Morgan 4/4 – ruční práce z Malvern Link

Malá anglická automobilka Morgan slaví letos sté narozeniny a před třemi lety si připomněla sedmdesátiny typu 4/4, který doplnil a později nahradil dosavadní výrobu tříkolek. Klasický vzhled Morganů 4/4 s karoserií upevněnou na rámu z jasanového dřeva se od roku 1950 téměř nezměnil a stále nachází dostatek obdivovatelů.

Text + grafiky: Karel Haas

Továrnu na výrobu tříkolek založil v roce 1909 Henry Frederick Stanley Morgan, kterého přátelé oslovovali iniciálami křestních jmen (HFS). Narodil se jako syn reverenda Morgana v roce 1881 a po skončení studií na technice navrhoval několik let železniční vagony v továrně GWR ve Swindonu. V roce 1906 otevřel v Malvern Link (hrabství Worcestershire) malou dílnu a v okolí městečka provozoval autobusovou dopravu.

Svůj technický talent uplatnil HFS při konstrukci tříkolky Runabout (foto) s dvouválcovým motorem Peugeot o výkonu 7 koňských sil. Umístil jej do přední části trubkového rámu a k pohonu zadního kola použil řetěz. Úspěch tříkolky jej přivedl k myšlence na sériovou výrobu. Za tím účelem založil jeho otec v roce 1912 společnost Morgan Motor Company a HFS se stal jejím ředitelem. Dvoumístné Runabouty byly úspěšné i na závodních tratích. Pro vlastní potřebu postavil Morgan čtyřmístnou verzi, která se po skončení 1. světové války vyráběla ve velkých počtech.

H.F.S. Morgan postavil svoje první tříkolové vozidlo Runabout v roce 1909. K pohonu zadního kola použil dvouválec Peugeot.

V roce 1918 otevřel Morgan novou továrnu na Pickersleigh Road, ve které se vozy Morgan vyrábějí dodnes. Tříkolky se velmi dobře prodávaly, kromě jiného také pro jejich daňové zvýhodnění, a koncem dvacátých let se dokonce začaly licenčně vyrábět ve Francii. Stále zdokonalované tříkolky používaly vzduchem chlazené vidlicové dvouválce, umístěné před chladičem. V roce 1933 se začala vyrábět tříkolka F4 s čtyřválcovým motorem Ford, která už vpředu vypadala jako normální auto. K představení prvního čtyřkolového Morganu tak chybělo jen jedno kolo.

Na čtyřech kolech

Na londýnském a pařížském autosalonu v roce 1936 se objevil první čtyřkolový automobil Morgan, nazvaný jednoduše 4-4 (Four Four), což znamenalo, že má čtyři kola a čtyřválcový motor. Dvoumístný roadster sklidil mimořádný úspěch, takže brzy následovala čtyřmístná verze a v roce 1938 Drophead Coupé. Čtyřválce Coventry Climax s objemem 1122 cm3 nebyly příliš výkonné a proto bylo ještě před válkou postaveno několik sportovních modelů s motory o výkonu 31 kW (42 k). Ty slavily řadu sportovních úspěchů, např. vítězství ve třídě v Le Mans 1939. Sériové typy dostávaly od roku 1939 motory Standard Special (1267 cm3) a označení 4-4 se změnilo na 4/4.

Do začátku druhé světové války bylo vyrobeno přes 660 dvoumístných roadsterů 4-4 a stovka jejich čtyřmístných verzí. Během druhé světové války byla výroba automobilů přerušena, fungoval jen servis a prodej náhradních dílů. Továrna vyráběla válečný materiál, například protiletecké kulomety Oerlikon, podvozky letadel atd.

Po válce se většina kvalifikovaných dělníků vrátila a Morgan se stal jednou z prvních britských automobilek, která začala s poválečnou výrobou. Předválečného typu 4/4 (kresba) s motorem Standard se v letech 1946 až 1950 vyrobilo kolem 250 kusů v dvoumístné a 140 kusů v čtyřmístné verzi. Po ukončení služby v armádě nastoupil do firmy Henryho syn Peter, kterému se opět říkalo zkratkou křestních jmen PHG.

Předválečné Morgany 4/4 se po válce vyráběly až do roku 1950. Poháněly je čtyřválce Standard.

Výroba tříkolek se postupně snižovala, poslední dvouválcové modely se vyrobily v roce 1946 a čtyřválcový F – Super se přestal vyrábět v roce 1952. Ukončil tak čtyřicetiletou tradici výroby tříkolových Morganů.

Střídání motorů

Když přestala automobilka Standard Motor Co. dodávat motory 1267 cm3, byl v roce 1949 postaven prototyp typu 4/4 s motorem Vanguard 1,8 litru a od roku 1950 se začal dodávat s Vanguardem o objemu 2088 cm3 a výkonu 50 kW (68 k). Vůz pojmenovaný Plus Four dostal navíc zpevněný podvozek a čtyřstupňovou převodovku Moss. Na sportovním poli se dočkal vítězství v RAC Rallye 1951 a 1952, když v obou týmech startoval jako jezdec Peter Morgan.

K první výraznější stylistické změně karoserie typu Plus Four (kresba) došlo v roce 1954, kdy byl plochý chladič s chromovaným rámem nahrazen chladičem zaobleného, podkovovitého tvaru (Cowled Radiator) a světlomety byly zakomponovány do karoserie mezi chladič a blatníky. O rok později dostal vůz motor z Triumphu TR2 s výkonem 66 kW (90 k). Když se do vozů začaly montovat motory Ford 100E z typu Anglia, dostal typ 4/4 přídavné označení Series II. V roce 1956 dostala druhá série motory z Triumphu TR3, takže výkon stoupl o dalších 10 koní.

Nejvýraznější stylistickou změnou prošel Morgan Plus Four v roce 1954, kdy dostal zaoblenou mřížku chladiče a světlomety se přestěhovaly do blatníků

Od října 1960 se krátce vyráběla třetí série typu 4/4 s motorem Ford Anglia 105E a čtyřstupňovou převodovkou Ford. V letech 1961 až 1963 se vyráběla série IV (motor Ford Classic 109E). Od této série měly morgany přední kotoučové brzdy. Pátá série používala od února 1963 motory Ford Cortina 116E.

S lehkou hliníkovou karoserií se morgany velmi dobře uplatnily na závodních tratích, hlavně ve Spojených státech, ale i v Evropě. Tovární Plus Four Super Sports například zvítězil v roce 1962 v Le Mans ve třídě GT do dvou litrů. Vůz řízený Christopherem Lawrencem a Richardem Sheppard-Baronem ujel za 24 hodin vzdálenost 3 638 km průměrnou rychlostí 151 km/h. Po závodě jezdil vůz dál po britských silnicích.

Ještě jedno Plus

Na výstavě v londýnském Earl’s Court v roce 1963 se stalo velkým překvapením elegantní dvoumístné kupé Morgan Plus Four Plus. Zajímavě tvarovaný vůz používal zpevněný podvozek typu Plus Four a čtyřválcový motor Triumph TR4 s objemem 2138 cm3 a výkonem 77 kW (105 k). Vůz byl velmi úspěšný v automobilových soutěžích, ale konzervativní příznivci značky Morgan považovali pevnou plastovou střechu za těžký hřích a tak se jich za dva roky vyrobilo pouhých 26 kusů. Škoda.

Život motorů Triumph se blížil ke konci a Peter Morgan se musel začít ohlížet po náhradě. Uvažoval o použití řadového šestiválce z Triumphu TR5, ten ale svojí délkou nevyhovoval. Zvolil proto hliníkový vidlicový osmiválec Rover a Morgan s tímto motorem, představený v srpnu 1968, dostal logicky jméno Plus Eight (foto).

Silnějším bratrem Morganů 4/4 a Plus Four byl model Plus Eight vyráběný od roku 1968. Zpočátku jej poháněl vidlicový osmiválec Rover.

Éra Morganů 4/4 a Plus Four tím ale zdaleka nekončila. Již v únoru 1968 se objevil Morgan 4/4 1600 s motory Ford Kent ve dvou výkonových verzích (51,5 a 70 kW). Vyráběl se až do roku 1982 (celkem přes 3 500 kusů). Model Plus Four dostal v roce 1985 dvouvačkový motor Fiat (72 kW), který byl o dva roky později nahrazen dvoulitrem Rover. Nesmíme také zapomenout na motory Ford CVH a Ford CVH EFI, používané v modelu 4/4 v letech 1982 až 1993.

Ke změnám postupně docházelo i na vedoucích pozicích rodinné firmy. Po smrti zakladatele H. F. S. Morgana v roce 1959 převzal vedení syn Peter a v roce 1985 nastoupil do firmy i vnuk zakladatele, Charles Morgan. Ostatně, rodina Morganů sídlí nedaleko továrny.

Sportovní nástroj

Morgany se čile účastnily řady sportovních akcí. Bruce Stapleton se například zúčastnil s Morganem Plus Eight maratónu Londýn – Sydney a v řadě rychlostních zkoušek dosáhl nejrychlejších časů. V maratónu Pirelli se zase umístil na celkovém druhém místě Rick Bourne s vozem Morgan Plus Four Supersports. Hlavním polem působnosti ale byly britské regionální soutěže.

V roce 1987 začal šampionát, určený výlučně pro vozy Morgan (Morgan Sports Car Championships), který se stal velmi oblíbený. Na startovní čáru se někdy postavilo až 300 vozů. Následovalo mistrovství v závodech do vrchu (Hillclimb Championship) a pozadu nezůstal ani zbytek Evropy s kontinentálním mistrovstvím (Continental Morgan Championship).

Současnost a budoucnost

Inovace morganů spočívala především v pravidelné obměně motorů. V roce 1992 byly například motory Ford vybaveny 16ventilovou technikou, motor Rover typu M16 v modelu Plus 4 byl zase nahrazen verzí T16 atd. Teprve v roce 1997 byly všechny modely výrazněji modernizovány. Karoserie dostaly hliníkové panely na žebřinovém rámu, zvětšil se vnitřní prostor a prodloužily dveře. Špičkový model Plus 8 dostal motor V8 s objemem 4,6 litru. Typ 4/4 byl standardně dodáván s motorem 1,8 litru/84 kW.

V březnu 2000 se stal největším překvapením Ženevského autosalonu nový Morgan Aero 8 s osmiválcem BMW 4,4 litru (210 kW/286 k). Sportovní roadster s tuhým lepeným a nýtovaným hliníkovým rámem a karoserií s hliníkovými panely se tvarově poprvé od roku 1950 odlišil od svých klasických předchůdců. Přesto si zachoval typické rysy morganů, včetně masky chladiče a vystouplých blatníků.

Když v roce 2001 přestal Rover dodávat motor T16, byla zastavena výroba typu Plus Four, ale v září 2004 byla obnovena s vynikajícím dvoulitrovým motorem Ford Duratec (107 kW/145 k). Jelikož motor Rover V8 nebyl schopen vyhovět novým emisním předpisům, skončila v dubnu 2004 výroba modelu Plus Eight.

Tvůrčí invenci a schopnosti techniků firmy Morgan dokazuje prototyp impozantního hliníkového kupé AeroMax s neotřele tvarovanou zádí, jehož premiéru viděla Ženeva v roce 2005. Vůz se dostal do malosériové výroby. Ještě dál dopředu míří studie LIFECar, poháněná vodíkovými palivovými články QinetiQ.

Výroba Morganu Plus Four byla obnovena v roce 2004. Pohání jej dvoulitrový čtyřválec Ford Duratec (107 kW).

Od zahájení výroby typu 4/4, prvního čtyřkolového morganu uplynulo v roce 2006 sedmdesát let. K oslavě tohoto výročí vyrobil Morgan sérii 142 vozů nazvaných Anniversary 4/4 (foto). Vzhledově se morgany za padesát let změnily jen v detailech (nárazníky, výfuk, modernější interiér). Každá dvojice těchto unikátů představuje jeden rok výroby. Současná produkce zahrnuje dále Morgan Roadster s motorem V6 3,0 litru, již zmíněné Aero 8 a AeroMax, Aero Super Sports, čtyřmístný Four Seater a konečně nesmrtelný Plus Four s šestnáctiventilovým dvoulitrem.

Podrobné popisky k fotografiím a grafikám naleznete přímo v galerii:

Zdeněk Vacek