SOUTĚŽ: Model od Foxtoys Velorex 350/16 open roof 1963

V nabídce společnosti FOX toys, největšího kamenného i internetového obchodu s automobilovými modely v ČR, najdete mezi asi 17 000 položkami také další zajímavou verzi “prchajícího stanu”. Ojedinělá varianta velorexu se staženým dílem střechy odhaluje trubkovou konstrukci “hadraplánu” a detailně zpracovaný interiér. Limitovaná série 1000 kusů přijde na 890 Kč přiměřených kvalitě.

Model od Foxtoys: Velorex 350/16 open roof 1963 za 890 Kč, výroba Spark

Jedná se  o velmi atraktivní model dotažený do detailů, zvláště zohledníme-li měřítko 1:43.  Kabriolet dostal černou střechovici, ladící s motocyklovými blatníky a naopak kontrastující s hnědou barvou potahu zbylých částí karoserie. Jedná se o ještě propracovanějšího sourozence základního modelu velorexu, který si Foxtoys nechal vyrobit u firmy Spark a po němž se mezi sběrateli jen zaprášilo – viz: /clanek/117/

Za pozornost stojí textura věrně imitující originální potahový materiál, prolamování střechy, přístrojová deska nebo zavěšení předních kol.  Vcelku odpovídají také kola s drátovým výpletem, chybějí snad jen tyče řízení v průchodkách karoserie pod předními světlomety, naopak se nezapomnělo na dva výfuky, byť po zmenšení vycházejí opravdu titěrné.

Celek působí velmi příjemným dojmem, s přihlédnutím k měřítku 1:43 považujeme požadovanou částku 890 korun za přiměřenou kvalitě. Vzhledem k zájmu o velorexy nepochybujeme, že se z koupě “open roofu” může záhy stát výhodná investice.

O model 1:43 Velorex 350/16 open roof (1963) za 890 korun si s námi můžete zasoutěžit.

Do 30. září 2010 zašlete na adresu souteze-veteran@axelspringer.cz (v předmětu zprávy uveďte “Kabrio velorex”) správnou odpověď na otázku:

Typové označení Velorex 350/16 prozrazuje:

a) provozní hmotnost / průměr kol v palcích

b) délku karoserie v centimetrech (350 cm)

c) zdvihový objem motoru v cm3 / výkon v koních

d) jednací číslo vládního nařízení, které roku 1953 výrobu  Velorexů povolovalo

Více o modelech a jejich případné objednávky: http://shop.foxtoys.cz/zbozi/spark-model-velorex-350-16-open-roof-1963+id-FOXS102.html

Model od Foxtoys: Velorex 350/16 open roof 1963 za 890 Kč, výroba Spark

SLEVOVÁ  AKCE 50 % (do 31. 8. 2010)

Foxtoys zahájil slevovou akci modelů nabízených za polovinu ceny. Vztahuje se na modely od výrobců Spark a Bizarre. Akce probíhá do konce srpna 2010 v prodejnách Foxtoys i v internetovém obchodu.  Modely Spark a Bizarre se tedy budou účtovat za cenu 450,- Kč, modely Red Line a modely Transportérů za cenu 1250,- Kč. V těchto cenách se budou účtovat i již zlevněné modely dané do výprodeje.

Akce se vztahuje na veškeré modely Spark a Bizarre v měřítku 1/43, sleva modelů se počítá u Foxtoys, nebude se proto zobrazovat na objednávce.

Sleva se nevztahuje na model Velorex vyrobený exkluzivně pro firmu Foxtoys a výše recenzovaný .



Z historie Velorexu

I když k zahájení montáže tříkolek známých jako Velorex došlo až na přelomu 40. a 50. let, jejich vývoj probíhal již od roku 1942 a jednalo se o odpověď na nedostatkové válečné hospodářství.

Proč jen tři kola místo obvyklejších čtyř? Pochopitelně kvůli nižším výrobním nákladům, menší spotřebě materiálu a lehčí konstrukci. Úspora stovek kilogramů představovala výhodu nejen v dobách, kdy hutní materiál a pneumatiky byly na příděl, nebo dokonce rekvírované okupanty. Vždyť lehká konstrukce se pomaleji opotřebovává, v nouzi takové vozítko odtlačíte, kam je třeba, a nezanedbatelné nejsou ani úspory paliva. Tříkolky v podstatě představují přechod mezi motocykly se sidecarem a „dospělými“ automobily. Nabízejí totiž lepší ochranu před povětrnostní: když od kol stříká bláto a shora padají trakaře, splní pouhá koženka aspoň jednu z funkcí karosářských plechů.

České tříkolky vystopujeme již před první světovou válkou (pražské waltery byly prvními lidovými vozidly u nás), v roce 1948 představili na samostatné výstavě v Praze svoje výtvory i soukromí nadšenci. Brzy o nich přineseme samostatný článek.

V zahraničí pomáhaly tricykly překonat období poválečné nouze a nahradit původní výrobní program zbrojovek. V Německu proto vznikaly „stíhačky na kolech“ Messerschmitt a také původem italská bublina Isetta vyráběná mimo jiné firmou BMW existovala ve tříkolé verzi. Z ostatních konstrukcí s mimořádně dlouhou kariérou připomeňme anglické bondy, proslavené Mr. Beanem.

Začalo to v Parníku

V Československu se do výroby prosadilo pouze řešení bratrů Stránských. František (1914-1954) a o deset let mladší Mojmír měli od roku 1938 dílnu v Parníku u České Třebové. Z řady koncepcí se zaměřili na relativně nejstabilnější koncepci tricyklu s lichým zadním kolem a řízením předních kol automobilovým volantem. To vůbec není samozřejmost, třeba saské phänomeny měly motor zavěšen nad poháněným i řízeným předním kolem!

První prototyp vznikl v roce 1943, trubkovou prostorovou konstrukci kryl lehký duralový plech. Snaha snížit hmotnost byla pochopitelná i kvůli dimenzování dílů z bicyklů. „Kára na ose“ čili Oskar brzy přezbrojila na odolnější motocyklové komponenty. Po osvobození došlo na zkušební sérii, místo plechu zaujalo montérkové plátno, a protože nebylo tvarově stálé ani nepromokavé, záhy ustoupilo kožence. První tři kusy poháněl dvoudobý jednoválec ČR 150, další trojici původně stacionární PAL 300/4,4 kW a půltucet oskarů sdílejících srdce s Jawou 250 „Pérák“.

SOUTĚŽ: Model od Foxtoys Velorex 350/16 open roof 1963

Centrální plánovači utlumili řadu tradičních automobilových značek, oskar unikl právě díky pouhým třem kolům a nulovému daňovému zatížení (preference invalidů). Ve výsledku tak byl levnější než Jawa 250. Do povědomí veřejnosti se oskary zapsaly také úspěchem na „První soutěži vozítek a scooterů“ v pražském Braníku (1950). František Stránský sedlal stroj s motorem Jawa 250, zastánce větších kubatur Mojmír kultivovanější a silnější trofejní dvouválec DKW 350 s dynamem a ventilátorem. Zadní kolo vykyvovalo na trubkovém svařenci s postranní vinutou pružinou, vpředu se uplatnily obrácené závěsy z opelu. Kuriozitou mezi motory byl dvoudobý dvouválec 600 cm3 z tančíku po německé Wehrmacht. Nebyl právě spolehlivý, ale pro slušný výkon skončil v oskaru karosovaném jako valníček.

Pod Hradcem

Vír znárodnění se nevyhnul ani Stránským a na jaře 1951 byla firmička Moto-Velo-Sport (opravna jízdních kol) začleněna do Velodružstva se sídlem v Hradci Králové, po dvou letech přejmenovaného na Velorex. Poptávka po oskarech rostla, dílna v Parníku už kapacitně nestačila a výroba spolu s bratry Stránskými a jejich šesti spolupracovníky se proto stěhovala do bývalé továrny na nábytek v Solnici v Orlických horách. Na silnice se vydalo 120 Oskarů 54, o rok později (1952) dokonce 180 a po dalších dvou letech již osmdesátičlenný tým dosáhl objemu 40 tříkolek za měsíc. Rekordní rok však začal nešťastně smrtelnou havárií Františka Stránského s prototypem na náledí. Poddimenzované zavěšení zadního kola ustoupilo robustnějšímu, prodloužení střechy prospělo prostoru pro dvoučlennou posádku i zavazadla. Invalidé už díky mechanickému přepínači zpětného chodu nemuseli vozítko při couvání tlačit. Původní 19palcová kola nahradily v souladu s trendem patrným u čezet a jaw šestnáctky s bubny brzd v celé šířce náboje. Tehdy svoje „dítě“ opustil i druhý ze Stránských, vypuzený kvůli odmítnutí vstupu do KSČ.

SOUTĚŽ: Model od Foxtoys Velorex 350/16 open roof 1963 SOUTĚŽ: Model od Foxtoys Velorex 350/16 open roof 1963 SOUTĚŽ: Model od Foxtoys Velorex 350/16 open roof 1963

Z Oskaru Velorexem

Ke změně názvu docházelo postupně, v roce 1956 na Velorex Oskar a následně Velorex, typ 16 (podle průměru kol). Před 50 lety v Solnici vyráběli 120 tříkolek měsíčně, část výroby se přesunula do Rychnova nad Kněžnou (1961) a od ledna 1963 se rozeběhla montáž motoru ČZ 175, v červnu pak Jawa 350 (typ 572) a skončila „dvěstěpadesátka“ s omezovačem rychlosti na 30 km/h. V osmašedesátém se podařilo odfiltrovat nepříjemné vibrace motoru přenášené na rám vozidla uložením dvouválce na pryžové silentbloky. Chronické potíže s kroucením zadní vidlice mělo odstranit zdvojení tlumicích jednotek.

Oficiální ukončení kariéry tříkolek Velorex je spojeno s listopadem 1971, ale do konce roku ještě ze zbylých dílů smontovali posledních 50 kusů. Snaha pokračovat čtyřkolými miniautomobily skončila fiaskem, od roku 1973 už v Solnici vyráběli pouze náhradní díly, udrželi specializovaný servis a místo hlavního výrobního programu zaujaly kovové palety vyvážené do SSSR, stojany pod poštovní schránky, olejové radiátory atd.

Když se ve druhé polovině 80. let ozvali z Indie zájemci o výrobu tříkolek Velorex, nemohlo jim solnické družstvo vyhovět: sice existovala dokumentace, ale přípravky již byly zničeny. Pokud se zájem Indů někomu zdá přitažený za vlasy, upozorňujeme, že německé tříkolky Tempo populární hlavně před válkou ve jmenované asijské velmoci produkovali v letech 1957 až 2000!

I bez zahraničního montážního závodu však v cizině zakotvila zhruba polovina (7540 z 15 300 ks) vyrobených tříkolek Velorex! PZO (Podnik zahraničního obchodu) Motokov je exportoval hlavně do Bulharska, Maďarska, NDR a Polska. Starších provedení Oskar 54, Velorex Oskar a Velorex 16/250 bylo zkompletováno zhruba 2500, dále osm set Velorexů 16/175 a 12 000 třísetpadesátek. Čtyřkolka Velorex 435-0 skončila s bilancí 1380 exemplářů.

SOUTĚŽ: Model od Foxtoys Velorex 350/16 open roof 1963

Rituál koupě tříkolky

Musíme si uvědomit, že oskary a velorexy jsou neodmyslitelně spjaty s existencí direktivně řízené ekonomiky s naprosto pokřivenými vztahy mezi výrobci, jejich dodavateli, zákazníky, ale i institucemi a mezinárodními směrnicemi sledujícími například bezpečnost silničních vozidel. Bez této nešťastné souhry okolností by původní, nesporně úctyhodné dílko bratrů Slánských nejspíš nepřečkalo bez podstatných změn takřka tři desetiletí. Pokud v něčem zůstalo nepřekonatelné, pak v silném charisma a schopnosti uvést tolik, kolik samo vážilo – u typu 16/350 to bylo 205:190 kg!

I když výroba průběžně rostla, poptávka výrazně převyšovala nabídku. Tříkolky byly určeny – slovy dobového letáku – „tělesně vadným“ a jejich distribuce proto podléhala komisi při Ústředním výboru Československého svazu tělesně postižených. Kromě stupně invalidity byla brána v potaz také délka členství zájemce ve zmíněné organizaci, jeho majetkové poměry, možnosti vytížení vozítka atd. Velorex měli nárok získat invalidé „s vážnými poruchami nosného a hybného apartu či pohybového ústrojí nebo s chronickou chorobou způsobující těžkou poruchu hybnosti.“ Aby se zamezilo kupčení s poukazy a jiným spekulacím, bylo o novou tříkolku možné žádat až po uplynutí čtyř let. Po projití všemi síly se zájemce propracoval na pořadník a čekal, až jej z výrobního družstva vyzvou k osobnímu převzetí v Solnici v určený den a čas. Na částku 60 000 korun (1951) bylo možné získat příspěvek až 8380 Kčs, poslední z velorexů – čtyřkolka 435-0 – přišel v roce 1971 na 19 000 korun a speciální úprava podle daného typu postižení stála zhruba dalších sedm stovek. Existovala ještě možnost dalšího státního příspěvku a půjčky úročené ve výši 3,5 procenta.

Dnešní cenové relace se pohybují ve velmi širokém rozpětí – desítkách, ale ojediněle i stovkách tisíc korun. Kdo renovoval veterána a stěžoval si na drahou práci karosáře nebo lakovny, může jen závidět majitelům „hadráků“. Pro představu uvádíme ceny jistého renomovaného čalounictví (ceny bez DPH): kapota přední 595 Kč, přední díl (zástěra) 290 Kč, přední bok levý/pravý 900 Kč, práh pod dveře levý/pravý 300 Kč, dveře s kapsou levé/pravé 400 Kč, zadní bok levý/pravý 395 Kč, zadní blatník 110 Kč – tedy celkem 4985 Kč. Střecha + sedačka + základní potah vyjdou bez montáže a patentů na 14 535 Kč.

(V článku byly využity podklady klubu majitelů Velorexů www.velorex.com. Na www.velorex.cz pro změnu najdete nabídku královéhradeckého výrobce sajdkárů, přívěsů a podobně.)

SOUTĚŽ: Model od Foxtoys Velorex 350/16 open roof 1963

Zdeněk Vacek