RECENZE + SOUTĚŽ: model Foxtoys 1:43 Bugatti 32 Tank de Tours Elišky Junkové, 1923

V nabídce společnosti FOX toys, největšího kamenného i internetového obchodu s automobilovými modely v ČR, najdete mezi asi 17 000 položkami také novinku za 750 Kč – limitovanou pětisetkusovou edici Bugatti 32 Tank de Tours v měřítku 1:43 , osobního vozu Elišky Junkové (1923) včetně odpovídajícího fotoobalu a figurky slavné závodnice. 

 

Čeněk a Eliška Junkovi ve svém žlutém tanku (tuto barvu používali českoslovenští závodníci). Všimněte si SPZ, patrné i na modelu.

Jedná se  o velmi atraktivní model dotažený do detailů co do provedení bugatky, tak její junkovské specifikace (žlutá barva, česká SPZ) a stylově oblečené figurky drobné české závodnice.  Zaujala nás například přístrojová deska, žebrování kapoty nebo provedení masky skrývající typický Bugattiho podkovovitý chladič. Vzhledem ke světové proslulosti Elišky Junkové alias Elizabeth Junek coby nepochybně nejslavnější automobilové závodnice meziválečného období (podle některých znalců dokonce všech dob) očekáváme růst sběratelské hodnoty i na zahraničních trzích – bugatisté jsou silnou komunitou a Eliška má mezi nimi zvuk.

Cenu 750 korun tudíž považujeme za zcela přiměřenou kvalitě a model považujeme za vhodnou investici.

O model 1:43 Bugatti 32 Tank de Tours – osobní vůz Elišky Junkové (1923) za 750 korun jsme soutěžili, otázka zněla:

Junkovi koupili “tank” se zajímavou historií:

a) byl osobním vozem Ettore Bugattiho

b) byl jediným kusem tohoto typu

c) zvítězil na Velké ceně Československa

d) dojel třetí na VC Francie

Správná odpověď: d)

Gratulujeme výherci Zdeňku Válkovi z Čelákovic!

Více o modelech a jejich případné objednávky: http://www.foxtoys.cz/ 


 

Bugatti 32 (1923) alias “Rychlonohá želva”

Zní to jako sen: za první republiky měly běžnou SPZ i formulové speciály Grand Prix! Eliška a Čeněk Junkovi vystřídali osm Bugatti (!), nejkurióznější byl „tank“ čili „želva“.

Kéž by bylo více ušlechtilých milionářů typu bankéře Vincence „Čeňka“ Junka. Ve 20. letech se jako jedno z mnoha dětí chudé rodiny vypracoval na úspěšného finančníka a během necelých osmi let do své tragické smrti na Nürburgringu vystřídal s manželkou Eliškou osm závodních bugatek. U „Patrona“ Ettore Bugattiho měli mladí Čechoslováci dveře otevřené coby přátelé a výborní zákazníci. Jako první na světě, v září 1926 – o měsíce dříve než ostatní zájemci včetně Louise Chirona, získali nejslavnější bugatti všech dob: legendární typ 35B.

Ale k nejpozoruhodnějším, byť ne právě nejzdařilejším autům z alsaského Molsheimu patřil zobrazený typ 32. V roce 1923 zaujal zcela nezvyklou širokou karoserií ve tvaru pontonu, přesahující obrys kol. Ta měla především snížit aerodynamický odpor vozidla ve srovnání s klasickou stavbou. Novinkou tedy bylo zakrytí kol i náprav a splývající linie narušené ventilačními průduchy v přední kapotě i předních a zadních blatnících. K podceňovaným „detailům“ patřil odkrytý prostor pro posádku, z detailů pak startovací klika a rozměrná houkačka. Z masky chladiče vystupuje teploměr, zabudovaný do víčka chladiče. Hodnoty z jeho sloupce musela posádka odečítat na vzdálenost odpovídající délce kapoty.

Aerodynamické Bugatti T 32, třetí na VC Francie v tours (1923)

Nezvykle působilo zkrácení rozvoru  na 1994 mm při rozchodu kol 1052 mm a nemalý zadní převis. Vozidlo se v praxi ukázalo jako těžkopádné, neohrabané a mělo nemalé potíže s chlazením motoru i příliš zakrytých bubnových brzd. Bugatti u typu 32 experimentoval s jejich hydraulickým ovládáním (od roku 1921 je používal americký Duesenberg), ale později se vrátil k lankům.

Celkem vznikly pouze čtyři kusy s řadovým osmiválcem OHC 1991 cm3 o výkonu 66 kW. K přednostem této pohonné jednotky patřil nový systém tlakového oběžného mazání, zvyšující spolehlivost i trvanlivost motoru a potlačující vnitřní tření. Zaujme snaha o lepší rozložení hmotnosti na nápravy přesunutím třístupňové nesynchronizované převodovky se zpátečkou k zadní nápravě. To však zároveň znamenalo, že se klikový hřídel otáčel stejně rychle jako klikový a při tehdejších možnostech vyvážení to přinášelo potíže s vibracemi.

Osobitý vzhled dal vzniknout přezdívce „tank“, případně podle tvaru krunýře „želva“ či „rychlonohá želva“. Do Prahy zamířil exemplář, který skončil třetí na Velké ceně Francie 1923, pořádané v Tours. K podobnému stylu karoserie se Bugatti vrátil až po 13 letech typem 57 G. 

Aerodynamické Bugatti T 32, třetí na VC Francie v tours (1923)

Pražská stopa

Bugatti 32 po Ernestu Friedrichovi, ozdobené bronzovou medailí z Tours i původním startovním číslem 6, si koupili Junkovi a deset týdnů po slavném závodě už měli od Zemské politické správy v Praze schváleno použití SPZ N 469 i užívání „tanku“ v běžném provozu. Junek s ním během roku 1923 startoval ve dvou tuzemských závodech a oba vyhrál, „nejrychlejší domácnost republiky“ totiž zpravidla mívala lepší automobily než domácí soupeři. Z účasti Zbraslav-Jíloviště 1924 sešlo pro prasklé kuličkové ložisko, které se poroučelo krátce před startem. Kontroverzní „želvy“ se Junkovi zbavili zřejmě létě 1925, kdy ji Bugattimu dali na protiúčet. Další osudy vozu nejsou známé, ale u Foxtoys si můžete koupit nový model 1:43, jehož věrnost a provedení jsou přiměřené ceně 750 korun.  

   Bugatti Type 32 Tank de Tours - Osobní vůz Elišky Junkové 1923 (model Foxtoys 1:43, limitovaná edice 500 ks s originálním přebalem, cena 750 Kč)  

Zdeněk Vacek