Není RAF jako RAF: Liberecká peruť

Zapomeňte na britské Královské letectvo, v Liberci působila působila v letech 1907 – 1913 automobilka Reichenberger Automobilfabrik, základ pozdějšího LIAZu.

 Zapomeňte na britské Královské letectvo, v Liberci působila působila v letech 1907 – 1913 automobilka Reichenberger Automobilfabrik, základ pozdějšího LIAZu.

Arcivévoda Leopold  Salvator (označen křížkem) před libereckou továrnou RAF

Držitel prvního „řidičáku“ u nás, liberecký průmyslník Theodor von Liebieg, pokládal základy motorismu: roku 1894 dojel Benzem Victoria z Liberce do Remeše a zpět, o tři roky později umluvil Karla Benze, aby do Kopřivnice prodal „instruktážní“ jednoválcové auto a dodával dvouválcové „boxery“. Bez těchto motorů by dnešní Tatra jen tak neodstartovala.

Liebieg sice závodil, ale z boomu automobilismu jinak moc neměl. V reakci na úspěchy Laurina a Klementa proto v roce 1907 založil s průmyslníky O. Klingerem a A. Gnickým automobilku RAF. Právní forma s.r.o. místo a.s. svědčí o obavách z konkurence. Lidový dvouválec „voituretta“ (7,4 kW) propadla, uspěly až  velké čtyřválce jako 4,5 l o vrtání 105 a zdvihu 130 mm. Větší objem motorového oleje zlepšil jeho chlazení a bránil přepalování. RAF prohlašoval: „Abychom učinili přítrž stálým steskům zákazníků a pasantů na obtěžování kouřem a zápachem, naším mazáním jsme obtíže tyto v plné míře odstranili.“ A dále: „Naše stroje opatřeny jsou všemi moderními vymoženostmi technickými, tak že jsme s to, ježto používáme jen nejprvnějšího speciálního materiálu, převzíti KAŽDOU záruku co se týče výkonnosti našich vozů.“

Až do  2. sv. války  nabízely automobilky i  karosárny nepřebernou  škálu   typů  a  individuálních   úprav.  Kolik světlometů je libo? Acetylenové? Elektrické? Olejové?

Kromě robustních a výkonných cestovních automobilů stavěl RAF také užitkové modely až po šestitunovou nosnost a autobusy pro 36 pasažérů, jezdící třeba Lázních Jáchymov. „Amfiteátrová“ se říkalo verzi se sedadly umístěnými podélně. Na snímku vidíme trambusový valník RAF 40 HP (1910) s motorem uloženým podélně pod sedadlem řidiče.

Pozoruhodná  trambusová  konstrukce  nákladního vozu z  r. 1910. Motor  patrný síťovím dvířek  v bočnici pod sedadlem řidiče.

Prestiži RAFu prospěla americká licence na bezventilové motory Knight   (viz rámeček). Úspěšná řada MK se ve výrobě udržela ještě dlouhých 13 let poté, co byl RAF pohlcen kapitálově silnějším mladoboleslavským Laurinem a Klementem. Majitelé továrny v Liberci-Růžodole totiž  nevěřili v návratnost investice do nutné modernizace provozů a když sešlo z uvažované spolupráce s Hansou z německého Varelu, uchýlili se pod křídla české značky. Ta se v roce 1925 dostala do podobné situace a skončila pod křídly plzeňské Škody. Není divu, že se v Liberci po válce vyráběly škodovky alias LIAZy.

Šoupátka místo ventilů

Ventily nebyly a nejsou samozřejmostí! Otec rychloběžného spalovacího motoru Gottlieb Daimler začínal s rozvodem směsi a výfukových plynů rotačními šoupátky a teprve dlouhodobé potíže s jejich přidíráním (chyběl kvalitní minerální olej) jej přinutily k použití ventilů. Ale nedokonalost jejich nepřirozeného posuvného pohybu a hlučnost nedala konstruktérům spát. Američan Charles Yale Knight, původně novinář, se nechal inspirovat rozvodem páry v motoru pohánějícím otcův katr. Jak tedy pracoval jeho systém s posuvnými cylindrickými šoupátky z materiálu mocnosti 3 mm, tvořícími jakési vnější obaly válce, překryté komorami s chladicí kapalinou? Během poklesu pístu z horní úvrati se šoupátka pohybují proti sobě, což urychluje plné otevření sacího kanálu. Píst je v dolní úvrati a obě šoupátka stoupají vzhůru, vnitřní rychleji, čerstvá palivová směs naplňuje válec. Rozdíl v účinnosti se udával poměrem 30 % (šoupátka) : 20 % (ventily). Píst začne stoupat v kompresní fázi po uzavření šoupátek. Vnitřní z nich se zapře do hlavy válce a zvýší těsnost spalovacího prostoru. Po expanzi spalované směsi a poklesu pístu už jsou obě šoupátka připravena k rychlému maximálnímu otevření výfukového kanálu o velkém průměru, usnadňujícímu dokonalé vypláchnutí válce. První motor Knight se rozeběhl roku 1904, RAF získal licenci pro Rakousko-Uhersko o osm let později. Vzhledem k náročnosti na pečlivé zpracování se jednalo o uznání kvalit Libereckých.

Dobové  průhledové   foto  odhalující  princip systému Knight s cylindrickými šoupátky rozvodu.

Zdeněk Vacek