Studebaker – pět bratrů z Indiany (2.část)

V roce 1953 přišla americká automobilka Studebaker s modely Speedster, Hawk a Avanti, jejichž neotřelé tvary jsou dílem designera Raymonda Loewyho. O 13 let později bohužel podlehla konkurenci a skončila.

Text + grafiky: Karel Haas

Znovu Raymond Loewy

Slavný designer Raymond Loewy (respektive jeho firma RLA – Raymond Loewy Associates) spolupracoval se Studebakerem už před válkou. V roce 1953 navrhl jeho šéfdesigner Bob Bourke elegantní dvoudveřový Champion Starliner Hardtop a čtyřdveřový Champion, respektive jeho téměř totožné sourozence Land Cruiser (foto) a Commander (ten měl motor V8, 3812 cm3, 88 kW/120 k). Říkalo se jim „Loewy kupé“, i když měly uvnitř karoserie s rozměry 5140 x 1800 x 1520 mm dostatek místa pro šest osob. Svými tvary připomínaly tyto Studebakery spíše evropské vozy a v tom byl asi kámen úrazu. Američanům se tehdy více líbily velké vozy s bohatě chromovanou maskou chladiče a do módy přicházejícími ploutvemi na zádi.

Studebaker Land Cruiser měl prakticky identickou karoserii s Championem.

Finanční situace Studebakeru se stala v roce 1954 natolik vážná, že došlo ke spojení s další americkou značkou s podobnými problémy – Packardem. Do vzniklé společnosti Studebaker–Packard přispěl Studebaker v roce 1955 modelem Speedster (kresba), což byl jen mírně přestylizovaný Champion. Vůz dostal nízkou, bohatě chromovanou masku chladiče, kola s drátovým výpletem a širokou chromovanou lištu na bocích. Vůz dlouhý 5040 mm se dodával také pod názvy Champion (6V, 3040 cm3, 74 kW/101 k) a Commander (V8, 3657 cm3, 103 kW/140 k). Přesto utrpěl Studebaker v roce 1956 ztrátu 43 milionů dolarů. Packard na tom byl ještě hůř a definitivně skončil v roce 1958. Studebaker se ještě pokusil oprášit jméno President pro svoje špičkové modely, přičemž Commander patřil do středu nabízených modelů. Jeho levnější verze Custom byl v podstatě Champion s motorem V8.

Po sloučení Studebakeru s Packardem došlo k přestylizování modelů z roku 1953. Toto kupé Speedster dostalo bohatě chromovanou příď.

Jestřábi útočí

Studebaker se ještě jednou pokusil oživit zájem o vozy dalšími stylistickými úpravami Loewyho dvoudveřového kupé z roku 1953. V roce 1956 vzniklo celé „hejno“ jestřábů (anglicky hawk) s názvy Golden Hawk (foto), Sky Hawk, Power Hawk a Flight Hawk, lišících se hlavně motory. V uvedeném pořadí měly výkony 275, 210, 170 a 101 koní. Jedině Flight Hawk poháněl řadový šestiválec, ostatní modely používaly motory V8 a nejvýkonnější Golden Hawk měl navíc radiální kompresor. Karoserie Hawků (rozměry 5180 x 1837 x 1390 mm a rozvor 3060 mm) dostaly především masivní chromovanou mřížku chladiče a výrazné ploutve na zadních blatnících.

Vzadu se Golden Hawk pyšnil velkými ploutvemi, dvěma koncovkami výfuků a poměrně velkým zavazadlovým prostorem.

Studebaker hledal každou skulinu na trhu, zaplněném vozy Velké trojky a proto přišel v roce 1957 s chudší verzí modelu Champion, nazvanou Champion Scotsman (později přejmenovanou na Studebaker Scotsman). O dva roky později představil poměrně úspěšný kompaktní model Lark (foto), který znovu krátce vrátil Studebaker do černých čísel, neboť hned v prvním roce se jich prodalo přes 150 tisíc. V roce 1961 prošel Lark facelitem s prodlouženou zádí a dodával ve čtyřdveřovém i dvoudveřovém provedení (hardtop) a nechyběl ani kabriolet Lark Daytona. Studebaker se ale znovu vrátil do ztráty a situaci nezachránil ani model Gran Turismo Hawk (1962), jehož design měl na svědomí Brooks Stevens.

Nejelegantnější vzhled měl Lark Hardtop bez středových sloupků.

Avanti – kupředu k zániku

Stále se zhoršující situaci automobilky Studebaker se nový šéf firmy Sherwood Egbert pokusil řešit zcela novým modelem, jehož design svěřil opět Raymondu Loewymu. V rekordně krátkém čase se jeho týmu podařilo navrhnout stylisticky velmi neobvyklý model Avanti (foto) s laminátovou karoserií. Jeho zajímavé nadčasové tvary s přídí bez masky chladiče a s velikými kruhovými světlomety zřejmě příliš předběhly dobu a tak jeho prodej nesplnil očekávání. Šlo přitom o výkonný vůz s motorem V8, který v základní verzi R-1 dával výkon 240 koní a v nejvýkonnější verzi R-4 byl vybaven dvojitým turbodmychadlem. Jako první americký čtyřmístný vůz měl standardně kotoučové brzdy na předních kolech. Nepomohlo ani překonání rychlostních rekordů na dráze v Bonneville a tak se management rozhodl v prosinci 1963 ukončit výrobu v mateřském závodu v South Bend a přesunout montáž do kanadského Hamiltonu (Ontario). Potom se Avanti vyrábělo dál pod názvem Avanti II v jiné firmě a dnes jej v mírně pozměněné formě nabízí mexická firma v Cancunu.

Posledním pokusem o záchranu firmy se v roce 1963 stal model Avanti, opět navržený Raymondem Loewym.

Výroba Studebakerů pokračovala v Hamiltonu ještě další dva roky modely Lark, Commander, Daytona (sedan a kombi Wagonaire) a Cruiser. Všechny tyto vozy byly vybaveny řadovými šestiválci a vidlicovými osmiválci z produkce GM Canada. Poslední vůz, tyrkysový Lark, vyjel z továrny 16. března 1966 a zakončil tak 114 let trvající výrobu vozidel značky Studebaker.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete přímo v galerii:

Zdeněk Vacek