Ferrari America – úspěch za velkou louží

Brzy po založení své firmy poznal Enzo Ferrari, že exkluzivní a drahé vozy se budou nejlépe prodávat na severoamerickém trhu, který nebyl tolik poznamenán válkou jako Evropa. Modely určené převážně pro export do Ameriky nazval příznačně America a později Superamerica.

Text: Karel Haas

První vozy Ferrari poháněly vidlicové dvanáctiválce zkonstruové Gioacchinem Colombem v roce 1946. Postupem času přestávaly být konkurenceschopné a tak Enzo Ferrari pověřil inženýra Aurelia Lamprediho vývojem nového motoru pro sportovní a závodní vozy Ferrari. Motorům konstrukce Colombo se říkalo „krátký blok“ (short block), neboť rozteč mezi válci byla pouhých 9 cm. Lampredi šel cestou většího vrtání válců, proto se rozteč mezi válci zvětšila na 10,8 cm a jeho motory dostaly přezdívku „dlouhý blok“ (long block). Lampredi vyvinul dva typy motorů, ten s objemem 4,5 litru dostaly vozy formule 1 a menší motor se zdvihovým objemem 4,1 litru byl určen pro sportovní a GT vozy Ferrari.

Ferrari 340 America

Prvním sportovním vozem Ferrari s tímto velkoobjemovým motorem byl typ 340 America, představený v závodní verzi na Pařížském autosalonu v roce 1950. Jméno „America“ dostal vůz proto, že byl určen především pro bohatý americký trh, neboť ve válkou zchudlé Evropě neměly drahé exkluzivní vozy naději na úspěch. V Americe se o odbyt vozů Ferrari staral Luigi Chinetti (1901 – 1994), závodník italského původu, který během druhé světové války emigroval do USA.

Ferrari 340 America poháněl motor V12, který při objemu válců 4102 cm3 dával maximální výkon 162 kW (220 k). Přes pětistupňovou manuální převodovku bez synchronizace poháněl zadní kola. Ta byla odpružena dvojicí půleliptických podélných per. Pérování předních kol zajišťovala příčná listová pružina. Ferrari dodával v roce 1951 hotové pojízdné podvozky do italských karosáren Vignale, Touring a Ghia, kde dostávaly vozy konečnou podobu. Jednalo se o kusovou výrobu na objednávku, takže počty vyrobených vozů nebyly velké. V karosárně Vignale vzniklo pravděpodobně 23 kusů, Carrozzeria Touring vyrobila 8 kusů a Ghia (foto) pouhé čtyři vozy tohoto typu.

Dlouhá příď a strmě padající splývavá záď, to byly typické rysy "Ameriky" s karoserií Ghia. Byly vyrobeny pouhé 4 kusy  

Úplně prvním Ferrari 340 America byl vůz s karoserií Berlinetta od italského karosáře Vignale. Tento vůz údajně vyhrál v roce 1951 slavný závod Mille Miglia (podle jiných pramenů to byla America s karoserií Ghia). S karoserií Vignale byly postaveny 4 vozy, z nichž jeden vyhrál Velkou cenu Portugalska.

Jeden z vozů Ferrari 340 America s karoserií Ghia se zúčastnil mexického závodu Carrera Panamericana. Před mimořádně obtížným závodem prošel vůz řadou úprav (dostal jiná kola, magnetové zapalování, větší bubnové brzdy atd.).  Kromě tohoto vozu s číslem 17 na dveřích, který přivedl Ernie McAfees do cíle na pátém místě, se závodu zúčastnily tři vozy Ferrari 340 Mexico. Lišily se jiným osazením karburátorů, vyšším kompresním poměrem a výkonem vyšším o 60 koní. Dva z nich nedojely a třetí s Luigi Chinettim (dovozcem vozů Ferrari do Ameriky) a Jeanem Lucasem za volantem obsadil třetí místo. Pečlivě zrestaurovaný Ferrari 340 America byl v roce 2006 nabídnut k prodeji na aukci v kalifornském Monterey a našel zde kupce za 852 tisíc dolarů.

Ferrari 342 America

Model 342 America měl motor stejného objemu jako typ 340, tedy 4102 cm3, ale jeho číselné označení lépe odpovídalo objemu jednoho válce, ze kterého se, jak známo, tradičně odvozovalo. Motory Lampredi (long block) byly individuálně laděny v továrně Ferrari a dosahovaly výkonů kolem 300 koní. Délka motoru a potřeba zvětšení prostoru pro cestující a zavazadla si vynutila prodloužení rozvoru kol na 265 cm. Podvozky dostaly označení sudými čísly (ta byla až dosud vyhrazena pro závodní vozy) a zkratkou AL (America Lungo, tedy dlouhý).

Za dva roky bylo vyrobeno jen šest kusů (tři kupé a tři kabriolety) a každý z nich měl zajímavou historii. První Ferrari 342 America karosoval Vignale, ale zbývajících pět kusů již navrhl Battista Farina, přezdívaný „Pinin“. Začala tím, současně s typem 250 MM Berlinetta, plodná spolupráce s touto karosárnou (později Pininfarina), trvající až do dnešních dnů. Jeden z vozů si objednal belgický král Leopold a další používal sám Enzo Ferrari. Černé kupé Ferrari 342 America s číslem podvozku 0246AL a Pinin Farinovou karoserií bylo postaveno v prosinci 1952 a vystaveno na Ženevském autosalonu 1953 a o několik měsíců později i v Paříži. Vůz pak vystřídal řadu majitelů, poslední z nich má pro nás zajímavé jméno Stephen Yanoshik (možná potomek Jánošíka).

Jedním z pěti vozů Ferrari 342 America s karoserií Farina byl tento nádherný kabriolet.  

Kabriolet Ferrari 342 America (foto nahoře) karosoval v roce 1953 Pinin Farina a po vystavení na autosalonu v New Yorku opět vystřídal řadu majitelů. V roce 2004 získal platinové ocenění na mezinárodní soutěži veteránů v Monterey. Nádherný kabriolet nastříkaný šedou metalízou a zeleným interiérem byl posledním ze šesti vyrobených modelů 342 America.

Ferrari 375 America

Model Ferrari 375 America debutoval na Pařížském autosalonu v roce 1953. Většinu vyrobených exemplářů typu 375 karosoval Pinin Farina (8 kusů). Farinovy karoserie nezapřely podobnost s typem 250 Europa. Absolutními sběratelskými raritami se stala tři kupé s karoserií Vignale. Každý z těchto tří exemplářů měl jinou karoserii. První (na podvozku 0301AL) se vyznačoval elegantními ploutvičkami na zadních blatnících a panoramatickým zadním oknem. Původně měl vůz typickou rudou barvu Ferrari, v současnosti je nastříkán zlatou metalízou. Jedním z jeho majitelů byl i legendární herec a závodník Steve McQueen. Druhý (0327AL) se představil v roce 1954 v Ženevě a New Yorku a měl neobvyklé tvarování kolem předních a zadních světel. Skvěle zachovaný je i třetí kus (0337AL, foto), debutující v Turíně v roce 1954. Později byl u tohoto vozu motor Ferrari nahrazen vidlicovým osmiválcem Chevrolet.

 Před typickou masku chladiče umístil Vignale chromovaný nárazník a do středu pomocný světlomet. Vůz vystřídal několik majitelů, dnes je pravděpodobně ve Švýcarsku.

Vůz poháněl 4,5litrový Lamprediho vidlicový dvanáctiválec se třemi dvojitými karburátory Weber 40 DCZ, se kterými dosahoval výkonu 221 kW (300 k). Kola Borrani s drátovým výpletem měla bubnové brzdy a byla odpružena listovými pery. Maximální rychlost se blížila 240 km/h a zrychlení z nuly na 100 km/h netrvalo déle než 7 sekund.

Posledním vyrobeným kusem typu 375 America (podvozek 0355AL) bylo Pinin Farinovo kupé Speciale, vystavené na Turínském autosalonu 1955, které bylo potom prodáno majiteli koncernu Fiat Gianni Agnellimu. Tento speciál měl několik zajímavých detailů, které jej odlišovaly od ostatních exemplářů tohoto typu. Mřížka chladiče byla orientována svisle, silně zaoblené přední sklo „způsobilo“ záporný sklon A sloupků a bylo to jedno z mála kupé Ferrari s posuvnou střechou.

Nástupcem typu 375 America se stal v roce 1956 model Ferrari Superamerica, ale o něm si povíme v jiném článku. Teď se přeneseme o pár let dál a povíme si o dalším luxusním typu Ferrari 330, který nesl rovněž označení „America“.

Ferrari 330 America

Typ 330 se stal nástupcem úspěšného modelu Ferrari 250. Prvním z typové řady 330 se stal model Ferrari 330 America z roku 1963. Byl to v podstatě typ 250 GTE (tedy kupé 2+2), do kterého byl namontován větší motor. Tím byl nový čtyřlitrový vidlicový dvanáctiválec Tipo 209 konstrukce Colombo s rozevřením válců 60 stupňů a výkonem 221 kW (300 k), který pocházel z typu 400 Superamerica.

Design dvoudveřového kupé byl konzervativnější, luxusnější a pohodlnější než dosud vyráběné dvoumístné sportovní vozy Ferrari. Vůz měl elegantní karoserii z ocelového plechu (kapota motoru a víko zavazadlového prostoru byly hliníkové) a luxusní interiér s čalouněním z kůže Connolly. Jediným výraznějším rozlišovacím detailem proti typu 250 GTE byl přesun mlhových světlometů mimo masku chladiče, zezadu se oba vozy prakticky nelišily. Ferrari 330 America (foto) se vyráběla jen jeden rok a celkem vzniklo 50 kusů.

 Dvoudveřové kupé Ferrari 330 America převzalo karoserii z typu 250 GTE a pod kapotou našel místo motor V12 z typu 400 Superamerica.

V lednu 1964 představil Ferrari na tiskové konferenci a na bruselském autosalonu model Ferrari 330 GT první série, tedy už bez označení America. Tento vůz s Pininfarinovou karoserií se vyznačoval tehdy nezvyklými dvojitými světlomety a proti Ferrari 330 America mírně oblejšími tvary. Druhá série vyráběná od roku 1965 už měla zase jednoduché světlomety a místo čtyřrychlostní převodovky dostala plně synchronizovanou pětirychlostní převodovku. Do roku 1967 se vyrobilo kolem 1080 vozů typu 330 GT, než byl nahrazen modelem 365 GT.

Náhradou typu 275 se stalo v roce 1966 kupé 330 GTC (Gran Turismo Coupe), brzy následované spyderem 330 GTS (Gran Turismo Spyder). Do roku 1968, kdy byly nahrazeny typem 365 GTC/4 Daytona, bylo vyrobeno kolem 600 kupé a 100 spyderů. Obě karoserie navžené Pininfarinou byly tvarově příbuzné s typem 400 Superamerica. Berte to jako pozvánku k přečtení článku o modelech Superamerica a Superfast.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Zdeněk Vacek