Vodní veverky (kapalinou chlazené motocykly Scott Flying Squirrel)

Anglické motocykly Scott měly velmi výkonné dvoudobé kapalinou chlazené dvouválce. Slavnou řadu Flying Squirrel – Létající veverku – ve své sbírce hýčkal i Steve McQueen.

Scott Super Squirrel z roku 1929 (číslo motoru Y2373A) po Stevu McQueenovi byl letos vydražen za pět milionů korun

Chlazení motorů vzduchem dlouho patřilo k respetovaným koncepcím, ale již na počátku 20. století se od něj většina automobilek odklonila. Zato v jedné stopě suverénně kralovalo až donedávna a dosud zůstává samozřejmostí u jednodušších a levnějších kategorií motocyklů. K nejúspěšnějším „vodníkům“ patřily od roku 1908 scotty z anglického Bradfordu.

Nadaný inženýr Alfred Angas Scott (1875-1923) vychrlil do svých pětačtyřiceti let přes padesát patentů a většina z nich se týkala dvoudobých motorů. Kromě toho platil za vášnivého speleologa a to jej spolu s milovanou vodou stálo život – v červenci 1923 totiž celý promáčený z jedné jeskyňářské expedice vyrazil dvoustopou tříkolkou vlastní konstrukce – „Sociable“ – domů, cestou prostydl a zemřel na zánět plic. Jeho nástupci však původní konstrukční filozofii ctili.

Červené válce najdete pod chladičem, oběh vody  bylo "thermosifonové", čili bez čerpadla

„Thermosifonové“ čili samooběžné chlazení motorů vodou přišlo Scottovi samozřejmé, začínal totiž s lodními agregáty. Převzal z nich také startér s rohatkou a západkou, základ nášlapných systémů. Dvoudobý motor byl právem považován za pracovitější než čtyřdobý – ze čtyř tady byla pracovní každá druhá fáze cyklu, nikoli čtvrtá. Zároveň se obešel bez složitého ventilového rozvodu i mazací soustavy. Vyplachování válce obstaraly přepouštěcí kanály a olej byl smíchán s benzinem. Na nižší hospodárnost této koncepce se tehdy ještě tolik nehledělo. „Příliš efektivní“ Scottovy dvoutakty však někteří pořadatelé nechtěli připustit k závodům se čtyřdobou konkurencí, případně je penalizovali posunutím do vyšších kubatur. Zdvihový objem zkrátka pronásobili prý spravedlivým koeficientem 1,32. Scott toho obratně využil ve své reklamě: „Náš půllitr se vyrovná soupeřům o 660 cm3!“

V roce 1910 scott jako první dvoudobý motocykl absolvoval náročnou soutěž Tourist Trophy, v letech 1912 a 1913 ji vyhrál a během čtyř sezon (1911-1914) míval nejrychlejší čas na kolo.

Po první světové válce patřila k nejúspěšnějším modelům půllitrová „Veverka“ čili Scott Squirrel (od 1922), později šestistovka Super/Flying Squirrel. V roce 1935 továrna vyrukovala dokonce s dvoudobým řadovým tříválcem 750 cm3, záhy převrtaným na litrový objem. Ani jeden se však neprosadil.

Vrcholná tříválcová konstrukce s velkými vodními komorami

Po druhé válce to začalo jít z kopce také se zastarávajícími „veverkami“ a firma skončila v roce 1950 v likvidaci.  

Podrobné popisky k fotografiím naleznete přímo v galerii:

 

Laurinka s chladičem

Mladoboleslavská továrna Václavů Laurina a Klementa patřila na počátku 20. století k nejpokrokovějším motocyklovým firmám na světě. V roce 1904 vyrukovala dokonce se čtyřválcem a zároveň koketovala s chlazením vodou. Chladič v tomto případě obepínal přední vidlici (vějířovité žebrování), nebo měl na shodném místě obvyklejší tvar kvádru. Vyrobilo se asi jen deset jednoválců LW (633 cm3/2,9 kW) a pět V2 CCRW (812 cm3/3,7 kW). „W“ znamenalo Wasser čili vodní chlazení.  

Vodní veverky (kapalinou chlazené motocykly Scott Flying Squirrel)

Laurin & Klement LW vznikl jen v deseti kusech (1904-1905, foto) plus pět „polozávodních“ CCRW (až 85 km/h).

Zdeněk Vacek