Minerva AL (1931): Luxus s šoupátkovým osmiválcem

Minerva byla antické bohyně moudrosti a vzdělání i belgická prestižní automobilka. Šoupátkový osmiválec AL se zakázkovou karoserií má pozlacený chladič i stupačky.

Test Minerva 1931

Přístavní Antverpy byly odedávna bohaté město, žili tam movití obchodníci a dařilo se také průmyslu. Prosperovala i továrna na kvalitní jízdní kola. Založil ji jistý Sylvain Jong a roku 1899 se pokusil o vlastní automobil napodobujícího francouzský panhard. Další prototyp Jong ukázal roku 1902, ale výrobu zatím nevyzkoušeného sortimentu odkládal další dvě léta. Nestačil totiž uspokojovat poptávku po motocyklech.

Pro automobily vybudoval novou halu a nabízel dvou-, tří- i čtyřválce od 1,5 do tří litrů objemu. Mezinárodní přístav pobízel k exportu. První úspěch tohoto druhu zaznamenal spartánský jednoválec Minervette, určený pro anglický trh.  Pro raketový vzrůst prestiže značky Minerva, objemu výroby a hlavně ziskovosti měl klíčový význam nákup licence na tiché šoupátkové motory. Ty používaly americký systém Knight, obešly se bez ventilového rozvodu, avšak byly nesmírně náročné na kvalitu materiálů a přesnost zpracování. Při špatném seřízení nebo vyšším stupni opotřebení „knightky“ trpívají značnou kouřivostí.

Logo Minervy s reliéfem stejnojmenné antické bohyně

Minerva přidala roku 1919 ke čtyřválcům šestiválce a před 80 lety i zobrazený osmiválec AL 6,6 l/110 kW. Jedná se skvostné technické dílo své doby, vynikající jednoduchými čistými tvary při nezastírané důkladnosti. Hladinu motorového oleje hlídá jednoduchý plovák, nemusíte vytahovat měrku. Klasický podvozek s tuhými nápravami zdobí brzdy s hydraulickým posilovačem, působící na krásná dřevěná loukoťová kola s plášti 7,50 x 20“.

Test Minerva 1931

Zajímavá kombinovaná karoserie měla údajně vzniknout pro lascivní tanečnici Gypsy Rose Lee, hvězdu newyorského nočního kabaretu Minsky´s Burlesque. Vzhledem k celkové mohutnosti vozidla zaujme nízké prosklení a dvě malá kruhová zadní okénka, zvyšující intimitu interiéru. Pevný je pouze střední střešní díl, panel nad předními sedadly můžete zasunout vzad a prostor kolem hlav cestujících ve druhé řadě otevřít sklopením jako v  landauletu.

... stažení předního dílu jako Sedanca de Ville...

Pečlivé zpracování dýchá z každého detailu: Aby se okenní skla při spouštění v rámu nevzpříčila, mají po straně přesný zubačkový mechanismus.Také dveřní panty a kování připomínají spíše trezor. V době, kdy se lidové americké fordky pohybovaly kolem 500 dolarů stála tato minerva 18 000 „bucků“. Prestižní belgické konkurenty rolls-royceů byste našli i v garážích švédské a norské královské rodiny, nemluvě o blízkovýchodních boháčích a indických mahárádžech. Minerva byla prostě špička.

V galerii naleznete desítky profesionálních fotografií Václava Nováka:

 Česká stopa

Podobně jako Minerva používala šoupátka také liberecká továrna RAF,  v roce 1913 pohlcená mladoboleslavským Laurinem a Klementem. Jenže technická dokumentace dodaná vynálezcem Ch. Y. Knightem z USA nepokrývala všechny záludnosti konstrukce, a tak lauriňáci nasadili do Minervy svého průmyslového špióna Stanislava Plachého. Ten se v Belgii nechal zaměstnat a měl oči otevřené. Po návratu sepsal podrobnou zprávu, kterou však jeden z jeho kolegů zaslal v kopii do Minervy – ta se mu odměnila pracovní smlouvou, zato rozhorlený Václav Klement dotyčného vyhodil. Špiónu Plachému se revanšoval dobře placeným místem osobního šoféra. Šoupátkové automobily se pak u nás vyráběly až do roku 1927, ovšem jen po desítkách kusů.

Minervu ono extempore neohrozilo a expandovala až do světové hospodářské krize. Tu ovšem nezvládla. Když se poprvé dotkla dna, ještě se dokázala vzmátořit nákupem levných amerických velkosériových motorů. Montovala je místo svých drahých šoupátkových, prodávala za vysoké ceny a znovu vydělávala. Ale prestiž se vytratila, záchrana podniku se nepovedla ani pod novým vlastníkem, belgickou Imperií. Jen v prototypu zůstal vidlicový šoupátkový osmiválec umístěný vpředu napříč a pohánějící přední kola. Výroba se v Minervě zastavila v roce 1939 a po válce pokračovala už jen licenčními Land Rovery.

Zdeněk Vacek