Předchůdci Mercedes-Benzu E - Evoluce

Mercedes-Benzy střední třídy dlouhodobě vynikají bezpečností, pohodlím a odolností. Ač za život projdou mnoha rukama, stále se líbí. Hlavně díky nim se prosadily naftové motory.

 

 

I když se na zádi mercedes-benzů objevilo označení „E“ až v roce 1993 u příležitosti faceliftu řady W124, vývojová linie sahá hluboko do historie.

V roce 1953 se chýlila ke konci 20 let dlouhá kariéra řady 170 V s rámem podvozku a archaicky vyhlížející karoserií smíšené stavby dřevo-kov. Nástup moderních technologií se totiž u Mercedes-Benzu opozdil kvůli nutnosti soustředit veškeré síly na odstraňování válečných škod. Modelová řada W120 se samonosnou celovovou karoserií tedy byla převratná spíš pro třícípou hvězdu než pro okolní svět, vždyť podobnou koncepci díky americké licenci Budd už dobrých dvacet let používala třeba naše Tatra.

Ale díky géniu Maďara Bély Barényie měl „ponton“ nebo též „kulaťák“ účelně řešené deformační zóny. Geometrie zadních kol se zlepšila díky jednokloubové nápravě, nahrazující starší kyvadlové polonápravy. Zastaralé motory SV s nízkých specifickým výkonem neochotně vyklízely pole. Bytelná osmnáctistovka „upgradovaná“ OHV snesla i dvojnásobný kompresní poměr a přestavbu na naftu. Hodnoty 34 kW a 104 N.m odpovídaly benzinovému 170 V, ale osmilitrová spotřeba podstatně levnějšího paliva zaujala nejen taxikáře.

Další generace přezdívaná „křídlák“ chránila prostor kolem cestujících velmi tuhou kabinou, aktivní bezpečnost se opírala třeba o dvouokruhové kotoučové brzdy s posilovačem (1963). Premiéru si v mercedes-benzu střední třídy odbyly řadové šestiválce. Kromě standardních sedanů vznikaly také „stejšny“ a vlastní kreace nabídla belgická karosárna IMA.

„Žralok“ (W114/115) se oprostil od křidélek a dalších ozdob inspirovaných amerikami. Výrazně se zvýšila úroveň bezpečnosti a objem výroby: během osmi let vznikly skoro dva miliony kusů! K chloubám techniky patřila propracovaná zadní náprava, přímé vstřikování benzinu a první sériově vyráběný vznětový pětiválec 240 D 3.0 (1974). Žebrované zadní svítilny lépe odolávaly znečistění.

Kdo zatoužil po „pianu“ (W123), musel se smířit s takřka socialistickými pořadníky. Výsledek rozhodně stál za to. Přední kola při propérování prakticky neměnila sklon a zlepšila jízdní stabilitu, Barényiho deformovatelný sloupek volantu chránil řidičův hrudník. Prostorná kombi dostala samočinné hydropneumatické vyrovnávání světlé výšky a 300 TD (1980) se stal prvním německým turbodieselem. „Piano“ koketovalo také s pohonem na vodík, elektřinu a zkapalněný plyn. Nejvěrnější příznivce si však získalo mezi taxikáři, kteří pěli chválu na nezničitelné tahouny barvy slonová kost, vybavené brumlajícími atmosférickými naftovými motory.

Za přelom bývá považována generace W124 (1984). Pomineme-li design Bruna Sacca (viz samostatný text), stojí za připomenutí hlavně důraz na bezpečnost. Při čelním nárazu se z dosahu dopadajícího spolujezdcova těla stáhlo i víko schránky v přístrojové desce, loketní opěrky byly teleskopicky uchyceny ve výplni dveří. Akustickou pohodu zajišťoval izolant styropor ve zdvojené podlaze. Rozšířila se čtyřventilová technologie, přibyl pohon 4×4 jménem 4Matic a v roce 1991 zážehový V8, byť na BMW M5 (1988) nestačil. Ve Stuttgartu sázeli na soběstačnost a omezením zakázek externím subdodavatelům se snažili zvýšit kvalitu. Jenže spolehlivost nepatřila k silným stránkám W124: uvolňovala se sedadla, zadrhávala střešní okna, zpočátku praskaly závěsy zadních kol a stávkovalo ABS. Přízvisko „E“ přibylo v rámci faceliftu (1993), pro náhradu chromu někdy nazývaného „plastovou revolucí“.

Tvář „éčka“ W210 charakterizovaly čtyři oválné světlomety. Aerodynamická karoserie s cx=0,27, elektronická kontrola trakce, přímé vstřikování nafty později inovavané soustavou common rail ani nový 4Matic nedokázaly zakrýt technické potíže, vedoucí ke svolání 1,3 milionu vozů do servisu. Konkurenční BMW navíc vyrukovalo s velmi povedenou „pětkou“ E39.

Pošramocenou pověst mercedes-benzů začala před sedmi lety vylepšovat dodnes nabízená řada W211. Pomineme-li podstatné snížení neodpružených hmot širokou aplikací hliníku ve víceprvkovém zavěšení kol, připomeňme čtyřválcové 220 CDI se dvěma vyvažovacími hřídeli nebo propracovaný systém přeplňování E 200 K kompresorem systému Twinpulse. Kvalita se podstatně zlepšila, takže renomovaný institut Bähr & Fess očekává po třech letech provozu ztrátu pouze 37,5 % původní hodnoty. Ale zaváhání starších „éček“ využila Audi A6 a BMW 5 k podstatnému zvýšení prodejů. Letošní novinka tedy nemá snadnou startovní pozici.

Mistři designeři

Paul Bracq, rodák z Bordeaux (*1933) se do mercedes-benzů zamiloval během vojenské služby v Německu. Zavrhl obliny prosazované předchůdcem Friedrichem Geigerem. Preferoval jednoduché, přímé a důstojně elegantní linie se stojatými světlomety jako protiváhou tradiční masky chladiče.  Formoval střední řadu W108/109, slavnou „pagodu“ W113 a reprezentační Mercedes-Benz 600. Po odchodu ze Stuttgartu (1967) vytvořil třeba vlaky TGV, Simku 1100, BMW 1600 TI a sedmdesátých letech řady 3, 5, 6 i 7 a Turbo, předobraz BMW M1. Po roce 1974 ztvárnil podobu peugeotů 305, 505, 205, 405, 106, 206 a 406.

Ital Bruno Sacco (*1933) byl šéfstylistou Mercedes-Benzu v období 1975-1999. Za své nejpovedenější dílo považoval „stodevadesátku“ (1982), jejímž větším bratrem se o dvě léta později stalo W124. Sacco dlouho sázel na mohutné boční panely z plastů, ale od hran se dokázal razantně odříznout čtyřsvětlovou oblou W210. Nejméně spokojený byl s „eskem“ z roku 1991: „Prospělo by mu ubrání hmoty snížením o 100 mm,“ prohlašoval. Ale ruští zbohatlíci měli jiný názor, za Jelcina se zvláště šestistovky prodávaly jako housky na krámě.

Předchůdci Mercedes-Benz E

Typová řada W136/191 W120/121 W110 W114/115
Přezdívka - Ponton/Kulaťák Křídlo Žralok
Rok výroby 1946-1955 1953-1962 1961-1968 1968-1976
Počet vyrobených kusů 70 285 442 963 628 348 1 919 056
Pohon zadních kol zadních kol zadních kol zadních kol
Typ 170 V 190 190 230
Motor zážehový čtyřválec SV zážehový čtyřválec OHC zážehový čtyřválec OHC zážehový šestiválec OHC
Zdvihový objem 1767 cm3 1897 cm3 1897 cm3 2292 cm3
Výkon 33,6 kW při 3600/min 66 kW při 4800/min 67 kW při 5200/min 88 kW při 5400/min
Točivý moment 107 N.m při 1800/min 145 N.m při 2800/min 153 N.m při 2700/min 178 N.m při 3600/min
Rozvor 2845 mm 2650 mm 2700 mm 2750 mm
Vnější rozměry (mm) 4286 x 1632 x 1607 4485 x 1740 x 1560 4730 x 1795 x 1495 4680 x 1770 x 1440
Provozní hmotnost 1134 kg 1200 kg 1224 kg 1345 kg
Největší rychlost 115 km/h 140 km/h 145 km/h 175 km/h
Průměrná spotřeba (na 100 km) 10 l 11 l 10,5 l 11,2 l
Typová řada W123 W124 W210 W211
Přezdívka Piano Lišťák/Plasťák* Masařka -
Rok výroby 1975-1985 1984-1996 1995-2003 od 2002
Počet vyrobených kusů 2 696 914 2 555 861 nezjištěn nezjištěn
Pohon zadních kol zadních kol a 4×4 zadních kol a 4×4 zadních kol a 4×4
Typ 230 230 E E 240 E 200 K
Motor zážehový čtyřválec OHC zážehový čtyřválec OHC zážehový V6 SOHC přeplň. zážeh. čtyřválec DOHC
Zdvihový objem 2307 cm3 2299 cm3 2398 cm3 1796 cm3
Výkon 80 kW při 4800/min 100 kw při 5100/min 125 kW při 5900/min 120 kW při 5500/min
Točivý moment 186 N.m při 3000/min 205 N.m při 3500/min 225 N.m při 3000/min 240 N.m při 3000/min
Rozvor 2795 mm 2800 mm 2830 mm 2855 mm
Vnější rozměry (mm) 4725 x 1785 x 1440 4740 x 1740 x 1440 4800 x 1800 x 1440 4820 x 1820 x 1450
Provozní hmotnost 1350 kg 1280 kg 1375 kg 1495 kg
Největší rychlost 200 km/h 203 km/h 223 km/h 230 km/h
Průměrná spotřeba (na 100 km) 12,5 l 8,3 l 10,5 l 8,4 l

Poznámka: Uvádíme technické údaje vybraných generací v charakteristickém provedení, tedy sedanů se zážehovými motory a přímo řazenými převodovkami. * Po faceliftu a náhradě řady chromovaných ozdob plastovými panely.

Zdeněk Vacek