Chevrolet Bel Air – americká klasika

I automobily vyráběné ve velkých sériích se mohou stát legendou. Důkazem jsou Chevrolety Bel Air z let 1955 – 1957, nazývané v Americe Tri-Chevy. Jejich karoserie navrhl Harley Earl a motory Ed Cole.

Text a grafiky Karel Haas, foto archiv

Po skončení druhé světové války vstoupily Spojené státy americké do zlatého věku bohatství a růstu. Přes určité potíže vyvolané korejskou válkou a začátkem studené války se americký průmysl rozběhl na plný plyn a výrobci automobilů nezůstávali nijak pozadu. Největší z nich, koncern General Motors, udával pod vedením šéfstylisty Harleye Earla tón. Značky Buick, Cadillac, Oldsmobile, Pontiac a Chevrolet se prodávaly ve velkých počtech a jejich styl s panoramatickými okny a zadními ploutvemi se stal kultem až do dnešních dnů.

Narodil se Bel Air

Mezi Chevrolety padesátých let měla specifické postavení řada Bel Air, pojmenovaná po rezidenční oblasti na západním předměstí kalifornského Los Angeles. Při sledování geneze této řady začneme u prvních chevroletů zkonstruovaných po válce a vyráběných v letech 1949 – 1952. Poprvé se název Bel Air objevil u modelové řady  Chevrolet De Luxe z roku 1952, kde se tak označovaly vozy bez středových sloupků, neboli hardtopy (foto).

Název Bel Air se poprvé objevil u hardtopu Chevrolet De Luxe z roku 1952

Chevrolety ročníku 1953 se dodávaly ve třech variantách karoserií.  Série 1500 a 2100 ještě pokračovaly ve stylu předcházejících modelů, ale nová samostatná řada  Bel Air (série 2400) dostala luxusnější výbavu a vlastní stylistické prvky, především dvojité lišty na zadním blatnících s nápisem Bel Air mezi nimi. Podvozek a mechanika ale ještě stále pocházela z modelů 1949 – 52.

V roce 1954 zmizela z označení modelů poslední nula (150 a 210) a došlo k úpravě přední masky a zadních světel. Stejnými změnami prošel i model  Bel Air, takže maska chladiče nyní měla pět svislých žeber a přední směrovky dostaly oválný tvar. Typickým znakem zůstávaly dvojité lišty na zadním blatnících vymezující pruh barvy stejné se střechou (většinou bílé).  Nápis Bel Air měl uprostřed malý erbovní znak Chevroletu. K výbavě na přání patřil například masivní  stínicí štít nad předním oknem nebo přídavný světlomet na zpětném zrcátku.  Interiér měl dvoubarevné čalounění a před dvouramenným volantem velkého průměru byl umístěn přístrojový panel s větším rychloměrem vlevo a menšími hodinami vpravo.

V závislosti na volbě převodovky byly do vozů Chevrolet ročníku 1954 montovány řadové šestiválce s rozvodem OHV a hliníkovými písty. Tyto motory, nazývané Blue Flame nebo také Stovebolt, měly ve vozech s manuálním řazením výkon 85 kW (115 k) a u modelů s automatickou převodovkou Powerglide o deset koní víc. V letech 1953 a 54 se modely Bel Air dodávaly ve verzích kupé se střechou hardtop, jako dvoudveřový a čtyřdveřový sedan a  kabriolet (foto). V roce 1954 doplnilo nabídku kombi Beauville s dřevěným rámem kolem bočních oken. Na přání se dodával posilovač řízení, později i posilovač brzd, elektrické ovládání sedadel a oken předních dveří.

V letech 1953 a 54 se modely Bel Air dodávaly také ve verzi kabriolet

Revoluční rok 1955

Chevrolety ročníku 1955 dostaly zcela novou karoserii čistých a svěžích tvarů. Novinkou u Chevroletů bylo panoramatické přední okno (ostatní modely GM je měly již o rok dříve). Stejně jako všechny nabízené modely Chevroletu (řada 150 a 210) mělo i kupé  Bel Air elegantní a vyvážené tvary se stříškami nad světlomety a jednoduchou obdélníkovou maskou chladiče evropského střihu. Zadní blatníky již zcela splynuly s boky vozu, jejich hladkou linii porušovalo jen malé zvlnění pod zadními bočními okny. Velkou poctou pro kabriolet Chevrolet Bel Air ročníku 1955 se stala jeho role  zaváděcího vozu (Pace Car) na závodu 500 mil v Indianapolisu.

Stejně jako ostatní Chevrolety ročníku 1955 dostalo kupé Bel Air moderní tvary s panoramatickým předním oknem

Přelomový Chevrolet Bel Air 1955 přinesl nový design a vidlicový osmiválec (grafika).

Standardní nabídka starších šestiválcových motorů Blue Flame byla doplněna zbrusu novým vidlicovým osmiválcem. Nový motor vznikl, stejně jako další motory V8 koncernu GM, v oddělení vedeném geniálním konstruktérem Edem Colem. Moderní krátkozdvihový motor (vrtání 95,1 mm, zdvih 76,2 mm) měl objem válců 4 343 cm3 (265 kubických palců). V provedení s dvojitým karburátorem dával 119 kW (162 k) a ve verzi Power Pack se čtyřnásobným karburátorem 132,5 kW (180 k). Později jej ještě doplnila verze Super Power Pack s vyšší kompresí, která zvýšila výkon ještě o dalších 15 koní. Tento motor se stal vyvrcholením tvorby Eda Cola a používal se několik desítek let. Často byl upravován pro závodní účely.

Klasický americký podvozek měl masivní obvodový rám a pérování s vinutými pružinami vpředu a půleliptickými pery vzadu. Standardem byly bubnové brzdy na všech kolech a bezdušové pneumatiky. Novinkou byla náhrada 6 V elektrického rozvodu za 12 V. U početnějších rodin získalo velkou oblibu šestimístné kombi  Nomad (foto).

Novinkou modelové řady Bel Air se v roce 1955 stalo šestimístné kombi Nomad

Tri-Chevy

Trend nastoupený modelem Chevrolet Bel Air 1955 pokračoval i ve dvou následujících letech a dal vzniknout trojici modelových ročníků, nazývaných v Americe Tri-Chevy. Modely 1956 se od předchůdců lišily především maskou chladiče, neboť ta předešlá (říkalo se jí košík na vejce) si nezískala velkou popularitu. Do široké masky se vešla i čtvercová parkovací světla. Boční lišty oddělující barvy karoserie (u tehdy módního dvoubarevného provedení) se protáhly na celou délku boků a opticky snižovaly linii vozu. Délka vozu narostla o několik centimetrů a přesáhla hranici pěti metrů. Novou karosářskou verzí se stal čtyřdveřový hardtop. Nabídku motorů obohatil nový V8 Super Turbo Fire s výkonem 150 kW (205 k). Hlavním cílem těchto změn bylo upoutat nové zákazníky po rekordních prodejích v roce 1955. Perfektně restaurovaný Chevy ročníku 1956 pomohl v únoru 2006 k úspěchu charitativní módní přehlídky  General Motors TEN (na obrázku s hercem Jeremy Pivenem).

Perfektně restaurovaný Bel Air 1956 byl v roce 2006 ozdobou charitativní módní přehlídky (2006 GM TEN Event - Jeremy Piven)

Posledním ze slavných Tri-Chevy byl Chevrolet modelového ročníku 1957. Jeho facelift pokračoval ve stylu předcházejících úprav, tedy hlavně v oblasti přídě a zádě. Nová široká  oválná maska chladiče byla integrovaná s nárazníkem. Boční lišty procházející po celé délce vozu se v zadní části rozdvojily a vytvořily trojúhelníkovou plochu, vyplněnou u modelů 210 a Bel Air leštěným hliníkem. Vozy byly opět o pár centimetrů delší a díky přechodu z 15palcových kol na 14palcové také nižší.

Novinkou pod kapotou byl motor s objemem 4 641 cm3 (283 ci), který vznikl z původního (265 ci) zvětšením vrtání. V základním provedení měl motor výkon 136 kW (185 k), ale různé stupně ladění nabízely výkony 220, 245, 250, 270 a se vstřikováním paliva dokonce 283 koní. Tento motor dosáhl na magickou hranici jednoho koně na kubický palec objemu. Nová byla rovněž automatická převodovka Turboglide.

Designerův odchod

Historie Chevroletů Bel Air pokračovala dál. V roce 1958 přišla druhá generace s ještě větší a zdobnější karoserií se zakulacenými rohy, ale už to nebylo ono (grafika). Nabízí se souvislost s odchodem Harleye Earla do důchodu.

V roce 1958 dostal Bel Air větší karoserií se zakulacenými rohy a dvojitými předními a zadními světly

V roce 1965 se Bel Air dočkal ještě třetí generace, která se vyráběla dalších deset let (v Kanadě až do roku 1981). Klasické Chevrolety Bel Air z let 1955 – 1957 patří stále mezi nejvýraznější představitele této značky a mezi sběrateli se těší velké oblibě.

Návraty

Na autosalonu NAIAS (North American International Auto Show) v roce 2002 představil Chevrolet koncept kabrioletu Bel Air, kterým se po letech vrátil k tomuto libozvučnému jménu. Kabriolet měl svým designem a detaily připomenout styl legendárních modelů z let 1955–57, včetně  přístrojové desky s typickým trojúhelníkovým panelem rychloměru a otáčkoměru. Bel Air 2002 poháněl hliníkový přeplňovaný řadový pětiválec Vortec 3500 (232 kW/315 k).

Na autosalonu v Detroitu v roce 2002 sklízel obdiv koncept Chevy Bel Air

Krásným zakončením našeho povídání o klasických Chevroletech je ukázka vzorně zrestaurovaného Chevy 57 do podoby – v Americe nesmírně oblíbeného – stylu Hot-Rod a nazvaného Project X. Projekt X byl v roce 2007 realizován ve spolupráci časopisu Popular Hot Rodding a koncernu General Motors k oslavě padesátého výročí vzniku původního Chevy 57. Žlutě zbarvená dvoudveřová karoserie vypadá, jako by právě vyjela z továrny a pod kapotou skrývá další zázrak – motor Anniversary 427 ZL-1 big-block, který vznikl v omezeném počtu 427 kusů v oddělení GM Performance Parts. Tento hliníkový dravec vyšel z úspěšných motorů používaných krátce ve vozech Camaro a Corvette a jeho udávaný výkon je 316 kW (430 k).

Široká zadní kola prozrazují, že pod kapotou se skrývá ďábel

Zdeněk Vacek