Jak se rodí resinové modely Fox toys

V rubrice Modely se tentokrát zaměříme na miniatury českých automobilů, vyráběné na objednávku Fox toys, největšího kamenného i internetového obchodu tohoto druhu v ČR. Co takový proces obnáší? Jak dlouho trvá?

Když jsme na počátku zimy vyhlásili soutěž o Velorex 16/350, běžel prodej tisícikusové série teprve pár týdnů. Zájem překonal očekávání a za necelé tři měsíce se po „hadrácích“ jen zaprášilo. Nyní se již pracuje na dvou dalších modifikacích, sběratelé se mohou těšit na atraktivní minisérii.

Velorex 16/350 1:43 vznikl v režii Fox toys u Sparku

Co a pro koho?

Na prvopočátku je výběr atraktivního typu automobilu, který by v podobě modelu zaujal nejen fajnšmekry z okruhu sběratelů, ale také laiky hledající dekoraci do vitrínky nebo na pracovní stůl. Elegantní zkratku představuje „lokalizace“ v zahraničí již vyráběného modelu – třeba Volhy GAZ 24 v původní bílé barvě, na objednávku Fox toys doplněné o deriváty VB a Policie ČR. I tak je třeba objednat nejméně 1000 kusů a včas zadat objednávku, výrobní program velkých modelářských firem se totiž plánuje zpravidla na čtvrtletí.

Volha pro VB vznikla na objednávku Fox toys \"lokalizací\" již vyráběného civilního sedanu

Zatím co jiná tuzemská firma Abrex se zaměřuje především na škodovky, Fox toys tentokrát sáhl po kultovní tříkolce. Splňovala totiž všechny předpoklady: starší a střední generace si ji dobře pamatuje z běžného provozu nebo ji sama vlastnila, ve velorex klubech i srazech ovšem najdete převážně mladé nadšence. Polistopadové generace mají velorex spojen hlavně s filmovou komedií „Vrchní, prchni“, kde tříkolku prohání Josef Abrhám v komickém overalu.

Podle čeho?

Druhý krok vedoucí k realizaci představuje shánění podkladů pro zpracování modelu: dostupných fotografií, výkresů, náčrtků, vzorníků barev a použitých materiálů. Leccos lze nalézt na internetu nebo získat od fanklubů.

Jak?

Klíčem k úspěchu je nesporně volba vhodné výrobní technologie. Tradiční postupy s kovovou formou a slitinou bývají velmi drahé, náklady se umoří až při desítkách tisíc vyrobených kusů – to je v českých podmínkách a u tak specifického produktu nereálné.

Výrobní zařízení spojené s resinovou technologií

Naštěstí jsou již k dispozici moderní technologie lití plastů – resinové modely názvem odkazují na původně užívané pryskyřice. Forma je jednodušší a výrobně levnější, zaplatí se již po zhruba 5000 výliscích. Dříve se používaly formy gumové, ty ale poměrně rychle tvrdnou, deformují proporce a lze je využít jen zhruba pro dvacetikusovou sérii modelů. Kovové matrice pro lití a stříkání plastu nemusejí mít odolnost těch pro horké kovové slitiny, formu není třeba tak důkladně zakalovat. Resinová forma se v podstatě nezahřívá a tudíž nevyžaduje ani chlazení, odpadají starosti s tepelnou roztažitelností kovů.

Z nevábného plastového granulátu se vyrábějí obdivované modely

V resinu si můžete dovolit i detailnější provedení: to přináší výhodu užších spár, napodobení struktury plátna tvořícího karoserii velorexu atd. Podobně detailní kovové modely stojí řádově více, nicméně existují. Například japonská firma Make-up nabízí v měřítku 1:43 vozidla sestavená třeba i ze 130 dílů, ovšem nesmí překvapit cena kolem 250 dolarů.

V případě podstatně dostupnějšího resinu je třeba mít na paměti, že se jedná o statický model, tedy se zjednodušeným nepohyblivým podvozkem. Ovšem technologie je dnes již tak propracovaná, že velké firmy jako Spark ročně vychrlí třeba i 200 různých modelů, pro které si zpracovaly podklady a vyrobily formy! Právě příprava tzv. „masterů“, řekněme prototypů modelu, je časově nejnáročnější.

Kde?

Objednatel zašle často na druhý konec světa – nejen v případě velorexu do Číny – e-mailem podklady. Tamní modelář, který vozidlo často ani nikdy fyzicky neviděl, zpracuje vizualizaci a pošle ji zpátky do Čech k připomínkám. Ladí se proporce, způsob nutného zjednodušení jednotlivých partií, ale i barevné provedení. Dalším kolem je prototyp, tzv. „master“ – najdete jej ve fotogalerii. Bylo na něm třeba upravit hlavně záď velorexu, dořešit kola, blatníky, blinkry a další detaily.

Při práci s výkresy a fotografiemi (podklady ve 2D) se často stává, že zdánlivě věrná miniatura „podle oka“ neodpovídá originálu. Třeba přední kapota Škody 100 musela být dodatečně vyklenuta, aby vypadala přiměřeně. V současné době se čím dál častěji používají i technologie digitalizace (skenování) skutečných automobilů ve 3D, poté následuje softwarové zmenšení a úpravy. Počítačem ovládané obráběcí stroje model vybrousí přímo z kvádru. Například společnost Minichamps takové „mastery“ předvádí prodejcům, aby měli představu o výrobním sortimentu pro nadcházející sezónu.

Ale zpátky do výroby. Formy sestávají z více kusů, aby je bylo možné snadno rozkládat a model vyjmout. Pomocí vkládaných „kamenů“ a kolíčků vytvoříte třeba otvory pro světlomety, pro další série můžete modifikovat jednotlivé partie karoserie jako zrcátka atd.

Na \"masteru\" bylo třeba upravit hlavně záď

Kdy?

Fáze od podkladů po master trvá podle zkušeností zástupců Fox toys s jejich dodavateli zhruba 3 až 6 měsíců, vlastní výroba je rychlá „jak když hrom bije“ – záleží v podstatě jen na pořadí zakázky v plánu výroby.

Zbývá model zkompletovat, očistit, zkontrolovat a zabalit do krabičky, která třeba pozadím nebo doplňkovými figurkami pomáhá navodit atmosféru odpovídající době a místu vzniku nebo užívání konkrétního vozidla. A pak už s novým modelem vzhůru na výstavu, kde si odbude slavnostní křest!

V galerii naleznete „master“ a výsledný model Velorexu 16/350 (vyrobil Spark pro Fox toys) objektivem Václava Nováka plus ilustrační snímky dalších resinových modelů

Zdeněk Vacek