Auta z krabičky od sirek (vzpomínky sběratele modelů K. Kota)

Novodobá historie sbírání automobilových modelů na našem území

modely_matchbox

Je-li Bůh muž, pak vesmír je jeho sbírka hvězd, poznamenal k mužskému charakteru sběratelské vášně Karel Čapek. Chtělo by se říci, že Stvořitel by měl nesporný nárok stát se členem Klubu sběratelů kuriozit.

Jmenovaná instituce se v Československu etablovala na počátku 70. let a zapadala do tehdejší snahy úřadů dostat pod jakous takous kontrolu všechny iniciativy občanů sdružujících se z různých důvodů a kolem rozličných objektů společného zájmu.

Klubu totiž předcházely živelné pouliční burzy, neformálně pořádané již v 60. letech. Za oblíbené místo platilo Václavské náměstí v Praze, konkrétně prostor kolem tehdejšího hotelu Družba. Veřejná bezpečnost tyto skrumáže neviděla ráda, zaváněly nelegálním podnikem a zájem sběratelů se navíc točil převážně kolem modelů západní provenience. Později se burzy přesunuly na přiměřenější místo – Havelské tržiště.

Prvních zhruba pět set členů Klubu sběratelů kuriozit, včetně autora těchto vzpomínek, se scházelo v Heynovce naproti hlavní budově Československého rozhlasu. Zpočátku se v jednu dobu na tomtéž místě prolínali sběratelé různých oborů a zájmů, postupně se začaly vymezovat jednotlivé skupinky. K oblíbeným oborům pochopitelně patřily levné a snadno dostupné předměty jako pivní tácky nebo nálepky z krabiček sirek, sýrů atd. Skalním sběratelům bylo společné nadšení a systematičnost ve shánění informací o předmětu jejich zájmu.

modely_matchbox

Automobilové modely udržovaly nejen kvůli omezené dostupnosti a finanční náročnosti pohromadě poměrně omezený okruh příznivců. Členové si při sbírání rozšiřovali obzory. Pokud třeba sehnali model Renaultu, začali se pídit po širších souvislostech nejen pokud jde o technické parametry vozidla, způsob jeho použití, různé modifikace atd., ale zároveň i o Francii, francouzské filmy a jiné formy umění (zvláště, ale nejen když se jimi mihl onen renault). Mnozí sběratelé mají dodnes doma řadu publikací, k jejichž koupi je vedl právě zájem vyvolaný malým modelem.

Na novém fenoménu chtěly participovat také československé organizace a instituce. Objevily se domácí modely jako Směr či Igra, kromě měřítka 1:43 i menší. Zrodila se státní organizace Pofis, zajišťující výkup, výměnu a prodej poštovních známek.

Ale vraťme se do let šedesátých a k automobilovým modelům. Sběratelé tehdy jednoznačně preferovali auta známá, jaká vídali na ulicích. Populární byly například různé verze Tatry 138, vyráběné v Brně, případně plzeňské modely v měřítku H0 – škodovky, wartburgy atd. Měřítka se postupně unifikovala, u nákladních vozidel se vytvořil standard 1:50, u osobních 1:43. Popularita železničního modelářství (vláčky TT, dovážené hlavně z NDR) ovlivnila také velikost „doplňkových“ aut stojících třeba před miniaturními šraňky.

Obecný nedostatek modelů vedl ke tvorbě slepovaček včetně papírových. Dařilo se hlavně historickým automobilům, vznikla série vozů pro Le Mans atd. Slepovačky u nás mají silnou tradici, ale zhruba pět let po revoluci zájem začal výrazně opadat, nová generace preferuje modely hotové, případně propadla počítačům a multimédiím.

modely_matchbox

Slabší zastoupení zahraničních modelů v socialistickém souviselo s celkovým zaměřením zahraničního obchodu, jako zdroj fungovaly spíše individuální dovozy otců na služebních cestách, kteří chtěli obdarovat synka autíčkem.

V době tání vrcholícího Pražským jarem 1968 se přísun ze Západu o poznání zlepšil. V pasáži Alfa na Václavském náměstí byl otevřen obchod Pragoimpo s dovozovým zbožím – sběratelé obdivovali například německé modely Schuco. I v prodejnách Drobného zboží se před vánočními svátky čas od času a v omezeném množství objevily velmi populární matchboxy, tedy autíčka zmenšená v takovém měřítku, aby se vešla do krabičky od sirek (odtud match box). Zpočátku stály dvě koruny československé, později pět a šest, poměrně dlouho si držely cenovku 12 Kčs.

Karel Kot, dnes spolumajitel největšího kamenného a internetového obchodu s modely v ČR (FOX toys), dostal první matchbox od maminky jako čtrnáctiletý a od té doby zaujímá čestné místo v jeho vitrínce. V současné době vlastní asi 5500 modelů, třetí největší sbírku v republice. Je hrdý zvláště na některé série, například americké automobily nebo vozy známé z filmů (říká jim „James Bond a ti druzí“), případně doplněné o figurky osobností spjatých s daným typem.

Ke sběratelské vášni patřilo i obesílání automobilek, balíčky s prospekty a knížkami však do adresátových rukou často dorazily vykradené. Například výpravná publikace od Bertoneho vedla pana Kota k vytvoření samostatné „podsbírky“ automobilů vytvořených tímto italským studiem.

modely_matchbox

Po roce 1989 se sběratelé začali rozhlížet po obrovském modelářském trhu na západ od našich hranic. Karel Kot zpočátku radil při výběru z katalogů a doporučoval, co dovézt, později se s dalšími společníky začal věnovat obchodu. V roce 1995 vznikla společnost FOX toys, zaměřená na skutečné modely, nikoli hračky. Importovalo se hlavně z Německa, Itálie a Francie. O rok později spojili pánové Kot a Vild síly a spojili své aktivity. Mimo jiné na Norimberském veletrhu se jim podařilo navázat a upevňovat přímé vazby na zahraniční výrobce, obchodníky i sběratele. Bylo třeba prolomit nedůvěru k „postkomunistické Evropě“. Po dlouhém přemlouvání se západní výrobci odhodlali k přípravě prvních sérií modelů aut bývalého východního bloku a byli velice překvapeni příznivým přijetím těchto svým způsobem kuriozit zákazníky.

V současné době FOX toys zadává výrobu podle vlastní dokumentace v zahraničí, buď odvozením verze VB či Policie ČR od standardní, již vyráběné Volgy M 24, případně „zgruntu“ českým projektem Velorexu 16/350. Jedná se o malé perly (1:43) mezi zhruba 17 000 položkami nabídkového katalogu společnosti FOX toys. Každý pátek přinášíme soutěž o tyto lahůdky – viz sekce Modely na našem portálu veteran.auto.cz

V galerii naleznete profesionální ilustrační fotografie Václava Nováka, zachycující „patinované“ modely Matchbox, zapůjčené Karlem Kotem.

 
 

 

Zdeněk Vacek