Italští karosářští mistři – Pininfarina (2.část)

V první části jsme sledovali osudy italské karosárny Pininfarina od založení v roce 1930 až do smrti zakladatele firmy Battisty Fariny. Druhá, závěrečná část se zabývá obdobím od převzetí firmy Sergiem Pinifarinou až do současnosti. Tento vynikající návrhář a podnikatel dokázal firmu dál rozvíjet a k tomu ještě stačil zastávat funkci poslance evropského parlamentu.

Text: Karel Haas

Pod vedením Sergio Pininfariny pokračovala organizační a technologická obnova firmy. V roce 1966 zahájilo činnost experimentální oddělení, postavené v původních prostorách na Corso Trapani. Oddělení bylo vybavené tak, že mohlo vyrábět kompletní prototypy. Posledním plodem kooperace s britským BMC byla studie BLMC 1100 (1968). Pokračovala však osvědčená spolupráce s dalšími výrobci sériových automobilů.

Peugeot, Ferrari, Fiat

Pro Ferrari navrhl Pininfarina karoserii stěžejního modelu Dino 206GT (1967) s motorem umístěným napříč před poháněnou zadní nápravou, který zahájil novou éru sportovních automobilů třídy GT. Zajímavým designem se vyznačovalo kupé Ferrari 365 GTB/4 Daytona (foto) s klasickým uspořádáním pohonné jednotky V12 vpředu a pohonem zadních kol. Kupé Ferrari 512 Berlinetta Boxer (1971) mělo opět motor (5,0 V12) uprostřed.

Dalším významným počinem v oblasti designu bylo Pininfarinovo luxusní kupé Ferrari 365 GTB/4 Daytona (1969).

Peugeot si u Pininfariny nechal navrhnout karoserii vozu střední třídy, model 504 (1968). Sedan měl typicky skosenou stupňovitou záď a brzy byl doplněn o rozměrné kombi 504 Break. Vůz se stal evropským automobilem roku 1969. Následovaly další modely: velký Peugeot 604 (1975), model 305 (1977) a konečně velmi úspěšný malý Peugeot 205 (1983), jehož se vyrobilo přes 5 milionů kusů. Kabriolet Peugeot 205 se dokonce vyráběl u Pininfariny.

Úspěšně pokračovala také spolupráce s Fiatem. Na bázi sportovního kupé Fiat 124 Sport navrhl Pininfarina dvousedadlový otevřený Fiat 124 Sport Spider. Později jej montoval ve svém závodě pod názvem Spidereuropa (výroba pokračovala až do roku 1982).  Pininfarinův znak nesl na boku i Fiat 130 Coupé (1971), odvozený od čtyřdveřového sedanu.

Aerodynamický tunel

Pininfarina vždy kladl velký důraz na aerodynamiku navrhovaných automobilů. Přesvědčivým důkazem jsou studie Modulo (1970) a 512S Speciale (1970), obě postavené na podvozkových dílech závodních Ferrari 512S. Není proto divu, že  v listopadu 1972 uvedl Pininfarina do provozu aerodynamický tunel (foto) pro měření automobilů ve skutečné velikosti, první v Itálii. Pomohl ke vzniku řady pozoruhodných stylistických a aerodynamických studií vozů budoucnosti. Jednou z prvních byla experimentální studie Cr25 (1974). V jejím označení je zakódována mimořádně nízká hodnota součinitele odporu vzduchu 0,25. Ještě nižší hodnoty dosáhla studie CNR (1978) – 0,17.

V listopadu 1972 uvedl Pininfarina do provozu aerodynamický tunel pro měření automobilů ve skutečné velikosti, první v Itálii.

Rozděl a panuj

Další vývojovou fází bylo v roce 1979 vytvoření holdingové společnosti Pininfarina S.p.A. Ten řídil dvě samostatné jednotky: Pininfarina Industrie, zabývající se výrobou a Pininfarina Studi & Ricerche pro design, výzkum a vývoj. Pininfarina Industrie začala vyrábět karoserie a kompletní automobily v závodech v Grugliasku, San Giorgiu a Bairo Canavese. Postupně se zde vyráběly Fiat Campagnola, již zmíněný Spidereuropa, Alfa Romeo 33 Station Wagon (1983), kombi Lancia Thema (1986) a další.

Zajímavou kapitolou byla účast na výrobě modelu Cadillac Allanté (1986, foto). Karoserie tohoto luxusního dvoudveřového kabrioletu (nebo kupé s odnímací střechou hardtop) se vyráběly u Pininfariny a přepravovaly leteckým mostem Boeingy 747 ke konečné montáži v americkém Michiganu.

Karoserie modelu Cadillac Allanté (1986) se vyráběly u Pininfariny a přepravovaly leteckým mostem Boeingy 747 ke konečné montáži v americkém Michiganu.

Výzkumné a vývojové středisko Pininfarina Studi & Ricerche v Cambianu u Turína vzniklo v roce 1982. Zabývá se zkušebnictvím a stavbou prototypů i experimentálních a designérských studií. Vzniklo zde nepřeberné množství pozoruhodných studií vozů budoucnosti, včetně dalších aerodynamických kreací: CNR E2 s plastovou karoserií a mechanickými díly Fiat Tipo, Mythos (1989) s plochým dvanáctiválcem Ferrari a výsuvným přítlačným křídlem vzadu nebo elegantní kupé 2+2 Hit (1989) postavené na podvozku soutěžní Lancie Delta HF Integrale. Pininfarina Chronos (1991) naproti tomu využíval mechanické skupiny vozu Opel Lotus Omega.

Pod kapotami těchto studií se často skrývaly avantgardní myšlenky. Pininfarina například postupně postavil tři koncepční vozy poháněné revolučním australským dvoudobým tříválcem Orbital. Ethos I (1992) byl roadster pro mladé, kupé Ethos II (1993) používalo karosářské díly vyrobené z plastů GEP (General Electric Plastics) a Ethos III (1994) byl malý sedan se šesti sedadly ve dvou řadách.

Ve vývojovém středisku Studi & Ricerche vznikaly samozřejmě i prototypy karoserií později sériově vyráběných vozů různých značek, především Peugeotů a Ferrari. Za všechny Peugeoty si připomeňme alespoň model 605 (1989), kabriolet typu 306 (1993), oceněný v Ženevě titulem „Kabriolet roku 1994“ a krásné kupé Peugeot 406 (1996). Model Peugeot 307 se stal evropským autem roku 2002 a díky Pininfarinovi se mnoho lidí zálibně ohlédne za dalšími modely této značky (207, 308, 407 a 607).

Ferrari na všechny způsoby

Pro Ferrari vytvořil Pininfarina mimo jiné téměř dva metry široké dvousedadlové kupé a kabriolet Testarossa (1985), targu 328 GTS (1986) a Mondial T (1989). Ke 40. výročí zahájení výroby vozů Ferrari navrhl karoserii supersportovního F40 (1987) a k 50. výročí F50 (foto). Z nedávné minulosti nesmíme zapomenout na pohledné kupé 456GT (1992), kupé s hliníkovou karoserií 550 Maranello (1996), kupé a později i Spider 360 Modena (1999) a Enzo (2003). Karoserie vozů Ferrari navržené Pininfarinou se převážně vyráběly v karosárně Scaglietti.

K 50. výročí zahájení výroby vozů Ferrari navrhl Pininfarina karoserii supersportovního kupé F50 s obrovským přítlačným křídlem na zádi.

Ti ostatní

Pininfarina nezapomíná ani na další italské značky. Pro značku Alfa Romeo navrhl karoserii sedanu 164 (1987), úspěšného otevřeného Spideru, navazujícího na Duetto a kupé GTV (1995), které nezapře některé společné rysy s Fiatem Coupé (1994). Oba vozy navrhl Pininfarina ve spolupráci s designéry mateřských automobilek. Ukázkou spolupráce s asijskými výrobci je třídveřový terénní automobil Mitsubishi Pajero Pinin (1999), vyráběný v závodě Pininfarina v Bairo Canavese, přičemž karoserie dodává základní závod v Grugliascu. Také Hyundai Matrix (2001) se uchází o přízeň zákazníků úhlednou karoserií od Pininfariny.

Z designérské dílny Pininfarina vycházejí s neúprosnou pravidelností další a další realizované návrhy prototypů i sériových automobilů. Za všechny uveďme dvojici pětidveřových MPV Sing a Song (1996) postavené na podvozku Fiatu Brava, Nautilus (1997) s motorem Peugeot, městský automobil Metrocubo (1999), sportovní roadster Rossa (2000, foto), třímístné kupé s konstrukčními díly Citroënu C5 Osée (2001) nebo Start (2001) s pohonnou jednotkou Ford. Kromě automobilového designu se firma zabývá i návrhy interiérů letadel, železničních souprav (navrhl například tvary rychlovlaku Pendolino, který jezdí i u nás), motocyklů, motorových člunů a dalšího průmyslového zboží.

70. výročí činnosti oslavil Pininfarina sportovním roadsterem Rossa, vycházejícím z modelu Ferrari 550 Barchetta.

Do nového tisíciletí

K velkému ocenění díla rodiny Pininfarinů došlo v roce 2002, kdy byl zakladatel firmy Battista “Pinin” Farina zařazen do Evropské síně slávy automobilového průmyslu (European Automotive Hall of Fame) po boku takových osobností, jako Henry Ford, bratři Michelinové a Nicolaus Otto.

Přehlídku práce studia Pininfarina za posledních deset let zahájíme jedním z nejkrásnějších v současnosti vyráběných vozů, Maserati Quattroporte (2003). Jen o málo mladší je Ferrari 612 Scaglietti. Jeho jméno je odvozeno od místa jeho výroby, firmu Carrozzeria Scaglietti nyní vlastní Ferrari. Po převzetí francouzské Matry v září 2003 dokumentoval Pininfarina svoje technologické možnosti koncepty Nido a Double Face. U Nida se soustředil na dosažení maximální bezpečnosti posádky malého dvoumístného vozítka a Double Face ukazoval možnosti kombinace kompozitových dílů s klasickými plechovými výlisky.

Pětasedmdesátiny oslavil Pininfarina studií Birdcage 75th, která se zároveň stala vzpomínkou na legendární Maserati Birdcage Tipo 63. Jako základ byl zvolen podvozek závodního Maserati MC12. Do “klenotnice” Ferrari přidal v témže roce 2005 model 575 Maranello Superamerica s elektricky sklápěným průhledným střešním dílem.

Spolupráce s Mitsubishi vyvrcholila výrobou kupé-kabrioletu Colt CZC v Pininfarinově továrně v Bairu (poblíž Turína). Od roku 2006 se zde kompletují vozy z komponentů dodávaných továrnou Mitsubishi NedCar v nizozemském Bornu. Ve výrobním závodě Pininfarina San Giorgio Canavese zase probíhá zakázková výroba kupé Alfa Romeo Brera a dvoumístného Spideru (foto), oceněného v Ženevě titulem Kabriolet roku 2006. Jako specialista na kabriolety a kupé-kabriolety kompletuje Pininfarina také Fordy Focus CC, kombinující Fordův kinetický design s italským stylem. V roce 2006 uzavřel Pininfarina první “joint venture” s automobilkou Volvo. Firmu Pininfarina Sverige AB ve švédské Uddevalle vlastní ze 60 % Pininfarina, zbytek Volvo. Vyrábí se zde čtyřmístné kabriolety Volvo C70.

Alfu Romeo Spider vyrábí Pininfarina v San Giorgio Canavese. Vůz získal v Ženevě ocenění Kabriolet roku 2006.

Dosti neobvyklý úkol dostal Pininfarina od filmového režiséra a akciového magnáta Jamese Glickenhause. Ten si objednal přepracování modelu Enzo ve stylu závodních Ferrari řady P ze šedesátých let. Výsledek dostal název Ferrari P4/5 by Pininfarina a poprvé se představil veřejnosti na soutěži elegance v americkém Pebble Beach v srpnu 2006. Celá legrace stála 4 miliony dolarů.

Střídání stráží

12. května 2006 převzal vedení podniku Andrea Pininfarina, syn Sergia a vnuk zakladatele. Sergio Pininfarina se stal čestným předsedou společnosti. Bohužel, 7. srpna 2008 se Andrea stal obětí dopravní nehody. Vedením společnosti byl pověřen Paolo Pininfarina (*1958), druhý syn Sergia Pininfariny.

Tragická událost ve vedení firmy zásadně neovlivnila její rozsáhlé aktivity. Na ženevském autosalonu v roce 2008 představila koncept Sintesi, který vznikl pod vedením designového ředitele Lowieho Vermeerscha. Čtyřdveřový vůz dlouhý necelých 4,8 m poháněla čtveřice elektromotorů a díky nízkému aerodynamickému odporu dosahoval rychlosti až 248 km/h. O rok později přišel Pininfarina se studií malého pětidveřového elektromobilu BLUECAR (foto), vyvíjeného společně s francouzskou skupinou Bolloré. Ve spolupráci s indickou automobilkou Tata zase představila designové cvičení na téma sedanu nižší střední třídy, nazvané Tata Pr1ma. Zatím posledním dílem studia Pininfarina je dvoumístný spider zvláštního jména 2uettottanta, vystavený na letošním ženevském autosalonu. Název má připomenout slavnou Alfu Romeo Spider 1600 Duetto z roku 1966.

Studii malého pětidveřového elektromobilu BLUECAR vyvinul Pininfarina společně s francouzskou skupinou Bolloré.

Představený “výběr z Pininfarinova díla” si nedělá nároky na úplnost. Vždyť v současnosti už počet typů s karoserií od Pininfariny překročil dvě stovky. Pininfarinův design se spolu s dalšími italskými karosáři (o těch si povíme někdy jindy) zasloužil o to, že automobil nezůstal jen pouhým dopravním prostředkem, ale stal se estetickou součástí našeho života.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Zdeněk Vacek