Mercedes-Benz: Užitkové automobily 4 x 4

Mercedes-Benz patří k průkopníkům pohonu všech kol (1905). Po roce 1945 Spojenci zakázali Němcům tahače nad 110 kW, aby už nikdy nemohli vozit tanky.

O pohon všech kol, zlepšující průchodnost terénem, mají tradičně eminentní zájem armádní činitelé, kolonizátoři a cestovatelé, stavaři či zemědělci. Automobilka s třícípou hvězdou ve znaku, vzniklá v roce 1926 spojením podniků Daimlera a Benze, měla v nabídce pro každého něco.

Šéfkonstruktér Paul Daimler se systémem 4×4 zabýval od roku 1903, inspiroval jej ojedinělý nizozemský závodní speciál Spyker 60 HP.

V roce 1905 odebrala rakousko-uherská armáda jeho obrněné vozidlo se světlou výškou 335 mm. Disponovalo vynikající stoupavostí 18 %, dosaženou pomocí čtyřválce 8,5 l. Výkon 37 kW gradoval již při 1000 ot./min. Obdobné, ale slabší (23 kW) automobily o rok později používaly navijáky, s jejichž pomocí se členové konvoje dokázali v terénu navzájem vyprošťovat.

Rychlý postup

Vývoj kráčel rychle vpřed. Pruské vojsko dostalo k dispozici dva tahače se šestiválci 12,7 l/51 kW. Ty byly schopné zdolat stoupání 25 % (prázdné, se dvěma přívěsy 12 %). Jenže spojovací hřídele trpěly, ještě nebyly k dispozici stejnoběžné (homokinetické) klouby zohledňující měnící se poměr v rychlosti otáčení kol při průjezdu zatáčkou. Pnutí odnášela také kola s dřevěnými loukotěmi a ocelovými obručemi. Armáda dala přednost koňským povozům.

Dernburg z roku 1907 byl dlouhý 4,9 m a vysoký 2,7 m, z 6,8 l dával 26 kW při 800 ot./min a stoupal až do 25 %!

Senzaci způsobil terénní automobil Dernburg (1907-1908, foto) se všemi koly poháněnými i řízenými a stoupavostí 45 %. Portugalský zákazník jeden použil v jihoafrických koloniích.

Války – stimul vývoje 4×4

Za první světové války spojil Daimler síly s Kruppem, celkem vzniklo 1129 tahačů pro soupravy do 15 tun (včetně děla). Před 80 lety už existovaly „traktory“ do 45 tun. Po válce museli Němci spojencům odevzdat řadu lokomotiv, a tak tahače postavené na koleje uzpůsobili k tahu 100 tun rychlostí 35 km/h. Na snímku prototyp ročníku 1919 s pohonem i řízením všech kol.

Ojedinělý tahač z roku 1919 se čtyřmi koly poháněnými i řiditelnými

Také druhá světová válka urychlila vývoj techniky 4×4, stejnoběžné klouby a nezávislé zavěšení kol byly kombinovány s řízením a pohonem všech kol. Nacistická mašinerie však naštěstí podlehla tlaku spojenců, a aby už z německé půdy nikdy nemohla vzejít válka, byl vydán zákaz vyrábět tahače nad 110 kW. Tři nápravy a pohon všech kol patřily mezi tabu.

A jako Allrad

Nicméně již po pěti letech (1950) Mercedes-Benz nabízel ke komerčnímu využití nákladní automobily 4×4. Upravil úspěšný střední typ L 3500 (66 kW, 235 N.m), který se i díky úspornému naftovému šestiválci OM 312 stal tahounem exportu. „Čtyřkolka“ L 3500 A (A = Allrad, tedy 4×4, foto) převzala většinu komponentů ze 4×2 a hmotnost vzrostla jen o 75 kg. Tahač byl dokonce o 65 kg lehčí.

První poválečná „čtyřkolka“ LA 3500 A s poddajným rámem podvozku (1951)

Značnou zkřižitelnost náprav zajišťovala velmi dlouhá listová pera a poddajný rám podvozku. Přesto bylo možné i v extrémních situacích snadno otevřít oboje dveře budky. Stoupavost mírně převyšovala 50 %. Během 11 let vzniklo asi 7700 ks ve srovnání s 52 000 exempláři L 3500 4×2.

V roce 1957 vyjel trambus LA 321 a LA 331 (do 15 t), spousta automobilů sloužila v brazilských pralesích. Těžkou vozbu reprezentovaly řady LA 1518, 1620 a 1920.

Populární třístranný sklápeč LAK 4500 (1955)

Třínápravové kolosy LA 2620 z roku 1964 narazily na německé předpisy, omezující hmotnost soupravy na silnici na 22 t, v terénu pak 26 t. Nerovnoměrnému opotřebení zadních pneumatik bránil diferenciál mezi druhou a třetí nápravou se samočinnou závěrkou při zařazení redukce. Za příplatek se dodávaly pneumaticky ovládané závěrky u zadních náprav.

Spolupráce s Henschelem

„Nové geny“ přinesla roku 1970 užší spolupráce Daimler-Benzu se značkou Henschel, v níž měl DB majoritu. Pohon všech kol byl sklouben s výkonnými motory V10 o výkonu až 236 kW. Díky portálovým nápravám vzrostla světlá výška, používaly se osmistupňové převodovky. Po třech letech vyjela „nová generace“ stavebnicové konstrukce.

Zástupce „nové generace“ terénních mercedes-benzů (od 1973) – třínápravový 2626 A

Unifikované motory řady 400 potřebovaly jen 650 dílů místo 1600 u předchůdců. Zjednodušily se i nápravy, místo 480 součástek stačilo 220. Díky zlepšeným kloubům se zvětšil rejd na 42 stupňů, hnací řetězec se podařilo účinněji chránit před rázy a posádku ušetřit vibrací.

Výkon motorů nezadržitelně rostl, třeba před 26 lety byl špičkou typ 3850 AS s parametry 368 kW a 2000 N.m. A což teprve 8×8 (1987), schopný táhnout tank Leopard! Proč se neobjevil dříve? Čekalo se na novelizaci německé legislativy.

Vývoj uplynulých dvaceti let už si čtenáři AutoProfi jistě dobře pamatují, vždyť s řadami jako Actros nebo Atego se potkáváme v běžném provozu. Nevznikly by však bez stoleté tradice a nepřeberného množství provozních zkušeností nasbíraných po celém světě. za pozornost stojí také Zetros (foto).

Špičkový současný produkt: Mercedes-Benz Zetros

Podrobné popisky najdete přímo v galerii:

Zdeněk Vacek