Ferrari 365 GT Pininfarina (1969): Po Praze na úrovni

Tentokrát jsme se svezli dvanáctiválcovým Ferrari 365 GT od Pininfariny. Ke strhujícím jízdním zážitkům přidává prostorný čtyřmístný interiér a  odveze hromadu zavazadel. Zkrátka atraktivní a praktický vůz pro osvěžení i velké cestování každý den v roce.

Ferrari 365 GT vznikalo v nesnadné době. Jeho tvůrce Enzo již nedokázal zajistit firmu před finanční krizí, potřeboval tučný úvěr a zúžit záběr. Brány ročně opouštělo 600 automobilů vyráběných v pěti šesti verzích zhruba pěti stovkami zaměstnanců. Nejdéle, plných osm let, se produkoval typ 250 GT. Hvězdami přehlídek elegance se staly exkluzivní vozy řady 400 Superamerica.

Auta Ferrari 365GT 1969

Ani astronomické ceny ale neuchránily firmu před hranicí úpadku. Patron se totiž nehodlal vzdát neskutečně drahého závodění. A tak 10. dubna 1963 přišla nabídka od Fordu. Američané již sepisovali inventář, ale Enzo stále kličkoval. Měly vzniknout dvě firmy. V komerci by dominoval Ford, na závodních tratích Italové. Nakonec rozhodly finance: s tak malým rozpočtem by Enzovi bez souhlasu Detroitu neprošlo vůbec nic. A tak se starý pán vzepřel. Nakonec s Fordem zápasil (a vyhrával) také v prototypech a vozech GT. Jenže finanční potíže se zahnat nepodařilo a stále se zužoval manévrovací prostor. Pod křídly Fiatu již skončila Lancia, Autobianchi a Abarth…

V roce 1966 došlo také na Ferrari, Fiat se ale zachoval velkoryse. Nepožadoval ani změnu jména či postavení patrona, umožnil firmě novou expanzi. O tři roky později se na scéně objevuje typ 365 v provedení GTB 4, spolu s Lamborghini Miura nejrychlejší vůz světa (280 km/h). V rámci úsporných opatření však pronikly dlouhé prsty koncernových ekonomů až do kuchyně Ferrari.

Snaze o zvýšení praktičnosti Ferrari vyšel vstříc Pininfarina, spolupracující s Maranellem od dob typu 375 Americana. Všem bylo jasné, že oživení značky stojí a padá s pronikavým zvýšením produkce. Té se nejlépe dařilo na americkém trhu, jemuž bylo námi zkoušené 365 GT střiženo na míru. Pininfarina připravil čtyřmístnou karoserii kupé s předlouhým zadním převisem, vyvažujícím protáhlou hliníkovou kapotu nad vidlicovým dvanáctiválcem. Poměr mezi rozvorem 2650 milimetrů a celkovou délkou 4980 mm, zhruba odpovídající Tatře 603, hovoří za vše. Automobil se užitnými vlastnostmi přiblížil praktickému životu a opustil askezi cestovních derivátů závodních speciálů. Odstartovala éra luxusně vybavených ferrari.

Auta Ferrari 365GT 1969

Testovaný exemplář měl v křestním listě rok 1969, kdy to v Československu vřelo a lidé si zvykali na početný kontingent spřátelených vojsk. Italové zatím urychlovali výrobu nového vozu a snažili se vyhovět požadavkům zmlsaných Američanů. Zavedli vyhřívání zadního okna, posilovač řízení, na přání dodávali klimatizaci, ale nejvíce se trápili se stále přísnějšími emisními normami.

Zážehový vidlicový dvanáctiválec dýchal přes tři dvojité karburátory Weber 40 DFI, ale s nuceným postupným seškrcováním se vytrácely koňské síly a podle puristů ochraptěl dříve jásavý zvuk výfuku o dvou větvích a čtyřech koncovkách. Ještě že se zlepšovala kvalita benzinu a jeho rostoucí odolnost vůči klepání umožnila zvýšit kompresní poměr a měrný výkon a tím zefektivnit provoz. Klobouk dolů před schopností dovést 1580 kilogramů k rychlosti 245 km/h a na stovku dosprintovat za 7,3 s. Záhada se vyjasní po rozklíčování typového označení: 365 znamená objem každého z válců v cm3, celkem tedy pracuje 4390 kubíků.

Auta Ferrari 365GT 1969

Tohle GT 2+2 klame rozměrným tělem, nejspíše byste od něj nečekali tak dobré jízdní vlastnosti. Jako první z rodiny vsadilo na nezávislé zavěšení všech kol, místo tuhé nápravy se vzadu objevily lichoběžníky. Podobnou palácovou revoluci ostatně provedl také konkurenční Jaguar E-Type. Padnete-li před 365 GT v úctě na kolena, využijte toho k nahlédnutí do zadního podběhu. Spatříte zajímavý hydraulicky ovládaný systém Ferrari – Koni, udržující standardní světlost bez ohledu na zatížení, rychlost nebo příčné zrychlení.

Auta Ferrari 365GT 1969

Do poměrně strohých, ale rozměrných sedadel potažených černou kůží Conolly zapadnete jako do kanafasu, zvuk motoru naladí vaše smysly a projížďka vám odpoví na otázku, jak je možné, že tenhle ital středního věku v mládí firmám Rolls-Royce a Aston Martin přetáhl tradiční zákazníky. Dřevěný a tenký věnec pořádně velkého volantu se jako svatozář vznáší nad centrálním logem, černým koníkem na žlutém pozadí. Očima přehlédnete velké číselníky přístrojů, prsty si nemohou nevychutnat dnes již nezvyklé cvakání kovových páček ovladačů. Pousmějete se masivnímu chromovému panelu autorádia Blaupunkt a pohladíte ušlechtilou přístrojovou desku z leštěného týkového dřeva.

Auta Ferrari 365GT 1969

Příjemné překvapení čeká při pootočení hlavy: tak dobrý všesměrový výhled by čekal málokdo. Tři pedály jsou na svém místě, zaskočí jenom ruční brzda, dotírající na pravé lýtko. Řadicí páka by mohla být kratší, pět převodů se ochotně nabízí, není třeba překonávat velké odpory ani vzdálenosti. K ozubeným kolečkům je tu mnohem blíž než u předchozího Ferrari 330 GT, značka totiž ustoupila od uspořádání transaxle s převodovkou a rozvodovkou v jednom bloku u zadní nápravy. Delší záď 365 GT vyváží původní argument, totiž zlepšení zatížení poháněných kol.

Benzinový motor naskočí na první ťuknutí a v tu chvíli si vzpomenete na seznamovací pohled pod kapotu. Palce obou mohutných rozdělovačů u jednotlivých řad válců v rychlém sledu podělují tokem elektronů šest dotykových plošek. Tehdy zaváděné tyristorové bezdotykové zapalování zřejmě maranellským nevonělo. Pravá noha řidiče šlape na pedál akcelerátoru, dlouhá ručička otáčkoměru se s lehkostí pírka vznáší k šesti, sedmi tisícům, nad 7500/min začíná zakázaná zóna. Brzdy fungují překvapivě dobře.

Ke svěřenému vozu ale máme respekt a šetříme jej, vždyť se nedávno vzbudil z mnohaletého spánku. Prvních deset let brázdil americké silnice, pak se vrátil do Evropy, ale poslední majitel jej spíše jen oprašoval. A tak po 37 letech a pouhých 33 000 ujetých mílích je automobil teprve správně zajetý. Po drobných retuších a seřízení mechaniky vyrazí na české silnice. Není to žádná skleníková květinka, jíž byste měli úzkostlivě umetat cestičku, bez obav zvládne i delší výlet. Kdo by odolal?!

 V galerii naleznete desítky profesionálních fotografií Jiřího Křenka:

Technické údaje

Ferrari 365 GT Pininfarina (1969)

Motor zážehový vidlicový dvanáctiválec (60°) SOHC l Zdvihový objem 4390 cm3 l Výkon 228 až 235 kW při 6600/min l Točivý moment 363 N.m při 5000/min l Převodovka přímo řazená pětistupňová l Zavěšení lichoběžníkové/lichoběžníkové s vinutými pružinami l Pneumatiky 215/70 R 15 l Brzdy kotoučové l Rozvor náprav 2650 mm l Rozchod vpředu/vzadu 1438/1468 mm l Vnější rozměry 4980 x 1790 x 1345 mm l Pohotovostní hmotnost 1580 kg l Největší rychlost 245 km/h   l Zrychlení z 0 na 100 km/h za 7,3 s l Výroba v letech 1967–1971 l Celkem vzniklo 803 exemplářů.

Zdeněk Vacek