Volkswagen Polo – na cestě k dokonalosti (1. část)

Volkswagen sklízí se svým modelem Polo jeden úspěch za druhým. Jeho pátá generace se stala evropským Vozem roku 2010 a nedávno dokonce získala titul Světový vůz roku 2010. Nebude na škodu, když si krátce připomeneme jeho 35letou historii.

 Text: Karel Haas

Cesta k současné páté generaci Pola začala v roce 1975. Jednotlivé generace byly pravidelně “prokládané” facelifty neboli modernizacemi, označovanými jako Phase a písmenem F za číslicí generace. Kolem volby názvu tohoto malého německého vozu se objevilo několik spekulací. Nabízí se odkaz na polární větry, neboť Volkswagen s oblibou nazýval svoje vozy podle větrů nebo proudů (Passat, Scirocco, Golf). Komu se tento původ názvu Polo nezdá, může přijmout názor, že se jedná o slovní hříčku se jménem většího bratra Pola, Golfu. Oba tyto názvy totiž označují sporty, určené pro vyšší vrstvy. To nakonec potvrzuje i fakt, že verze Pola se stupňovitou zádí dostala název Derby, což je také jezdecký sport. Nechme úvah a pusťme se do popisu jednotlivých generací.

Polo I (1975–1981)

První VW Polo (foto, tovární označení Typ 86) se představilo v roce 1975 jako dvojče s modelem Audi 50, které debutovalo o rok dříve. Kromě loga na masce chladiče byly karoserie obou vozů prakticky totožné, i když v katalozích se uvádějí délky 3512 mm u Pola a 3538 mm u Audi 50. Šířka 1559 mm a výška 1344 mm byla u obou vozů stejná. Polo mělo o něco chudší výbavu a bylo levnější (nejlevnější Polo stálo v Německu 8620 marek, Audi 50 LS bylo o 1295 DM dražší). Audi 50 si nevedlo zdaleka tak dobře jako Polo a v roce 1978 jeho výroba skončila. Pro porovnání, v roce 1976 vyrobilo Audi 53 536 vozů typu 50 a VW zhotovil ve Wolfsburgu 144 677 vozů typu Polo.

 Zajímavým stylistickým prvkem byly kruhové větrací otvory v dolní části C sloupků. Zadní víko mělo dolní hranu dost vysoko nad zemí.

Design jednoduché dvoudveřové karoserie s výklopným víkem na zádi vznikl pod rukama stylistů Audi, ale italská karosárna Bertone se údajně podílela na menších stylistických úpravách. Přičítají se jí například kruhové větrací otvory v dolní části C sloupků a zvednuté zakončení bočních lišt. V roce 1977 se na trhu objevila varianta se stupňovitou zádí, nazvaná Derby (foto). Až po C sloupky mělo Derby stejnou karoserii s Polem, zvětšený zavazadlový prostor prodloužil vůz na 3836 mm při stejném rozvoru 2330 mm. První Pola měla chromované nárazníky s plastovým zakončením, lesklé rámečky kolem světlometů a masky chladiče a ozdobné boční lišty. Na přání se dodávalo např. střešní okno a chromované kryty 13palcových kol. Střídmě řešený interiér měl před dvouramenným volantem se znakem Wolfsburgu (stylizovaný vlk) kapličku se dvěma kruhovými přístroji, zákazník si mohl objednat i zapalovač cigaret.

V roce 1977 doplnila hatchback Polo verze se stupňovitou zádí, nazvaná Derby. Při stejném rozvoru s Polem bylo Derby o 324 mm delší.  

Polo vstoupilo na trh na jaře 1976 se čtyřválcovým motorem umístěným vpředu napříč a pohánějícím přední kola. Motor s rozvodem OHC měl u základního modelu L objem 895 cm3 a výkon 40 koní (29 kW), Modely S a LS dostaly motor s objemem 1093 cm3 a výkonem 50 k (37 kW), což byl základní motor pro Audi 50. V roce 1978 byl uveden nejvýkonnější model GLS, jehož motor měl objem 1272 cm3 a maximální výkon 60 k (44 kW). Stejný motor dostalo i poměrně vzácné Polo GT.

V roce 1979 došlo k modernizaci modelů Polo a Derby (neoficiálně se facelift označoval 1F). Oba vozy dostaly plastové nárazníky, odlišnou masku chladiče a upravenou přístrojovou desku. Obdélníkové světlomety přiblížily Derby obdobné verzi Golfu se stupňovitou zádí, zvané Jetta. Výroba první generace Pola skončila v říjnu 1981. Prodalo se jich přes půl milionu.

Polo II (1981–1994)

Volkswagen Polo druhé generace (foto, interní značení Typ 86C) se v roce 1981 představilo s novou, znatelně delší karoserií (rozměry 3655 x 1580 x 1355 mm) při prakticky stejném rozvoru (2335 mm) jako u první generace. Zadní část vozu s velkými bočními okny a téměř svislými třetími dveřmi vyvolávala dojem, že se jedná o malé kombi. Vpředu si Polo zachovalo širokou, vodorovně členěnou masku chladiče s kruhovými světlomety v rozích. Některé modely měly ještě navíc menší přídavné světlomety.

Volkswagen Polo druhé generace mělo delší třídveřovou karoserii s velkými bočními okny.  

Polo číslo dvě se nabízelo s čtyřválci OHC 1.0, 1.1 a 1.3 (1043, 1093 a 1272 cm3) s výkony 40, 50 a 60 koní (29, 37 a 44 kW). Prostřední z nich ale brzy z nabídky vypadl a zbývající dva prošly postupným vývojem, při kterém dostaly například nové klikové hřídele, hydraulická zdvihátka a automatický sytič. V roce 1984 se objevil nový motor 1.3 s výkonem zvýšeným o 5 koní.

Už rok po premiéře Pola druhé generace přišel Volkswagen s druhou karosářskou verzí, nazvanou Coupé (foto), i když šlo ve skutečnosti opět o třídveřový hatchback stejných rozměrů. Zadní okno mělo ale výrazně menší sklon, kterému se přizpůsobil i tvar bočních oken. Dalšími odlišnostmi od základního modelu byly malý zadní spoiler, plastové podběhy kol a nízkoprofilové pneumatiky. V roce 1985 se dostala do výroby sportovní verze, nazvaná Coupé GT. Motor 1.3 měl výkon 75 koní (55 kW) a Polo GT s ním jezdilo až 170 km/h a zrychlovalo z klidu na sto za 11,5 s. Verze se stupňovitou zádí se už nejmenovala Derby, ale Polo Classic nebo v Německu prostě “Stufenheck.” Jednotlivé stupně výbavy se u Pola jmenovaly od základní po nejvyšší Fox, C, CL, GL a GT. Když Volkswagen převzal značku SEAT, začalo se Polo vyrábět také ve Španělsku.

Rok po základním modelu Pola druhé generace představil Volkswagen druhou karosářskou verzi, nazvanou Coupé.

 Sprint a Turbo

Polo využíval Volkswagen hojně k vývoji nových technologií a experimentům. V roce 1983 vznikl prototyp Polo Sprint s vodou chlazeným plochým motorem (boxer), umístěným vzadu a pohánějícím zadní kola. Díky přeplňování měl při objemu 1,9 litru 156 koní (115 kW) a Polo s ním prý jezdilo přes 200 km/h. Karoserie měla řadu aerodynamických úprav, včetně velkého předního spoileru a sacích otvorů před zadními koly.

Ještě výkonnější bylo VW Polo GT G40 z roku 1987. Do karoserie kupé byl umístěn přeplňovaný čtyřválec (foto) 1,3 litru s výkonem 116 k (85 kW) při 6000/min. Bylo vyrobeno kolem pěti set vozů, většinou prodaných zaměstnancům Volkswagenu a homologovaných k závodům série G40 Cup. Mimořádnou sílu dávalo motoru turbodmychadlo G-Lader (později použité u větších vozů Golf a Corrado G60) a G40 s ním dosahovalo maximální rychlost téměř 200 km/h a zrychlovalo na sto za 8,1 s. VW Polo G40 vytvořilo několik světových vytrvalostních rekordů na 24 hodin a 5000 km.

Do motoru G40 vhánělo vzduch turbodmychadlo G-Lader, pracující na principu dvou spirál.  

Volkswagen experimentoval i v oblasti úspor paliva. Dvouválcový přeplňovaný diesel se do výroby nedostal, ale od roku 1983 nabízel VW model Polo Formel E (E jako ekonomický). Úspory paliva se dosahovalo díky motoru 1.3 s vysokým kompresním poměrem 9,7:1, delším převodům a hlavně díky dnes hojně používanému systému stop-start (nazvanému SSA). Od roku 1986 se Polo dodávalo se vznětovým čtyřválcem 1.3 (33 kW/45 k), které se spokojilo v průměru s 5,6 litru nafty na 100 km.

Při faceliftu v roce 1990 dostalo Polo 2F obdélníkové světlomety, větší nárazníky a nový interiér. Změnami prošel i podvozek (zavěšení kol, posilovač brzd) a motory (jednobodové vstřikování paliva a katalyzátor). Toto modernizované Polo se vyrábělo ve Wolfsburgu a ve Španělsku do roku 1994, kdy je vystřídalo zcela nové Polo třetí generace, poprvé s pětidveřovou karoserií. O něm a dalších dvou generacích Pola si povíme příště.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Zdeněk Vacek