Americké vozy snů – Chrysler (1. část)

V našem seriálu o amerických vozech snů přišla řada na třetího z detroitské Velké trojky, koncern Chrysler. Na poli designu se Chrysler proslavil mnoha zajímavými konstrukcemi, počínaje modelem Airflow a návrhy Virgila Exnera.

Text + grafiky: Karel Haas 

Společnost Chrysler Corporation založil v červnu 1925 Walter Percy Chrysler (1875 – 1940) a už jeho první model Six slavil velký úspěch na americkém trhu. Firma se rychle rozvíjela a v roce 1928 se rozšířila o značky Plymouth a De Soto. K nim ještě Chrysler přikoupil značku Dodge a v New Yorku postavil v roce 1930 tehdy nejvyšší mrakodrap na světě (s anténou 318,9 m), Chrysler Building ve stylu Art Deco.

Airflow a tři mušketýři

Od začátku věnoval Walter Chrysler velkou pozornost designu. Na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století začala u Chryslera společně pracovat trojice techniků a návrhářů Fred Zeder, Owen Skelton a Carl Breer, přezdívaná “tři mušketýři.” Při jedné návštěvě letiště v michiganském Selfridge je při pohledu na husy letící ve formaci napadlo, že nastal čas, aby se i automobily popraly s odporem vzduchu. Výsledkem byl v roce 1934 automobil, považovaný v Americe za první sériový aerodynamický vůz na světě (prakticky současně s naší Tatrou 77), nazvaný Airflow (foto). Jeho tvary dostaly konečnou podobu ve větrném tunelu v Highland Parku.

Chrysler Airflow (1934) je považován za první americký aerodynamický automobil, vyráběný sériově.

Chrysler Airflow nebyl revoluční jen svými tvary se zapuštěnými světlomety a děleným “šípovým” předním sklem. Byl prvním Chryslerem se skořepinovou karoserií, u které se prostor pro cestující posunul mezi kola a motor nad přední nápravu. Stal se tak prvním představitelem designu nazvaného později “cab forward.” Přestože Airflow nebyl nakonec obchodně úspěšný, stal se milníkem v historii automobilového designu a odstartoval dlouhou řadu koncepčních studií koncernu Chrysler, sahající až do dnešních dnů. Prvními vozy snů (dream cars) se u Chryslera staly koncepty Newport a Thunderbolt z roku 1941 (tedy jen tři roky po vůbec prvním americkém konceptu Buick Y-Job).

Chrysler Newport LeBaron měl otevřenou hliníkovou karoserii se dvěma samostatnými prostory pro cestující a dvěma sklápěcími čelními skly. Vůz měl hydraulické stahování plátěné střechy a zakryté světlomety. Jeden ze šesti vyrobených kusů se jako první koncept stal zaváděcím vozem závodu 500 mil v Indianapolis. Další z nich vlastnila slavná herečka Lana Turnerová.

Neobvykle tvarované kupé Thunderbolt mělo zakryté světlomety a kola, tlačítky otevírané dveře a pevnou zatahovací střechu. Byl tedy předchůdcem dnes oblíbených kupé-kabrioletů (CC). Jako jeden z prvních konceptů podniklo šest vyrobených a různě zbarvených kusů okružní cestu po amerických automobilových výstavách, kde sklidily zasloužený obdiv. Pod kapotou se nalézal 5,3litrový řadový osmiválec a automatická převodovka Fluid Drive.

Éra Virgila Exnera

V roce 1949 přešel od značky Studebaker do Chryslerovy Advance Styling Group známý designér Virgil Max Exner (1909 – 1973). Jeho prvním počinem byl v roce 1951 tzv. “idea car” Chrysler K-310, určený k propagaci revolučního motoru Hemi V8. Pětimístné sportovní kupé K-310 (foto) kombinovalo americký styl s evropským a bylo ztělesněním Exnerovy filozofie “čistého” automobilu, zdůrazňující funkční prvky vozu, jako jsou kola, maska chladiče nebo zadní světla. Ty měly zajímavý tvar, připomínající zaměřovač pušky a byly posazeny na horní hranu zadních blatníků (později bylo toto řešení použito u sériových modelů Imperial). Známý je jeho výrok: “Kolo je jedním z největších vynálezů lidstva, tak proč jej skrývat?” O rok později představil otevřenou verzi tohoto konceptu, nazvanou C-200 a třímístné sportovní kupé Chrysler Special se splývající zadní částí střechy a ostrými hranami blatníků, představené na Pařížském autosalonu 1952. Všechny tři koncepty byly postaveny v italské karosárně Ghia a nesly na bocích její znak.

 Prvním konceptem Virgila Exnera ve službách koncernu Chrysler bylo kupé K-310 z roku 1951, určené k propagaci revolučního motoru Hemi V8.

Po úspěchu těchto návrhů stoupal Exner po žebříčku funkcí až se v roce 1953 stal ředitelem a čtyři roky na to viceprezidentem pro styling celého koncernu Chrysler. Pokračoval ve stylu předcházejících návrhů, konkrétně v roce 1953 třímístným kupé D’Elegance, postaveném na zkráceném podvozku sériového modelu New Yorker s motorem Hemi V8. Zajímavým prvkem bylo hydraulické vyjímání náhradního kola z krytu na víku zavazadlového prostoru.

Exnerův koncept Special se velmi líbil šéfovi pro export koncernu Chrysler Thomasovi, takže v roce 1953 byl pro něj postaven tzv. “Thomas Special,” využívající některé komponenty ze sériových vozů (např. nárazníky nebo zadní světla). Podle této modifikované verze byla o rok později vyrobena na podvozku modelu New Yorker malá série, nazvaná GS-1 Sport (kresba), někdy také nazývaná GS-1 Special.

Některé vozy snů byly tak úspěšné, že se v malých počtech vyráběly sériově. Příkladem je luxusní kupé Chrysler GS-1 Sport z roku 1954.  

Výsledkem rozšiřující se spolupráce s italskou karosárnou Ghia se v roce 1954 stala dvojice konceptů Adventurer I a Adventurer II, postavených na podvozku koncernové značky De Soto. Zatímco první z nich nezapřel rysy předcházejících návrhů, druhý byl celý navržen ve studiu Ghia. Na jeho tvarech se podepsali Luigi Setre a Giovanni Savonuzzi a patří k nejkrásnějším vozům snů koncernu Chrysler.  

Další dvojice konceptů, navržená v roce 1955 ve studiu Advance Styling, přinesla návrat k američtějším tvarům. Exnerův sportovní roadster se stahovací střechou Chrysler Falcon měl dlouhou příď s výraznou maskou chladiče (později použitou u sériového Chrysleru 300) a zapuštěnými světlomety. Efektní bylo boční vyvedení výfuků a ploutve na zadních blatnících. Čtyřmístný koncept Flight Sweep byl postaven ve dvou provedeních, jako kabriolet (I) a kupé (II). Oba vozy postavené ve stylu “Forward Look” měly hlavně ověřit líbivost dvou stylistických prvků – výrazného zvýšení zadních blatníků ve tvaru ploutví a zakrytí světlometů shora protaženými předními blatníky. Oba prvky byly skutečně použity u komerčně úspěšné modelové řady Imperial v roce 1957. Také panoramatické čelní sklo, výrazně zasahující do stran, našlo brzy uplatnění v sériové produkci.

Nešťastný osud měl koncept Chrysler Norseman z roku 1956 (kresba), postavený podle návrhu Virgila Exnera. Toto mohutné dvoudveřové kupé nabité automatikou se potopilo s lodí Andrea Doria při převozu z Evropy (vůz opět stavěla italská Ghia) na autosalon v New Yorku. Andrea Doria se nedaleko amerického břehu srazila v mlze s jinou lodí. Kromě zajímavého stylingu s dlouhou splývající zádí a prosklením bez sloupků měl Norseman řadu zajímavých technických prvků. Uvnitř měl například samostatně elektricky nastavitelná klubovková sedadla a bezpečnostní pásy montované ve dveřích.  Zadní okno se dalo elektricky otevírat.

 Chrysler Norseman z roku 1956 měl nešťastný osud, když skončil s lodí Andrea Doria na mořském dně.

Tandem Chrysler – Ghia pokračoval v tvůrčí invenci i v roce 1957. Když Giovanni Savonuzzi vytvořil v Itálii aerodynamickou studii Ghia Gilda s motorem OSCA, staly se její tvary předlohou dvojici velmi podobných Chryslerových konceptů Dart a Chrysler 400. Tyto laboratoře na kolech (jak se jim říkalo) měly ověřit vliv aerodynamické čistoty na provozní vlastnosti velkých amerických vozů. Obrovský Dart s rozvorem 3277 mm a délkou necelých 5,8 m byl testován ve větrném tunelu a lví podíl na jeho příznivém součiniteli odporu vzduchu mělo dvojí zakřivení čelního skla a hladká příď s maskou připomínající žraločí tlamu. Atrakcí pařížského autosalonu 1957 se stal “dream car” s karoserií velmi podobnou konceptu Dart, postavený na podvozku modelu Chrysler 400. Zatímco Dart měl zatahovací střechu, tento koncept bylo kupé s pevnou střechou. Jinak se lišily jen v detailech (např. tvarem světlometů nebo prolisem na přídi).

Posledními koncepty postavenými pod vedením Virgila Exnera byl Chrysler XNR z roku 1960 a Chrysler TurboFlite z roku 1961. XNR byl kompaktní dvousedadlový roadster se zakrytým sedadlem spolujezdce a velkou svislou ploutví za sedadlem řidiče. Asymetrické uspořádání pokračovalo i na přídi. Čelní sklo a výstupek se vzduchovým vstupem se nalézaly na levé straně před řidičem. Extravagantní dvoudveřové kupé TurboFlite (foto) mělo dozadu výsuvnou kabinu a velký zadní spoiler, později napodobený v úspěšných modelech Dodge Charger Daytona a Plymouth Road Runner Superbird. Mezi odkrytá přední kola byla vložena bohatě žebrovaná přední maska se zabudovanými světlomety.

 Jednou z posledních prací Virgila Exnera v koncernu Chrysler bylo luxusní kupé TurboFlite s dozadu posuvnou kabinou a velkým zadním spoilerem.

Už v roce 1956 prodělal Virgil Exner srdeční infarkt. Když se po roce vrátil do práce, rozšířila se fáma, že GM a Ford budou zmenšovat rozměry svých vozů a Exner dostal za úkol následovat je u modelů pro rok 1962.  Exner nesouhlasil, ale poslechl. Nové menší vozy Plymouth a Dodge svými tvary nezaujaly a když se k tomu přidaly problémy s kvalitou, došlo k výraznému poklesu prodeje. Exner se stal obětním beránkem a byl zbaven své vysoké funkce. Na jeho místo nastoupil Elwood Engel, který přešel ke Chrysleru z automobilky Ford. O jeho práci a dalších vozech snů až do současnosti si povíme v druhé části tohoto článku.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Zdeněk Vacek