Delahaye 175 S Saoutchik (1949): Pro „béčkovou Marilyn" Dianu Dorsovou

Anglická sexbomba Diana Dorsová platila za  evropskou Marilyn Monroe. V 18 letech byla nejmladší britskou majitelkou rolls-royce, později si koupila zobrazené extravagantní delahaye.

Text: Zdeněk Vacek

Zátiší s dobovou sexbombou

O automobilech spojených s osudy vnadné americké blondýnky zářící nejen ve filmu Někdo to rád horké se toho ví poměrně dost, připomínáme je v samostatném textu. Monroe se v 50. letech stala ikonou a sexsymbolem, její sláva inspirovala řadu plagiátorek a rádoby dvojnic. Ve Velké Británii na sebe strhla největší pozornost Diana Dorsová (1931-1984, FOTO). Někteří filmoví kritici jí dokonce přiznávají větší herecký talent než zámořskému vzoru, ale pro fyzické předpoklady byla obsazována především do rolí v komediích nebo erotických snímcích. Hvězdu z ní udělal první manžel, který tuto čistokrevnou peroxidovou blondýnku posadil do dvacet let starého rolls-royceu a poslal ji na turné. Stala se tak nejmladší registrovanou majitelkou automobilu prestižní značky ve Velké Británii a fotografové nezvyklé kombinaci svěžího mládí s patinovanou klasikou věnovali patřičnou pozornost.

Delahaye 175 S (1949) po Dianě Dorsové na soutěži elegance v Pebble Beach

Když už se staromódní rolls definitivně okoukal a Diana vydělala první slušné peníze, opatřila si v létě 1954 během návštěvy Francie šestiválcový Delahaye 175  S. V žebřinovém rámu podvozku spočíval řadový šestiválec 4,5 l/110 kW, před válkou vyvinutý pro nákladní automobily. Roadster splývavých proudnicových linií vytvořila na zakázku vyhlášená karosárna Saoutchik. Její zakladatel Jacques (původně Jakob Saoutchik) přišel v roce 1900 do Francie z Ukrajiny a proslavily jej splývavé linie.

Diana Dorsová delahaye kupovala coby pětiletou ojetinu, ale nadčasové křivky s rozměrnými gondolovitými blatníky kryjícími všechna kola stále působily přitažlivě. Nádherný klasik o délce 7,3 metru a provozní hmotnosti 2,7 tuny Dorsové mnoho štěstí nepřinesl, zůstalo u malých filmových rolí a několika nazpívaných desek. Proto se vydala do Hollywoodu. Ovšem velká studia jí nabídla pouze pár štěků. Prodej delahaye umožnil překlenout nejkritičtější období, na rozdíl od své majitelky se francouzská „socha na kolech“ do Evropy už nevrátila. Na konci padesátých let tento roadster sloužil řediteli uhelných skladů, poté zamířil do Denveru v Coloradu. V té době již původní motor trucoval a nový majitel provedl velmi necitlivou přestavbu. Implantoval totiž hnací řetězec z Oldsmobilu Toronado, a to včetně pohonu předních kol! Od roku 2005 patří skvost poválečného užitého umění chicagskému průmyslníkovi Ronu Benachovi, po pečlivé renovaci se vrátil do původního stavu a na soutěži elegance v Pebble Beach získal hlavní cenu. Jeho hodnotu dnes znalci odhadují na 100 milionů korun.

Delahaye 175 S (1949) po Dianě Dorsové na soutěži elegance v Pebble Beach

 

 

Potíže se jménem

Rodné příjmení Fluck britská herečka nepoužívala, umělecký agent ji totiž hned v začátku kariéry varoval před ostudou, kdyby snad ve světelné reklamě zhasly žárovky jednoho z písmen. Získalo na významu až po Dianině smrti, když dědicové hledali heslo k bankovním kontům se zhruba dvěma miliony liber. Syn pověřil specialisty na počítačové forenzní vyhledávání a špičkový software poloviny 80. let  po dlouhých výpočtech vygeneroval platný kód DMARYFLUCK, pravé hereččino jméno.

DD na balkonu hotelového pokoje při návštěvě filmového festivalu v Cannes

 

Na okraj: Velký vzor? MM!

Marilyn Monroe začala filmovat jako devatenáctiletá v roce 1945, a to za 75 dolarů týdně. Do dvou let taxu zdvojnásobila, průměrný Američan vydělával 61 dolarů hrubého. Za nafocení lechtivého kalendáře dostala padesát. Kasovní trhák „Muži mají rádi blondýnky“ (1953) Marilyn vynesl honorář 1250 USD týdně, další velké produkce znamenaly minimálně 100 000 dolarů a 10 % ze zisku. Cadillac Coupé de Ville přitom stál pouhých 4193 USD…

Marilyn se učila řídit ve dvacetiletém Fordu I Hawthorne, pak přesedla do kupé Ford V8 svého tehdejšího (ženatého) přítele Jima Doughertyho. Za vlastní peníze si opatřila konfekční Ford model 1948, v roce 1950 koupila otevřený pontiac a o tři léta později přešla k černým cadillakům, které prý nejlépe kontrastovaly s jejími blonďatými vlasy. To nevěděl módní fotograf Milton H. Green, jenž jí věnoval Ford Thunderbird první série – okamžitě jej dala přelakovat načerno. Během manželství s dramatikem Arthurem Millerem Marilyn řídila společný roadster Jaguar XK, po rozvodu (1961) střídala cadillaky a inkognito cestovala v zeleném dodgi.

Zdeněk Vacek