Opel Senator a Monza – šlechtická dvojčata

Nástupcem velkých Opelů Admiral a Diplomat se v roce 1978 stal Opel Senator a jeho sportovní verze Monza. Po čtyřech letech výroby prošly oba vozy faceliftem a Senator se v roce 1987 dočkal druhé generace.

Text: Karel Haas

Na 77. mezinárodním autosalonu IAA, konaném v roce 1977 ve Frankfurtu nad Mohanem, představil Opel svoji novou vlajkovou loď – čtyřdveřový Senator (foto) a současně jeho sportovní verzi, kupé Monza, využívající stejné mechanické skupiny včetně motorů. Tito nástupci velkých Opelů Admiral a Diplomat se stali hlavní atrakcí autosalonu a kladné reakce veřejnosti a tisku podpořily rozhodnutí vedení automobilky Opel zahájit na jaře 1978 jejich sériovou výrobu.

 Novou vlajkovou lodí značky Opel se od roku 1978 stal luxusně vybavený model Senator s pohonem zadních kol a šestiválcovými motory.

Proti Mercedesu a BMW

Senator byl vozem vyšší střední třídy a měl se stát konkurencí velkých vozů BMW a Mercedes. Stejné výkony a pohodlí měl ale poskytovat za výrazně nižší cenu. Základem nové modelové řady se stal Opel Rekord E, resp. jeho šestiválcová obdoba Commodore C. Senator byl ale o 216 mm delší (4811 mm) a Monza o 97 mm (4692 mm). Oba vozy dostaly výraznou masku chladiče a rozměrné obdélníkové světlomety, spojené s velkoplošnými směrovkami. Příď Monzy (foto) se lišila jen černou maskou a chromovanými rámečky kolem světlometů. Výrazným stylistickým prvkem Monzy byl široký sloupek B s řadou vodorovných větracích otvorů. V dlouhé splývající zádi (fastback) bylo praktické výklopné víko, usnadňující přístup k zavazadlům. Čtyřdveřový Senator měl karoserii se stupňovitou zádí, velká okna ve dveřích a typické trojúhelníkové okno v sloupku C.

 Kupé Opel Monza se poprvé představilo veřejnosti – společně se svým sourozencem, sedanem Senator – na autosalonu ve Frankfurtu v roce 1977.

Základní provedení Senatoru a Monzy první série (později dostaly označení A1) poháněl řadový šestiválec s objemem 2784 cm3 a výkonem 103 kW (140 k). Senator s ním dosahoval rychlost 190 km/h, Monza ještě o 5 km/h více. Ještě výkonnější byl třílitrový (2968 cm3) šestiválec, který dával s karburátorem výkon 110 kW (150 k) a se vstřikováním Bosch L-Jetronic dokonce 132 kW (180 k), takže sedan s ním jezdil 210 km/h a kupé 215 km/h. Přední náprava obou vozů pocházela z Rekordu E, ale zadní náprava měla (u vozů Opel poprvé) nezávislé zavěšení kol s pérováním vinutými pružinami Minibloc. Senator i Monza měly díky tomu výborné jízdní vlastnosti, podpořené ještě kotoučovými brzdami na všech kolech, vpředu navíc s vnitřní ventilací. Pohon zadních kol zprostředkovávala čtyřstupňová manuální převodovka nebo na přání třírychlostní automat.

Luxusní Opely Senator a Monza měly různé stupně výbavy od základní, přes C (přístrojová deska obložená imitací dřeva, velurová sedadla atd.) až po špičkovou CD s automatickou převodovkou, centrálním zamykáním, klimatizací a výhradně motorem 3.0E. Prodej byl úspěšně zahájen v dubnu 1978, ale v důsledku dozvuků naftové krize došlo v následujícím roce k drastickému poklesu prodeje. Proto už pro modelový rok 1981 došlo k drobných úpravám, které měly povzbudit kupující. Zvětšila se například venkovní zpětná zrcátka, uvnitř se změnily potahy dveří, zvětšily se ovládací knoflíky a pod. Na přání se dodávaly digitální hodiny a palubní počítač. Neekonomický motor 2.8H byl nahrazen úspornějším 2,5litrovým šestiválcem. To vše ale příliš nepomohlo a na rok 1982 se chystal velký facelift. Senatorů A1 se za čtyři roky vyrobilo 74412 kusů a Monza A1 dosáhla počtu 29414 vyrobených kusů.

Účelný facelift (A2)

V roce 1982 se představil modernizovaný Senator A2 (foto) a současně také Monza A2. Hlavním cílem úprav karoserie bylo snížení koeficientu odporu vzduchu, který měl u řady A1 nelichotivou hodnotu 0,45. Snížená a aerodynamicky propracovanější příď obou modelů a u Senatoru zvýšení zádě o 10 mm vedly ke snížení součinitele odporu vzduchu o 12%. Zadní koncová světla byla propojena červeným plastem v americkém stylu a poznávací značka se tudíž musela přestěhovat do nárazníku.

Opel Senator druhé série (A2) dostal nižší příď a zvýšenou záď. Snížil se tím aerodynamický odpor.  

Motor 3.0E dostal chladič oleje a vylepšené vstřikování paliva Bosch LE-Jetronic. Od ledna 1983 se stal základním motorem dvoulitrový čtyřválec se vstřikováním paliva z Rekordu E (81 kW/110 k), ale už za rok byl nahrazen čtyřválcem 2.2E (85 kW/115 k). Senator navíc dostal 2,3litrový turbodiesel, rovněž z Rekordu E (63 kW/86 k). Od roku 1985 se na přání dodávala technicky zajímavá varianta turbodieselu s dmychadlem Comprex (70 kW/95 k), dodávaná s pětistupňovou převodovkou. Stejně jako ostatní vznětové Opely měl i dieselový Senator typickou „bouli“ na kapotě a byl oblíbeným vozidlem německých taxikářů. Svoje uplatnění našly výkonné a prostorné Senatory i jako vozy záchranné služby. Krátce se Senator a Monza dodávaly rovněž s motorem 2.5E (100 kW/136 k). Senator byl také prvním vozem značky, vybaveným protiblokovacím systémem ABS (od roku 1984). V posledním roce výroby dostaly ještě oba vozy nový třílitrový šestiválec 3.0E s řízeným katalyzátorem (132 kW/180 k).

Obdobou špičkově vybavené verze Senator CD byl u kupé model Monza GSE (foto), oba s motory 3.0E. Monza GSE se sedadly Recaro, koženým volantem, palubním počítačem a digitálním rychloměrem stála 35 tisíc marek a jezdila 215 km/h. Monza A2 se stala základem, ze kterého stavěla firma Keinath z Reutlingenu pohledné čtyřmístné kabriolety. Celkem jich bylo vyrobeno 144 kusů a 22 z nich bylo později přestavěno na Bitter SC Cabrio. Keinath také postavil na bázi Senatoru kombi, to ale zůstalo jen u prototypu. Poslední Senatory a Monzy A2 byly vyrobeny v polovině roku 1986 a jejich výrobní počty skončily na číslech 60323 resp. 16594. Pro Monzu to bylo konečné číslo, Senator ale pokračoval další generací.

 Kupé Monza GSE mělo luxusní výbavu se sedadly Recaro, koženým volantem, palubním počítačem a digitálním rychloměrem. Pohon zajišťoval šestiválec 3.0E.

Osiřelé dvojče (Senator B)

Jako základ pro Opel Senator druhé generace (foto) posloužil v roce 1987 nový model Omega, představený o rok dříve. Senator se od Omegy lišil především jiným řešením přídě s výraznou chromovanou mřížkou chladiče a jinak tvarovanými světlomety, směrovými a mlhovými světly. Záď s velkými koncovými světly byla zakončena spoilerem na odtokové hraně kufru.

Opel Senator druhé generace byl jen luxusní verzí typu Omega s pozměněnou přídí a spoilerem na zádi. Monza se už druhé generace nedočkala.  

Od svého předchůdce převzal Senator B známý třílitrový řadový šestiválec, který měl bez katalyzátoru 130 kW (177 k) a s řízeným katalyzátorem 115 kW (156 k). Na export se Senator dodával také s motorem 2.5E (140 k) a do některých zemí s turbodieselem 2,3 litru z Omegy. O něco později byl výkon třílitru s katalyzátorem zvýšen na 177 koní a v říjnu 1989 byl uveden nový 24ventilový třílitr s výkonem 150 kW (204 k).

Senator B se nabízel kromě základního provedení také ve verzi Business a ve špičkovém provedení CD. Nesetkal se ale s velkým zájmem zákazníků, neboť jeho podobnost s mnohem levnější Omegou byla příliš markantní. Také interiér Senatoru vycházel z Omegy, jeho přístrojový panel byl ale doslova „prošpikován“ digitálními ukazateli a ovládacími knoflíky. Tuningová firma Irmscher dodávala upravené verze Senatoru B. Po pěti letech byla výroba Senatoru B ukončena bez nástupce. Celkem bylo vyrobeno kolem 70 tisíc vozů. Vlajkovou lodí Opelu zůstala dál Omega, jejíž druhá generace se dožila roku 2003.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Zdeněk Vacek