Walter P IV (1928) - NÁŠ TEST: Waltrovka žije!

Areál Walteru (dočasně Motorletu) v Jinonicích patří k nejzdevastovanějším v Praze. Leteckým motorům předcházely motocykly, tříkolky a automobily jako třeba Walter P IV.  

 Test: Walter PIV 1928

Společnost Walter, vyrábějící automobily od roku 1913, má velmi zajímavou historii. V samostatném textu připomínáme ságu zakladatelského rodu Walterů. Pro pořádek: s nedávno restituovaným zámkem v Kolodějích jsou spojeni podnikateléKumperové, kteří převzali plnou kontrolu nad Walterem v roce 1923 a rozšířili sortiment o velmi lukrativní letecké motory.

Automobilů walter bývá i na veteránských srazech jako šafránu, proto jsme bez váhání kývli na nabídku prodejní galerie Veteran Car Štangl. Usedáme do šestimístné „vany“, tedy otevřené karoserie faeton z roku 1928. Waltery řady P (na počest konstruktéra Plocka) představovaly odpověď na úspěch Tater 11 až 30. Páteřový rám, výkyvné polonápravy ani chlazení vzduchem tu však nenajdete. Waltery prosazovaly konzervativní řešení a zdůrazňovaly špičkovou kvalitu materiálů i dílenského zpracování. Laťka visela velmi vysoko, určily ji nároky letecké továrny, která právě pronikla na náročný americký trh.

Test: Walter PIV 1928

Náš první dojem? Dvoulitrový Walter P IV je „konzerva“ každým coulem, podle tvaru mosazného chladiče a designu karoserie bychom vozu hádali o pět let více. Přes stupačky se úzkými dvířky vyhoupneme na sedadla, přehlédneme jednoduché prkno tvořící přístrojovou desku, a protože je skoro prázdná, nemusíme dlouho hledat tlačítko spouštěče. Stačí se jej dotknout a studený motor hned naskočí, navíc běží překvapivě pravidelně i poměrně tiše. „Hluk jest konec konců pouze důkazem mechanických nepřesností a nedokonalosti,“ říkával Henry Royce. U Walterů – „českého rolls-royce“ – byli téhož mínění a preciznost povýšili na hlavní hodnotu. Archaicky, ale v jednom šiku s rollsi, tak působí páky řazení i ruční brzdy u pravých dveří, kde dotírají na řidičovo stehno a nutí jej nastupovat spíše ze strany spolujezdce. Ovšem pohyb páky v kulise rozpaky rozptýlí, jednička až čtyřka padají do záběru přesně a s decentním cvakáním. Přáli bychom vám zážitek z měkkého záběru spojky. Příjemně překvapilo také řízení, walter na silnici rozhodně neplave. Chtělo by to jen větší rejd, poloměr otáčení je však ovlivněn rozvorem 3100 mm.

Až do roku 1939 se v ČSR jezdilo vlevo, anglické klasiky připomíná také umístění pák řazení a ruční brzdy u pravých dveří

Dvoulitr s visutými ventily ševelí, výkon 26,5 kW graduje ve 2000/min. Protihlukovou izolaci reprezentuje dvojitá dělicí stěna. Díky pružnosti a vhodnému zpřevodování se asi 1250 kg těžký faeton popasuje s městským provozem a kopce vyjíždí sice pomalu, ale jistě. Dobrou stabilitu v zatáčkách mu zajišťuje na tehdejší dobu široký rozchod asi 1400 mm (podle provedení), otevřené auto má navíc nižší těžiště než limuzína.

Dvoulitrový čtyřválec OHV sice stačí jen na 95 km/h, ale okouzluje tichým během bez vibrací

Karoserie je přepažena a vyztužena dělicí stěnou, zadními dveřmi se nastupuje na sklopná sedátka a mnohem pohodlnější lavici. Panstvo si pohodlně natáhlo nohy. Bytelná podnožka tu není pro parádu, při jízdě po dlažbě ji plně doceníte. Walter totiž postrádá účinné tlumení pérování a pohupuje se sice pozoruhodně měkce, nicméně s velkou amplitudou. Rukama nohama hledáme oporu. Pozornost okolí budí také obláčky namodralého dýmu. Motor je sice v dobré kondici, ale už zamlada měl normovanou spotřebu čtyř deci oleje na 100 km.

Test: Walter PIV 1928

Zajímáme se o osud tohoto exempláře. Ředitel galerie Veteran Car Štangl pan Miroslav Kotlařík začíná dlouholetým nasazením „pé-čtyřky“ v rodné Praze a připomíná náročnou renovaci realizovanou ve Zlíně. Zadali ji prý mladí nadšenci – manažeři. Jenže náročné práce potřebují čas, a protože objednatelé nechtěli čekat a podcenili finanční stránku, přešel walter do rukou zlínské dílny. Nový stál před 81 lety asi 88 000 Kč, jeho současná hodnota se pohybuje kolem milionu korun.

V galerii naleznete desítky profesionálních fotografií Václava Nováka:


 

Technické údaje

Walter P IV (1928)

Zážehový čtyřválec OHV ● Zdvihový objem 2368 cm3 ● Výkon 26,5 kW při 2000/min ● Převodovka přímo řazená čtyřstupňová s řadicí pákou u pravých dveří ● Pneumatiky SS 30 x 5,25“ ● Drátová kola Rudge & Whitworth ● Bubnové mechanické brzdy systému Perrot ● Nádrž 85 l Žebřinový rám podvozku, tuhé nápravy na půleliptických listových pružinách ● Otevřená šestimístná karoserie phaeton, dřevěná kostra pobitá ocelovými plechy ● Rozvor 3100 mm ● Vnější rozměry 4500 x 1380 x 1900 mm ● Zavazadlový prostor na sklopném nosiči – odnímatelná truhla ● Pohotovostní hmotnost 1250 kg (podvozek 850 kg) ● Největší rychlost 95 km/h ● Spotřeba asi 12 l benzinu a 0,4 l motorového oleje na 100 km ● Cena v roce 1928 asi 88 000 Kč, nyní více než 1 000 000 Kč (po renovaci).

Test: Walter PIV 1928

Sága rodu Walterů

Nedejte se splést německým jménem, zakladatel firmy byl Čech jako poleno. Jmenoval se Josef a vyrůstal ve Vepřeku u Veltrus. Vyučený zámečník si na pražském Smíchově v roce 1898 pronajal dílnu o ploše 20 m2, najal učedníka a začal z dílů montovat bicykly BSA. Od strojařiny jej neodradilo ani oslepnutí na jedno oko, způsobené kovovou šponou. První jednoválcová motorka (1903)se rodila dva roky, dvouválec inzerovaný jako „to nejlepší z dobrého“, stejně jako dvoumístná tříkolka (1909), se prosadily díky walterovské kvalitě výroby. Čtyři tisícovky tricyklů byly prvními relativně dostupnými rodinnými vozidly u nás. Automobily Walter spadaly spíše do střední třídy, ale i ty šly dobře na odbyt. Firma potřebovala k rozšiřování kapacit kapitál, který získala přechodem ze s. r .o. na a. s. Negativum? Josef Walter začal ztrácet kontrolu a vedení v roce 1923 převzali schopní obchodníci Kumperové.

Starý pán odcházel znechucen, ale se slušným odstupným. Založil si továrnu Josef Walter a spol. v Třebízského ulici 41. Jeho ozubená soukolí a přesné součástky odebíral také jinonický Walter. V Košířích postavili hlavně pro rodinu Walterů sedm kusů automobilů -, šest čtyřválců 1,5 l a šestiválec 2,2 l. Jeden z nich skončil ve sbírce skladatele Petra Hapky.

Po boku otce Josefa se profiloval nadaný syn Jaroslav Walter. Jeho osudem se staly motocykly, hlavně čtyřdobé jednoválce klasické anglické školy. Zpočátku nesly označení Walter, později JAW a nakonec ČZ-Walter.

Po znárodnění přišli Walterové nejen o továrnu, ale i pohledávky. Naopak závazky firmy museli ještě po léta splácet! Jaroslav spolu s bratrem nastoupil právě před 60 lety do strakonické ČZ. Před závistivci je chránil ředitel ing. Scala. Vadilo třeba i to, že Walter jezdil do práce asi 15 let starým dvousicem z otcovy dílny. Jeden „dobrák“ si dokonce v udavačském stylu postěžoval: „Zaměstnanec národního podniku v lidově demokratickém státě nemůže užívat vozidlo, které nese jeho jméno.“ Důležitější je, že Jaroslav v 50. letech vyvinul řadu vynikajících závodních strojů ČZ-Walter a vychoval si nástupce, konstruktéra Františka Pudila.

Zdeněk Vacek