Americké vozy snů – Chrysler (2. část)

Po odchodu Virgila Exnera se designeři koncernu Chrysler věnovali turbinovým vozům a spolupracovali s italskou značkou Lamborghini. Po krizi v osmdesátých letech se oblasti designu stal Chrysler lídrem mezi americkými automobilkami. Po krachu spojení s Mercedesem teď vidí Chrysler budoucnost ve spolupráci s Fiatem.

Text + grafiky: Karel Haas

V letech 1961 až 1974 nahradil Virgila Exnera ve funkci šéfa designu koncernu Chrysler Elwood Engel. Začínal u General Motors, kde se designérskému řemeslu učil od Harleye Earla. Pak pracoval u Forda a jeho rukopis nesl například úspěšný Lincoln Continental 1961. V nové roli ho nečekaly lehké časy, ty těžké vyvrcholily naftovou krizí v roce 1973. S jeho jménem je spojeno několik důležitých úseků v historii designu automobilky Chrysler.

Pod taktovkou Elwooda Engela

Už v roce 1960 přešel Chrysler jako první z Velké trojky (GM, Ford, Chrysler) na skořepinovou konstrukci, označovanou chráněným názvem Unibody. Zavedl také novou značku kompaktů Valiant. S příchodem Elwooda Engela v listopadu 1961 skončila éra zadních ploutví a stylu “Forward Look” Virgila Exnera. Většinu designérské práce nechával Engel na svých podřízených, podílel se jen na doladění hliněných modelů. Měl prý výborný čich na komerčně úspěšná tvarová řešení.

Hned po svém nástupu dohlížel na vývoj a design turbinových automobilů Chrysler Turbine (foto). Experimentální dvoudveřové kupé s karoserií Ghia poháněla dvoustupňová turbina s výkonem 96 kW (130 k). Revolučnímu pohonu odpovídala i karoserie připomínající, hlavně zezadu, trysková letadla. K ověření použitelnosti turbinového pohonu pro osobní vozy byla vyrobena série 50 vozů, které byly po provedení jízdních zkoušek sešrotovány. Přesto, že se Chryslerův turbinový program nedostal do sériové výroby, prokázal invenci a schopnosti jeho tvůrců.

Dvoudveřové kupé Chrysler Turbine s karoserií Ghia poháněla dvoustupňová  turbina. Série 50 vozů byla po ukončení jízdních zkoušek sešrotována.  

V roce 1964 expandoval Chrysler do Evropy, když převzal mj. britskou automobilku Rootes a francouzskou Simcu a vytvořil divizi Chrysler Europe. Koncem šedesátých let se Chrysler rovněž podílel na vzniku kategorie “Muscle Cars.” Pod Engelovým vedením vznikl legendární Dodge Charger (1968), Dodge Challenger a Plymouth Barracuda (1970). Přesto se Chrysler dostal do finančních potíží a ocitl se na pokraji bankrotu. Jediným skutečným vozem snů se v té době stal Chrysler Concept 70X z roku 1969 s posuvnými dveřmi a ultrazvukovým zařízením, které hlídalo situaci za vozidlem.

Těžké období

Na přelomu 70. a 80. let musel Chrysler bojovat o holé přežití. V roce 1979 musela společnost Chrysler Corporation požádat vládu USA o garanci na půjčku ve výši 1,2 miliardy dolarů a do vedení přešel od Forda Lee Iacocca. Díky jemu a pomoci od státu překonal Chrysler krizi a mohl dál pokračovat ve vývoji nových typů. Se stavbou vozů snů však musel počkat na lepší časy. Slibným nástupem bylo uvedení kompaktů na platformě K a minivanu Voyager v roce 1984.

Od začátku roku 1985 se stal viceprezidentem pro design Tom Gale a zahájil obtížnou cestu návratu Chryslera na výsluní amerického automobilového designu. Pomáhali mu v tom John Herlitz a Trevor Creed a všichni společně navrhli po dlouhé době čtyřmístnou koncepční studii Lamborghini Portofino (1988) s nahoru otevíranými dveřmi (jak jinak, když to bylo “Lambo”). Název měl symbolizovat spolupráci s automobilkou Lamborghini, kterou Chrysler spoluvlastnil v letech 1987 – 1993. Design ve stylu “cab forward” (kabina vpředu) se stal inspirací při vývoji sériových modelů Chrysler Concorde a velkých sedanů s platformou LH.

Nový začátek

Expanze Chrysleru pokračovala uzavřením “joint venture” s Mitsubishi (posílil tím svoji pozici na trhu malých vozidel) a převzetím automobilky AMC (se značkou Jeep) v roce 1987. Trio Gale – Herlitz – Creed pokračovalo ve stylu “cab forward” u dalšího konceptu Millennium (foto) z roku 1989. Koncept byl vybaven řadou inovačních bezpečnostních prvků, jako byl vpředu umístěný radar, infrazařízení k nočnímu vidění, řízení trakce a protiblokovací systém. Také u sériových modelů se trefili do černého. Z koncepčních studií navržených Galeovým týmem vyšla sportovní legenda Viper, Prowler a PT Cruiser v retro stylu nebo kompaktní Neon.

Koncept Millennium (1989) ve stylu "cab forward" měl řadu inovačních bezpečnostních prvků, jako byl vpředu umístěný radar, infrazařízení k nočnímu vidění, řízení trakce a protiblokovací systém.  

Legendární řadu Chrysler 300 měl připomenout stejnojmenný koncept z roku 1991, symbolizující typické znaky této série – sílu a luxus. Poháněl jej motor V10 (331 kW/450 k) vyvíjený pro Viper. Krásně tvarované čtyřmístné kupé, dlouhé 5245 mm, mělo svislou mřížku chladiče “vyřezanou” přímo do plechu přídě a velká kola (vpředu 19“ a vzadu 20“). Mimořádně aerodynamicky zdařilou karoserii měl koncept čtyřdveřového sedanu Cirrus (1992), poháněný přeplňovaným dvoudobým motorem. Čelní okno mělo takový sklon, že splývalo s přídí vozu. Přední a zadní světla měla tvar dvojitých štěrbin.

V novém prostředí

V roce 1993 dokončil Chrysler výstavbu technického střediska CTC (Chrysler Technology Center) v Auburn Hills nedaleko Detroitu, kde soustředil všechna vývojová a designérská pracoviště, včetně aerodynamického tunelu pro modely v měřítku 3:8. Práce na nových vozech snů i sériových modelech se tak mohly rozběhnout s novou silou.

Vzpomínkou na stejnojmenný koncept z roku 1941 se stalo extravagantní kupé Thunderbolt (1993) s mimořádně dlouhým rozvorem náprav (3137 mm). Nejzajímavějším prvkem aerodynamické karoserie bylo velké zadní okno ve tvaru ležaté osmičky. Vůz poháněl čtyřlitrový čtyřventilový motor V8 (200 kW/272 k). Dalším vzpomínkovým konceptem byl Atlantic (foto) z roku 1995. Jeho vzorem bylo nezapomenutelné kupé Bugatti Atlantic. Svými rozměry (5067 x 1925 x 1310 mm), automatickou převodovkou a luxusním interiérem nezapřel koncept Atlantic svůj americký původ.

 Designeři konceptu Chrysler Atlantic (1995) se inspirovali legendárním kupé Bugatti 57SC Atlantic z roku 1936.

Dalším cvičením na téma “kabina vpředu” byla studie čtyřdveřového luxusního sedanu agresivního vzhledu LHX (1996). Koncept poháněl vidlicový šestiválec 3,5 l s výkonem 184 kW (250 k). Ke stylu konceptu Newport LeBaron z roku 1941 se přihlásil čtyřmístný, téměř 4,5 m dlouhý Chrysler Phaeton (1997) s elektricky zatahovanou pevnou střechou a dělicí stěnou mezi předními a zadními sedadly, ve které byl umístěn rychloměr a otáčkoměr, takže i cestující na zadních sedadlech měli přehled. Podvozek s 22palcovými koly vycházel z Viperu, motor V12 měl výkon 313 kW (425 k).  

Studie levného osobního vozu CCV (Composite Concept Vehicle) zase čerpala inspiraci u legendárního Citroënu 2CV, měla ale celoplastovou karoserii, vyrobenou unikátní technologií tlakového vstřikování a lepení. Vůz určený pro rozvojové země třetího světa poháněl vzduchem chlazený dvouválec 0,8 l (18,4 kW/25 k). Předchůdci oblíbeného sériového modelu PT Cruiser se staly koncepty Pronto (1997) a Pronto Cruiser (1998), navržené designérským týmem, vedeným Bryanem Nesbittem. Vyznačovaly se malými vnějšími rozměry a vyšší stavbou ve stylu “Custom Cars,” upravených vozů čtyřicátých let. Příbuzné rysy (hlavně vpředu) lze nalézt rovněž u studie Prowler, otevřeného retro vozu ve stylu amerických “hot-rods.” Plymouth Prowler se později vyráběl sériově a byl posledním typem této slavné značky, založené Walterem Chryslerem už v roce 1928. V roce 2002 se ještě prodával pod značkou Chrysler.

Ukázkou vrcholného designérského umění byl koncept velkého luxusního sedanu Chronos (foto) z roku 1998. Vycházel ze studie D’Elegance (1953) a byl pokračováním stylu vozů snů z předešlých let (Thunderbolt, Atlantic, Phaeton). 5,22 m dlouhý vůz se vším myslitelným komfortem v interiéru (nechyběl ani zvlhčovač doutníků) poháněl upravený motor 6.0 V10 z Viperu.

 Koncept velkého luxusního sedanu Chrysler Chronos z roku 1998 poháněl šestilitrový vidlicový desetiválec.

Ve stínu třícípé hvězdy  

V roce 1998 se Chrysler spojil s německou společností Daimler-Benz. Vznikl tak koncern DaimlerChrysler, který se rázem stal pátým největším výrobcem aut na světě (podle obratu dokonce třetím). Na práci stylistického oddělení Chrysleru to zpočátku nemělo vliv a rozpracované projekty se objevily na výstavních rampách v roce 2000. Slavný návrat legendárního motoru Hemi 5.7 V8 v moderním provedení s blokem a hlavami válců z hliníkové slitiny posvětil koncept velkého čtyřmístného kabrioletu Chrysler 300 Hemi C. Variací na oblíbené americké téma “hot-rod” byl koncept Howler, připomínající nejen jménem starší koncept Prowler. Dostatek výkonu zajišťoval 250koňový motor PowerTech V8.  

Prvním výsledkem spolupráce Chrysler – Mercedes byl koncept malého hatchbacku Java (1999), využívajícího podvozek a pohonné ústrojí Mercedesu třídy A. Vpředu napříč uložený 1,4litrový čtyřválec poháněl přední kola. Společným projektem bylo také sportovní dvoumístné kupé Chrysler Crossfire (2001) evropských rozměrů (délka necelé 4 m). K výrazným stylistickým prvkům studie (foto) patřila mříž masky chladiče, prolisy na kapotě, boční průduchy a výklopná stěna ve splývající zádi. Iluzi děleného předního okna simuloval svisle umístěný stěrač. Zadní kola vozu poháněl přeplňovaný motor 2.7 V6/205 kW. Crossfire se po menších stylistických úpravách (světlomety) a změně motoru na šestiválec 3.2 z Mercedesu SLK dostal v roce 2003 do výroby.

 Sportovní dvoumístné kupé Chrysler Crossfire vycházelo ze stejnojmenného konceptu z roku 2002. Iluzi děleného předního okna simuloval svisle umístěný stěrač.

Pod střechou koncernu DaimlerChrysler vznikaly další studie. Šestimístná kombinace SUV, minivanu a sedanu Pacifica (2002), dlouhá 5050 mm, měla poháněná všechna čtyři kola (motor 3.5 V6). Kombinace sedanu a kupé Airflite měla premiéru na ženevském autosalonu 2003 a byla v podstatě čtyřdveřovou variací na téma Crossfire, postavenou na zkrácené verzi podlahové plošiny LH. Návrháři Greg Hovell (exteriér) a Simeon Kim (interiér) se nechali ovlivnit současným designem nábytku a snad i newyorským mrakodrapem Chrysleru ve stylu Art Deco.

V roce 2004 se Chrysler pustil do stavby supersportovního prototypu kupé s kompozitovou karoserií ME 4-12, které se svými výkony mělo stát skutečným vozem snů. Udávané hodnoty rychlosti (380 km/h) a zrychlení (3,0 s z nuly na 60 mil/h) s přeplňovaným motorem AMG V12 jsou toho důkazem. Počítalo se s výrobou v malých sériích, ale v roce 2005 byl projekt zrušen, údajně kvůli obavám Mercedesu a AMG z konkurence.

Studie Chrysler Imperial z roku 2006 si vypůjčila jméno od modelů z let 1926 – 1966 (nakonec se Imperial stal samostatnou koncernovou značkou). Tato 5,5 metru dlouhá studie byla postavena na platformě LX a používala k pohonu zadních kol motor 5.7 V8 Hemi a pětistupňovou automatickou převodovku z Mercedesu třídy E. Karoserie, zřejmě inspirovaná vozem Rolls-Royce Phantom, měla dveře otevírané proti sobě.

Od Mercedesu k Fiatu

Poslední ukázkou designu koncernu DaimlerChrysler před jeho rozpadem byla studie čtyřdveřového kupé Nassau, postaveného na podvozku modelu 300C SRT8 a používajícího motor Hemi 6.1 V8. V květnu 2007 oznámila společnost DaimlerChrysler prodej 80% akcií americkému investičnímu fondu Cerberus Capital Management a tím prakticky došlo k rozpadu této aliance. Nová společnost Chrysler LCC se vrátila k pěticípému logu (pentastar) a už začátkem roku 2008 předvedla v Detroitu a v březnu v Ženevě čtyřdveřovou studii ecoVoyager se čtyřmi samostatnými sedadly a elektrickým pohonem. Elektrickou energii dodávaly lithium-iontové akumulátory a vodíkové palivové články.

Na ženevském autosalonu 2009 představil Chrysler studii 200C EV Concept, postavenou na zkrácené platformě modelu 300C a poháněnou hybridním systémem s elektromotorem a spalovacím motorem. Pohledná, nijak extravagantní karoserie naznačila, že by se tento vůz mohl brzy dostat do sériové výroby. Brzy na to ale vypukla finanční krize a Chrysler Group požádal 30. dubna 2009 o ochranu před bankrotem. Procesem bankrotu prošel Chrysler celkem rychle a už v červnu 2009 byl schválen prodej aktiv Fiatu. Vznikla tak nová společnost Chrysler Group LLC, která je strategickou aliancí Chrysleru s Fiatem.

Letošní autosalon v Detroitu se už nesl v duchu spolupráce obou společností a Lancia Delta se zde objevila se značkou Chrysler. Na Ženevském autosalonu 2010 zaujal Chrysler místo hned vedle Lancie a představil dvě studie, nazvané 300C ecostyle a 300C design study. Jak vyplývá z názvu, obě vycházejí ze sériového Chrysleru 300C. První z nich je zaměřena na použití materiálů přátelských k životnímu prostředí (recyklované materiály v interiéru, vodou ředitelný lak karoserie). Druhá studie dostala interiér dodaný na zakázku od italského specialisty Poltrona Frau a využívá kvalitní materiály, jako je kůže, alcantara a kašmír.

Budoucnost ukáže, jak se spojení s italským výrobcem automobilů projeví na designu nových vozů Chrysler a zda se ještě někdy objeví pravé americké vozy snů se znakem pětiúhelníku na kapotě.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Zdeněk Vacek