Tatra 77: SOUTĚŽ + RECENZE + HISTORIE, model 1:43 FOXtoys

V nabídce společnosti FOX toys, největšího kamenného i internetového obchodu s automobilovými modely v ČR, najdete mezi 17 000 položkami také kvalitně zpracovanou Tatru 77 za atraktivní cenu 790 Kč. Na zakázku ji vyrobila firma IXO models.

České modely jsou dodávány v krabičkách s patriotským pozadím

Kopřivnická továrna je třetím nejstarším dosud aktivním výrobcem automobilů na světě – jedničkou zůstává Mercedes-Benz a dvojkou Peugeot. První osobní auto vzniklo na severu Moravy v zimě 1897/98, nákladní prvotina letos slaví 110 let, označení Tatra se používá od roku 1919. Zobrazená řada T 77 se představila před 75 lety a zcela právem je zařazena do všech významným automobilových encyklopedií.

Minulý týden jsme začali soutěžit o poslední z proudnicově tvarovaných tatrovek – typ T 603, taktéž z nabídky FOX toys. Dnes je na řadě první provedení. Model vznikl na zakázku FOX toys, vlastní výrobu má na starost společnost IXO models. Jedná se o limitovanou sérii 999 kusů v populárním měřítku 1:43.

FOX toys se při shromažďování podkladů obrátil na jednu z nejpovolanějších osobností, ing. arch. Pavla Kasíka. Jedná se o miniaturizaci exempláře z jeho sbírky. Poněkud nevšední barevný odstín je autentický, namíchaný podle dobových vzorů a katalogů.

Všimněte si žebrování na zadní kapotě, přes něž měl řidič jen omezený výhled vzad

Jedná se o Tatru 77 z posledního roku výroby, v sezóně 1936 ji totiž vystřídala výkonnější T 77a s benzinovým vzduchem chlazeným motorem 3,3 l V8/51 kW a největší rychlostí 150 km/h. Zobrazená T 77 je považována za vzácnější, vyrobilo se jich totiž pouze 95 kusů (T 77 a asi 154 ks). Model zdařile zachytil typické rysy “sedmičky”, včetně polozapuštěných hlavních světlometů, kapkovitých směrovek na blatnících nebo charakteristických vypouklých poklic kol. Čelní sklo je rozděleno do tří segmentů s tenkými sloupky, tehdejší sklářská technologie ještě totiž neumožňovala výrobu jednodílného panoramatického prosklení. Podobné řešení převzala také T 77a i její kompaktnější nástupkyně T 87, vyráběná až do roku 1950.

Vznikla limitovaná série 999 kusů

K nejzajímavějším partiím karoserie T 77 patří víko motorového prostoru, přes jehož bohaté žebrování měl řidič sice dost omezený, ale postačující výhled vzad. Sklo dělící protor pro motor od kabiny se navíc rychle po startu odmrazilo díky horku sálajícímu od V8 s patnáctilitrovou spotřebou a ofuku nasávaným vzduchem.

V interiéru stojí za povšimnutí poměrně prostá přístrojová deska a dvě široké lavice, naplno využívající celé šířky interiéru. Karoserie se obešla bez tehdy obvyklých stupaček, takže se dopředu i dozadu vešlo po třech cestujících.

Model FOX toys Tatra 77 za 790 Kč považujeme za férovou a atraktivní nabídku, poměr cena/hodnota a také atraktivita samotné tatry jej pasují na zajímavý sběratelský artikl.

Model stojí 790 Kč, což odpovídá jeho autenticitě a kvalitě provedení

Líbí se vám tento model? Do 15. prosince 2009 jsme o něj soutěžili…

Otázka zněla:

Šestimístná Tatra 77 o rozvoru 3150 mm, délce 5400 mm a hmotnosti asi 1800 kg dosáhla – díky skvělé aerodynamice – s motorem o výkonu pouhých 44 kW největší rychlosti:
a) 105 km/h
b) 125 km/h
c) 145-150 km/h
d) 165-170 km/h

Správná odpověď: c)

Výhercem se stává: Antonín Šimek, Liberec

Gratulujeme!

Popisky k fotografiím naleznete přímo v galerii:

Stručná historie Tatry 77

Dobový snímek reprezentativního automobilu používaného i ústavními činiteli ČSR

Axiom zakotvený již v antickém právu hlásá: „Matka je vždy jistá, zato otec nejistý.“ Nejinak tomu je v případě T 77. Tedy pokud za „matku“ považujeme Tatru, přesněji „Závody Tatra a.s. pro stavbu automobilů a železničních vozů“ se sídlem v Praze na Smíchově (v Kartouzské ulici u dnešního obchodního centra Nový Anděl) a hlavním výrobním závodem v Kopřivnici.

Kandidátů na otcovství je celá řada. Avantgardní karoserie vycházela z postulátů význačného teoretika i praktika aerodynamické optimalizace dopravních prostředků, Maďara Paula Jaraye. Vedoucím konstrukce Tatry byl původem Rakušan Hans Ledwinka (horní foto),

Hans Ledwinka, šéfkonstruktér Tatry a spolutvlrce T 77 Rakušan Erich Übelacker, konstruktér doslova sršící neotřelými nápady

na projektu T 77 participovali jeho krajané Erich Übelacker (dole, snímek je z pozdější doby) a Ledwinkův syn Erich.

Traduje se, že Übelacker pracoval na „jistém druhu motoru se zvláštním plněním válců“ (Přeplňováním? Šoupátky místo ventilů?) a protože se mu nedařilo, pohrozil šéf Ledwinka vyhazovem. To mělo za světové hospodářské krize nějakou váhu! Übelacker se vzepjal k vrcholnému výkonu a vyrukoval s projektem velké aerodynamické tatry – ta jej prý zachránila. Ledwinka senior dokázal nadaného, ale poněkud roztěkaného konstruktéra usměrňovat, výsledek je pravděpodobně dílem nejméně tříčlenného výše zmíněného kolektivu.

První karoserie byla zadána do výroby 19. května 1933, podle dobového tisku s prototypem technici Tatry již na podzim prováděli náročné zkušební jízdy na území ČSR i v náročném alpském terénu. Novinářům byla „sedmička“ oficiálně představena v březnu 1934 na karlovarské silnici. Revolučnost T 77 spočívala v celku i detailech. Podvozková plošina o rozvoru 3150 mm nesla čtyři nezávisle zavěšená kola, hnací řetězec byl soustředěn u zadní poháněné nápravy a v duchu Ledwinkovy filosofie se zcela obešel bez kloubů!

Snímky židovského konstruktéra Josefa Ganze: stánek Tatry v Berlíně

Motor představoval mistrovské dílo slévárenské technologie, jednalo se o poměrně lehký dlouhozdvihový třílitr V8 OHC o výkonu 44 kilowattů (60 koní). Čtyřstupňová převodovka se nacházela před nápravou, přístupna byla po vyjmutí sedáků zadní lavice. Umístění motoru vzadu přinášelo několik podstatných výhod: do interiéru nepronikal horký vzduch ani zápach benzinu, oleje či spalin, jež se u vozů klasické koncepce nedařilo zcela potlačit. Uzel vibrací se ocitl v prostoru zadních sedadel, na tomto prominentním místě se tedy automobil nejméně chvěl. Tatra se obešla bez dlouhého a těžkého spojovacího hřídele („kardanu“), tehdejšími postupy nesnadno dynamicky vyvažitelného.

Modernizovaná Tatra 77a z roku 1936, vybavená již střešním oknem

Otázku, zda hnací řetězec umístit vpřed či vzad v Tatře rozřešili po svém i kvůli trakci a brzdám. Automobily koncepce „vše vpředu“ totiž v kopcích trpí odlehčením hnacích kol a naopak při brzdění jejich extrémním přetěžováním. Tatry si v Aplách vysloužily přezdívku „Bergsteiger“ (horolezec) právě proto, že dokázaly vyjet snad každý kopec. Při jejich sjíždění sice v prudkém svahu stoupalo zatížení předních kol, ale motor vzadu tento účinek vyrovnával a brzdy mohly zabírat rovnoměrněji, tedy s nižším rizikem zablokování některého z kol.

Zcela hladká podlaha vyhovovala nejen aerodynamice, ale umožnila zvětšit prostor pro nohy cestujících. Sedělo se mnohem níže silnici, chyběl totiž klasický žebřinový rám podvozku. Karoserie byla ještě smíšené stavby, tedy s dřevěnou oplechovanou kostrou. Teprve nástupnický osmiválec T 87 dostal celokovovou karoserii podle patentu americké společnosti Budd (respektive Josepha Ledwinky).

V dobovém tisku se o Tatře 77 psalo: „Není druhého vozu, v němž by rychlosti nad 100 km/h byly tak příjemné a dávaly pocit takové bezpečnosti. Je to pocit úplného odpoutání se od země, co tento vůz činí více než automobilem, vozidlem, pro které bude těžké hledat nové jméno.“

Modely Tatra77

Tatry 77 se staly magnetem světových autosalonů, hlavně v Berlíně (foto) a Paříži. Do dějin vstoupily vizitace říšského kancléře Hitlera, který po povinné návštěvě stánků německých značek mířil k Tatře a zapřádal hovor s Hansem Ledwinkou či jeho synem Erichem. Vždyť spolehlivou dvouválcovou tatrou Hitler křižoval Německo při své předvolební kampani. Novinku velmi obdivoval, údajně Ledwinku seniora pozval večer na osobní schůzku, nechal si základní principy vysvětlit a konstatoval, že se jedná o ideální vozidlo pro právě budované dálnice.

Ideální vozidlo pro dálnice!

Nakolik ovlivnil obdiv k Tatře 77 jeho zadání Ferdinandu Porsche na lidový automobil KdF (pozdější VW Brouk) se asi nikdy nepodaří přesně určit.

Design byl tak futuristický, že mohla být sériová T 77 použita v anglickém sci-fi The Tunnel

Tatra 77 ovšem měla i nedostatky. Sice dosahovala největší rychlosti 145-150 km/h, ale kvůli slabému motoru potřebovala k jejich dosažení příliš dlouhý rozjezd. Nevhodné rozdělení hmotnosti na nápravy zaskočilo nezkušené řidiče přetáčivým smykem, dřevěná kostra karoserie nemohla zajistit potřebnou tuhost. Přes žebrování kapoty motoru měla posádka jen symbolický výhled vzad. U dalších modelů (T 77a, T 87 a T 603) se tyto slabiny dařilo průběžně potlačovat.

Tatra 77 nesporně patří ke zlatému automobilovému fondu a dnes je jen těžko splnitelným snem i profesionálních sběratelů.

Sběratelův sen - Tatra 77 v nálezovém stavu, výzva pro renovátora

Zdeněk Vacek