníkům. K tomuto účelu založil v Detroitu značku Dual-Ghia a od Chryslera odkoupil práva na výrobu jedné z Exnerových studií. Tento záměr mu pomohl realizovat Paul Farago, který zastupoval karosárnu Ghia v USA.


Kabriolet Dual-Ghia – luxus na podvozku Dodge


Z Exnerových studií z první poloviny padesátých let byl k malosériové výrobě zvolen koncept Firebomb, vycházející ze studií Firearrow. Čtyřmístný dvoudveřový kabriolet Dual-Ghia Sports Car (foto) měl konzervativní design (podíleli se na něm Exner, Segre a Farago) s jednoduchou oválnou maskou chladiče a dvojicí velkých kruhových světlometů, umístěných do otvorů mezi maskou chladiče a blatníky. Zadní blatníky zdobila malá křídla sahající od dveří až ke koncovým světlům. Jedinými chromovanými ozdobami byly lišty na bocích a masivní nárazníky. Rozvor náprav 2 921 mm, délka 5 169 mm a šířka přes 2 metry byly důkazem toho, že šlo o velký vůz, dostatečně reprezentující svého majitele.  


Virgil Exner spolupracoval na designu s Luigim Segrem z italského studia Carrozzeria Ghia. Tam se také karoserie vyráběly.


Kabriolet Dual-Ghia Sports Car měl luxusní interiér (foto) s koženými sedadly (vpředu samostatnými a vzadu lavicí) a plyšovými koberci. Elegantní palubní deska přecházela plynule do dveří. Dva hlavní kruhové přístroje (otáčkoměr a rychloměr) byly umístěny před dvouramenným volantem v kapličce vyplněné leštěným plechem. Další ovladače a rádio byly umístěny nad středovým tunelem.


Elegantní palubní deska přecházela plynule do dveří. Dva hlavní kruhové přístroje byly umístěny v kapličce před dvouramenným volantem.

 
Zadní kola poháněl vidlicový osmiválec Dodge D500 s rozvodem OHV, hemisférickým (polokulovitým) spalovacím prostorem a objemem válců 5 162 cm3 (vrtání/zdvih: 92/97 mm). Výkon motoru 240 k (177 kW), dosahovaný při 4 800 otáčkách, a točivý moment 447 Nm se přenášely přes dvoustupňovou automatickou převodovku Chrysler Power-Flite. Do později vyrobených vozů se montovaly motory V8 D500-1 s vyšším objemem (5 325 cm3) a výkonem (260 koní).


Podvozek Dodge měl nezávislé zavěšení předních kol s pérováním vinutými pružinami a zadní tuhou nápravu odpruženou půleliptickými péry. Vůz měl posilovač řízení, bubnové brzdy a pneumatiky Goodyear Super Nylon rozměru 6,70 x 15.  


Rámový podvozek s koly se převážel do italského Turína, kde na něj karosárna Ghia montovala karoserii a interiér. Před úplným dokončením se vozy transportovaly zpět do továrny Dual Motors v Detroitu, kde se montovalo pohonné ústrojí a prováděla finální úprava interiéru. Vznikla tak nejdelší výrobní linka na světě.


Určeno pro bohaté a mocné


V letech 1956 až 1958 bylo vyrobeno 117 vozů, v naprosté většině kabrioletů s plátěnou stahovací střechou (foto) a jen několik kupé s velkým panoramatickým zadním oknem. Vozy Dual-Ghia se prodávaly za 7 500 amerických dolarů, což bylo o dost víc než cena luxusního kabrioletu Cadillac Eldorado Biarritz. Slušný rodinný dům přitom tehdy stál kolem 12 000 $ a průměrný roční příjem domácnosti dosahoval částky 4 600 dolarů.


I s nataženou textilní střechou vypadal Dual-Ghia sportovně.


Mezi americké celebrity, které si vůz Dual-Ghia koupili, patřili například zpěváci Frank Sinatra a Dean Martin, herec a spisovatel Sterling Hayden a na Kubě narozený americký herec Desi Arnaz (vůz při nehodě zničil). Kabriolety Dual-Ghia vlastnili dokonce tři američtí prezidenti: Lyndon Johnson (prezidentem 1963–69), Richard Nixon (1969–74) a Ronald Reagan (1981–89). Povídá se, že Reagan prohrál svůj vůz v pokeru s bývalým prezidentem Johnsonem, který pak vůz vlastnil několik let. Do dnešních dní přežily tři desítky vozů Dual-Ghia a na aukcích veteránů se nabízejí za 250 až 350 tisíc dolarů.


Pokračování


Po ukončení výroby automobilů Dual-Ghia v roce 1958, koupil Casaroll licenci na koncept Dodge Ghia Dart z roku 1956, byl ale postaven jen jeden prototyp. V roce 1960 se Paul Farago osamostatnil a pustil se do vývoje a výroby ještě luxusnějšího modelu, kupé Dual-Ghia L 6.4. Kupé 2+2 nezapíralo určitou podobnost s původním kabrioletem Dual-Ghia, mělo však oválné světlomety, přepracovanou záď a obrovské třídílné zadní okno.


Vozy Dual-Ghia L 6.4 l poháněl vidlicový osmiválec Chrysler 383 R-38 s výkonem 340 k (250 kW). Řazení obstarávala třístupňová automatická převodovka TorqueFlite. Vozy se kompletně vyráběly v Itálii u firmy Carrozzeria Ghia a nesly její jméno. V letech 1961 až 1963 bylo postaveno 26 vozů a kupci si na ně museli připravit neuvěřitelných 13 500 dolarů.


Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas