Ferrari Superamerica - od pětilitru k čtyřlitru

Koncem padesátých let minulého století byly Spojené státy nejdůležitějším odbytištěm vozů Ferrari. “Americké” značení GT vozů Ferrari proto pokračovalo a modely America nahradila Superamerica.

Koncem padesátých let minulého století byly Spojené státy nejdůležitějším odbytištěm vozů Ferrari. “Americké” značení GT vozů Ferrari proto pokračovalo a modely America nahradila Superamerica.

Text + grafiky: Karel Haas

V roce 1955 se technici Ferrari pustili do přestavby modelu 375 America a na Pařížském autosalonu se pochlubili vyleštěným podvozkem nového typu Ferrari 410 Superamerica (nebo také zkráceně SA). Krátce na to dostal tento podvozek Pinin Farinovu karoserii a v lednu 1956 oslavil typ 410 svoji premiéru v Bruselu.

Ferrari 410 Superamerica

Model 410 Superamerica (foto) dostal výkonný motor V12 Lampredi s objemem 4962 cm3 (vrtání 88 mm, zdvih 66 mm) a maximálním výkonem, který se postupně ve třech sériích zvyšoval od 250 do 294 kW (340 až 400 k). Většímu motoru odpovídalo i zvětšení brzd. Žebřinový rám z typu 375 byl vyztužen (dostal označení Tipo 514) a přední kola již byla odpérována vinutými pružinami.

 První Superamerica měla dlouhou příď s oválnou maskou chladiče. Typickým znakem tohoto modelu byly velké větrací otvory na bocích.

Jednotlivé vozy se vyráběly na zakázku, přičemž výroba jednoho kusu trvala přibližně měsíc. Celkem bylo do léta 1959 vyrobeno ve třech sériích 34 vozů. Dva z nich měly karoserii Boano (kupé a jediný kabriolet typu 410, postavený na podvozku 0485 SA), po jednom Ghia a Scaglietti a zbývajících třicet karosoval Pinin Farina. Jeho kupé první série se vyznačovalo mimořádně elegantními tvary s dlouhou přídí zakončenou oválnou maskou chladiče, do které byly zakomponovány mlhové světlomety. Na bocích za předními koly se objevily velké větrací otvory, zakryté chromovanou mřížkou. Ty se staly typickým znakem tohoto modelu. V dlouhé přídi byl pod kapotou vyklápěnou dopředu podélně umístěn mohutný motor V12. Vzduch se do karburátorů přiváděl otvorem v kapotě.

Unikátní studii na podvozku Ferrari 410 Superamerica (podvozek 0473 SA) postavila karosárna Ghia pro Kaliforňana Boba Wilkeho. Byl v něm namontován na zakázku postavený motor Ferrari V12 s objemem 6120 cm3, takže se někdy také označoval jako 510 Superamerica. Extravagantní karoserii (foto) v americkém stylu s bohatě chromovanou maskou chladiče a velkými zadními ploutvemi navrhl Savonuzzi. Nechal se přitom zřejmě inspirovat konceptem Gilda.

Na podvozku 0473 SA postavila karosárna Ghia unikátní studii s karoserií v americkém stylu, kterou navrhl Savonuzzi.

V roce 1957 postavil Ferrari šest kusů typu 410 Superamerica druhé série, které měly proti předchůdci rozvor zkrácený o 200 mm na 2600 mm. Motor zůstal v podstatě stejný, úpravou vačkového hřídele a karburátorů se dosáhlo zvýšení výkonu o 20 koní. Čtyři kupé s Pinin Farinovou karoserií byly prakticky identické s první sérií, jedno navrhl a postavil Scaglietti a poslední, nazvané Speciale postavil Pinin Farina pro Jana de Vrooma. Vůz byl vystaven na pařížském a turínském autosalonu 1957 a nezapřel podobnost se studií Superfast I, neměl však vzadu extravagantní ploutve.

Třetí série typu 410 Superamerica byla poslední s Lamprediho motorem s dlouhým blokem. Zvýšení výkonu na 400 koní se přičítá mj. přepracování hlavy válců a trojici karburátorů Weber. Superamerica třetí série (foto) byla vystavena na autosalonu v New Yorku. Vystavený model importér vozů Ferrari Luigi Chinetti ihned prodal a ne zrovna levně. 16 800 amerických dolarů bylo více než dvojnásobek ceny “křídlového” kupé Mercedes-Benz 300 SL.

Typickými rysy byly trojúhelníkové větrací otvory za dveřmi a otvory na bocích k odvádění horkého vzduchu od motoru.

Tvarově vycházela třetí série z předešlé, převzala však některé prvky ze studie 410 Superfast. Těmi nejviditelnějšími byly větrací otvory za dveřmi, tvar zadního okna a zvětšené otvory za předními koly k odvádění horkého vzduchu od motoru. Kvůli nim musel být Pinin Farinův znak přemístěn na dveře. Jednotlivé exempláře se v jednotlivostech lišily, existovalo například provedení s bočními okny, nahrazujícími větrací otvory. Zhruba polovina vozů třetí série měla průhledné kapkovité kryty světlometů, druhá polovina měla normální světlomety s chromovanými rámečky. Přístrojová deska nebyla jako obvykle potažena kůží, ale byla nastříkaná černým kladívkovým lakem po vzoru závodních vozů. Nechyběl samozřejmě dřevěný volant se znakem vzpínajícího koně ve středu.

Závodní Ferrari 410 S

Číslovku 410 použil Ferrari i k značení závodních vozů. Pro silniční závod Carrera Panamericana byl navržen závodní roadster Ferrari 410 S (S znamenalo Sport a také Speciale) s motorem vyvíjeným pro cestovní model 410 Superamerica. Byly postaveny čtyři tovární vozy, dva měly motor s jednou svíčkou na válec (250 kW/340 k) a ostatní měly v každém válci dvě svíčky (280 kW/380 k). Návrhem a stavbou karoserií byl pověřen Scaglietti. Ke zvýšení tuhosti podvozku z typu 375 zvolil zkrácený rozvor 2420 mm a výztuhu dalšími trubkami. Motor byl posunut více dozadu a na kapotě se objevil velký kryt kapkovitého tvaru.

Vozy byly připraveny pro ročník 1955 mexického závodu, ten však byl organizátory zrušen kvůli řadě tragických nehod v předchozích ročnících a špatnému stavu silnic. Ferrari pak nasadil dva tyto vozy do Velké ceny Buenos Aires v roce 1956, oba však nedojely. Jeden z vozů byl prodán do USA, kde slavil řadu úspěchů. Jezdil s ním například i Caroll Shelby, tvůrce legendární Cobry.

Ferrari 400 Superamerica

Když v roce 1959 skončila výroba Lamprediho motoru, hledala se náhrada. Nový model 400 Superamerica dostal čtyřlitrovou (3967 cm3) verzi Colombova motoru V12 s krátkým blokem (Tipo 163). Začal se vyrábět v roce 1959 a do roku 1964 vzniklo kolem padesáti těchto zajímavých vozů v provedení kupé a kabriolet, s karoseriemi převážně od Pinin Fariny a rozvorem 2420 mm. Modely první série (foto) dostaly elegantní karoserie se zvlněnou linií boků a velkým sacím otvorem na dlouhé kapotě motoru. Jednotlivé vozy se opět v detailech lišily, například provedením světlometů. Enzo Ferrari označil tento model ve svých pamětech “činčilou mezi automobily.” Na podvozku 1517 SA byl postaven speciál s karoserií Pinin Farina, vyznačující se dvojitými světlomety a čtvercovou maskou chladiče.

K další kultivaci tvarů došlo u typu 400 Superamerica první série. Čtyřlitrový motor V12 (Colombo) poháněl zadní kola.

Druhá série Ferrari 400 Superamerica (foto dole), vyráběná od ledna 1962, měla zcela novou karoserii s rozvorem 2600 mm, příbuznou s modelem 500 Superfast. Novým prvkem byla  splývající záď (říkalo se mu „Coupe Aerodinamico“) s velkým zadním oknem. Prolis s chromovanou lištou se táhl středem boků až k zadnímu nárazníku. Odvětrávací otvory za předními koly byly decentnější a bez chromované mřížky. Mezi významné vlastníky těchto exkluzivních vozů patřil i americký viceprezident Nelson Rockefeller, Aga Khan IV a samozřejmě nechyběl ani sám Enzo Ferrari. Celkem vzniklo do roku 1964 24 vozů, z toho 18 kupé a 4 kabriolety.

Druhá série Ferrari 400 Superamerica dostala karoserii Pininfarina (toto jméno přijal Farina právě v roce 1963) se splývající zádí a velkým zadním oknem.

Dnes patří Ferrari Superamerica, spolu s typy America a Superfast k nejvzácnějším a nejobdivovanějším vozům značky Ferrari a každá jejich účast na soutěžích elegance nebo závodech veteránů se setkává s mimořádným ohlasem. Odhaduje se, že cena kabrioletu Ferrari 400 Superamerica z roku 1962 se může v aukci vyšplhat až k astronomické částce 2,4 milionu Eur.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Zdeněk Vacek