Počátky automobilů 4 x 4

„Čtyřkolky“ jsou v kurzu, na celoevropském trhu dosahují podílu takřka 15 % (2002: 7%).  Pohon kol dvou náprav slaví 180 let, lidstvu zpřístupnil pouště, džungli i Měsíc.

Důvodem k přenesení výkonu motoru na co nejvíce kol se staly potíže s trakcí úzkých ocelových obručí, předchůdců pneumatik. Ty snadno uvázly v blátě, navíc byly hladké, bez dezénu. Prvenství bývá připisováno Skotům Johnu Hillovi a Timothy Burstallovi. Tito podnikatelé z města Leithu vysunuli kotel i s topičem za kabinu, aby kouř, saze a horko neobtěžovaly šest cestujících pod střechou a dalších osm pod širým nebem. První verze vozu měla dvě nápravy, ale potíže s rovnováhou si vynutily přesunutí kotle na přívěs. Řidič měl sedět vpředu na kozlíku a v ruce svírat řidítka. Dvouválcový stojatý parní stroj se nacházel nad prostřední z náprav a jeho více než metr dlouhé ojnice poháněly přímo zadní kola, každý z válců jedno z nich, tedy v zatáčce odlišnou rychlostí, což suplovalo diferenciál.  Na kuželové soukolí navazoval  kardanový hřídel, směřující vpřed. O rozšíření kardanu se však zasloužil až o osmdesát let později Louis Renault. Takto byla poháněna přední kola, která strojník za pomoci volnoběžek samostatně odpojoval: kromě pohonu 4 x 4 a 4 x 2 tedy kočár znal také schéma 4 x 3!  Kvůli finančním potížím došlo jen na stavbu plně funkčního modelu o délce 180 cm. Podle dostupných pramenů  absolvoval 400 kilometrů v osmi dnech, aniž by nastaly vážnější potíže.

K pohonu kol dvou náprav se v roce 1900 vrátil Ferdinand Porsche, jenž ve vídeňské dvorní kočárově Ludwiga Lohnera rozvíjel svoji geniální myšlenku nábojového elektromotoru, umístěného přímo v kole, bez potřeby separátních převodů nebo hnacích hřídelů. Tato koncepce přímo nahrávala stavebnicovitému uspořádání (pohon předních, zadních nebo všech kol) a vynikala minimálními třecími ztrátami (účinnost až 85 %).

Počátky automobilů 4 x 4

V roce 1971 se obdobné řešení objevilo u měsíčního vozítka, sloužícího v rámci projektů Apollo 15 až 17. Každé z kol obsahovalo elektromotor o výkonu 0,18 kW při 10 000 ot./min.

V nizozemském Raamsdonksveeru můžeme obdivovat jinou lahůdku, experimentální Spyker 60 HP. Šestiválec s pohonem všech kol se v roce 1903 stal pýchou amsterdamské firmy bratří Jakoba a Henrika-Jana Spijkerů.

Počátky automobilů 4 x 4

V roce 1907 ještě mělo Německo v Africe kolonie. Bernhard Dernburg, správce dnešní Namibie, si u Paula Daimlera objednal impozantní vůz se zvýšenou průchodností terénem bez zpevněných cest. Rozvor činil 4000 mm, rozchod kol 1420 mm, světlá výška 320 mm, vnější rozměry 4900 x 2000 x 2700 mm. S 3600 kg pohotovostní hmotnosti zápasil čtyřválec 6,8 l/26 kW při 800 ot./min. Aby se motor při pomalém pohybu terénem a ve stoupáních až do 25 % nepřehříval, chladila jej soustava o objemu 140 l, přičemž jen opláštění válců pojalo 28 litrů vody!

Počátky automobilů 4 x 4

Daimler použil trvalý pohon všech kol  s rovnoměrným rozložením točivého momentu na nápravy. Hliníková spojka s kónickými lamelami spolupracovala se čtyřstupňovou převodovkou, doplněnou zpátečkou. Plné pryžové obruče měly vnější průměr 930 mm a šířku 125 mm. Důvodně lze pochybovat o největší rychlosti 40 km/h a spotřebě pouhých 25 l na 100 km. Originál se nedochoval, tovární muzeum prezentuje alespoň model 1 : 4.

Zdeněk Vacek