Muž s jiskrou (život a dílo Roberta Bosche)

Sání, komprese, výfuk – většinu základního principu spalovacího motoru zvládali konstruktéři na úsvitu automobilismu na tehdejší poměry dobře. Jen zážeh směsi byl jejich stálou noční můrou.

Text: Jakub Kolár

Karl Benz označil problém spolehlivého, bezpečného a účinného zapálení stlačené směsi paliva se vzduchem ve válci motoru za největší ze všech problémů automobilových konstruktérů. Řešení hledal každý z nich, ale spása nakonec přišla z firmy muže, který se do té doby automobilům vlastně ani příliš nevěnoval – od elektrotechnika Roberta Bosche.

Robert Bosch devětadvacetiletý. Na své první služební cesty jezdil na bicyklu.

Muž, který zaplavil svět zapalovacími svíčkami, se narodil 23. září 1861 v Albecku u bavorského Ulmu. Jeho dětství nenaznačovalo, že se z něj později stane uznávaný podnikatel a vynálezce – ve škole nevynikal a zajímala ho pouze botanika a zoologie. Ale protože zase naplno je studovat nechtěl, vyučil se na radu otce jemným mechanikem. Postupně vystřídal několik zaměstnání, aby jej nakonec uchvátil čerstvě se rodící obor – elektrotechnika. Dokonce se rozhodl ji studovat a odjel kvůli ní i na zkušenou do USA a Anglie. Bosch cítil, že gramofony, telefony, obloukové lampy či telegraf mají obrovskou budoucnost. V roce 1886 si již věřil natolik, že ve Stuttgartu otevřel první vlastní „Dílnu pro jemnou mechaniku a elektrotechniku“. Až na citelnou krizi v první polovině 90. let se mu v podnikání velmi dařilo. Začal také vyrábět nízkonapěťové magnetoelektrické zapalování převážně pro stacionární plynové motory (i když výrobek číslo 718 instaloval do svého automobilu Karl Benz). Toto robustní a složité zařízení však vyhovovalo jen motorům pracujícím nejvýše s 300 otáčkami za minutu.

První nízkonapěťový elektromagnetický zapalovač z roku 1887

Další vývoj inicioval Angličan Frederic Simms, který se nabídl, že bude Boschovy výrobky prodávat ve Francii, Anglii a USA. Muž, který zastupoval i Gottlieba Daimlera, také přivezl Boschovi tříkolku de Dion se spolehlivým, ale málo kapacitním bateriovým zapalováním. Simms chtěl, aby Bosch vozidlo osadil magnetoelektrickým zařízením. Ale ouha, motor točil až 1800/min! Nakonec však technik Arnold Zähringer přišel na inovaci stávajícího řešení, které úkol zvládlo. Bosch dostal kontrakt a jeho firma od té doby již automobilový průmysl neopustila. Do Daimlerových motorů začal Bosch dodávat až později. Slavný konstruktér věřil spíše žárové trubičce žhavené otevřeným plamenem, ale dodávky pro Ferdinanda Zeppelina a jeho vodíkem plněné vzducholodě ho přinutily použít bezpečnější zařízení. Stejný tlak na slavného výrobce automobilů, který neměl mladšího elektrotechnika příliš v lásce, vyvíjel i Emil Jellinek, jenž daimlery prodával ve Francii.

První vlastní Boschova továrna. Vyznačovala se mimo jiné tím, že na ní byl prvně ve Stuttgartu použit železobeton. V roce 1901 zde pracovalo 45 lidí, o pět let později již desetinásobek.

 

Zajímavé bylo, že Bosch si také dopisoval s Laurinem a Klementem, ale k navázání spolupráce nedošlo. Českým průkopníkům motorismu totiž připadaly německé výrobky dosti drahé (a opravdu byly, Bosch si za svoji nespornou kvalitu nechával dobře zaplatit), a tak nakonec přistoupili k výrobě vlastního magnetoelektrického zapalovače. Nicméně Bosch na většině front postupně vítězil, v roce 1906 produkovala jeho firma 100 zapalovačů denně. Zařízení však rozhodně nebylo bezporuchové – největší potíže přinášel jeho vlastní pohon systémem táhel a pružin, který vždy nedokázal držet krok s „taktem” motoru. Proto ve Stuttgartu pracovali na zapalovací jednotce, jež by takový pohon nepotřebovala a která by šla zamontovat do v podstatě jakéhokoli motoru, ať je ve vozidle uložen jakkoliv.

Stotisící elektromagnetický zapalovač z roku 1906

Řešení nakonec přinesl až nový spolupracovník, elektrotechnický inženýr Gottlob Honold, jenž v mládí již u Bosche pracoval jako učedník a nyní právě dokončil Technickou univerzitu ve Stuttgartu. Úkol dostal jasný: nízkonapěťové elektromagnetické zapalování musí projít takovou proměnou, aby vyhovovalo novým vysokootáčkovým motorům, jejich víceválcové konstrukci, bylo lehčí a spolehlivější! Honold přinesl výsledek podivuhodně rychle. Už v prosinci 1901 předvedl Boschovi vysokonapěťové zapalování, jehož součástí byla vedle kondenzátoru a přerušovače i zapalovací svíčka připojená vodiči. Ta měla jako dnes pevné izolované kontakty, mezi nimiž přeskakovala jiskra o napětí několik tisíc voltů. Zákazníci byli zpočátku nedůvěřiví, ale výrobek postupně získával svojí spolehlivostí a přibývajícími referencemi (firma Daimler, závodník Marcel Renault) půdu pod nohama a postupně ovládl celý automobilový průmysl.

Tricykl de Dion, pro nějž Bosch vyvinul své první „automobilové“ zapalování

V roce 1906 oslavilo 562 Boschových zaměstnanců 100 000. vyrobené zapalování. Do začátku první světové války pak produkce rostla doslova zběsilým tempem, firma exportovala 88 procent výroby a zastoupení měla v pětadvaceti zemích celého světa (mj. USA, Rakousko-Uhersko, Jižní Amerika, Jižní Afrika, Rusko, Turecko či Japonsko). V roce 1909 byl otevřen první pradědeček pozdějších Bosch servisů (objevily se v roce 1921) a firma vyrobila první centrální mazací přístroj. O rok později byl na světě půlmiliontý zapalovač a v USA vznikla nová továrna. Ještě před vzplanutím druhé světové války firma zkonstruovala první dynamo, elektrický světlomet a elektrický spouštěč. V roce 1919 Bosch začal vydávat firemní časopis, za pět let otevřel firemní školu. Později se vrhnul i na vznětové motory a vyvinul vlastní vstřikovacího čerpadlo. V roce 1928 vzniklo také první elektrické nářadí Bosch s motorem v rukojeti a za čtyři, respektive pět let zamířily premiérově do prodejen také autorádia Blaupunkt a domácí spotřebiče. V roce 1936 byl také zkompletován první televizní přenosový vůz.

Přes neobyčejný úspěch se Robert Bosch nikdy nestal jeho obětí. V červnu 1906 například jako třetí podnikatel v Německu stanovil ve svých továrnách osmihodinovou pracovní směnu, za dva roky pak tu sobotní zkrátil jen na dopoledne, finančně podpořil Technickou univerzitu ve Stuttgartu nebo výstavbu školy v rodném Albecku. V roce 1928 také inicioval založení fondu Bosch-Hilfe, který de facto poskytoval starobní a invalidní důchody. Když o osm let později slavil své 75. narozeniny a 50 let své firmy, položil také základní kámen nemocnice s 360 lůžky. Vedle toho jeho společnost v letech 1938 až 1939 tajně financovala částkou 1 200 000 marek emigraci německých Židů do bezpečí.

Pracovna Roberta Bosche vypadala ještě v roce 1906 velice skromně

Robert Bosch zemřel 12. března 1942 ve věku jednaosmdesáti let. Jeho výrobní impérium postupně rostlo až do dnešních rozměrů, které charakterizuje například zhruba 220 000 zaměstnanců v závodech po celém světě, obrat ve výši asi jednoho bilionu korun nebo spektrum výrobků sahající jen v automobilové branži od svíček přes akumulátory, vstřikovače, řídicí jednotky či světlomety až třeba po stírače a autorádia.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete přímo v galerii:

 

Zdeněk Vacek