První benzinová motorka

Spalovací motor se vydal na silnice nikoliv v roce 1886 díky tříkolce Carla Benze a „ocelovému vozu“ Gottlieba Daimlera (1834-1900), ale již o rok dříve v dřevěném rámu motocyklu téhož vynálezce.

Spalovací motor se vydal na silnice nikoliv v roce 1886 díky tříkolce Carla Benze a „ocelovému vozu“ Gottlieba Daimlera (1834-1900), ale již o rok dříve v dřevěném rámu motocyklu téhož vynálezce. Jeden z otců automobilu a předchůdce značky Mercedes-Benz totiž pro vyzkoušení svého motoru hledal co nejjednodušší „nosičů. Problémy s chlazením zase vedly k tomu, že jako nejperspektivnější uplatnění pro své pohonné jednotky spatřoval čluny s výhodou neomezeného přísunu studené vody.

Gottlieb Daimler byl opravdu špičkový motorář, ale „čtyřtakt“ s kompresní nevymyslel. Pouze zdokonalil princip svého německého krajana Nicalause Otty z roku 1876. Plynné palivo se však nehodilo pro dopravní prostředky, navíc přetrvávaly potíže s nebezpečným zapalováním směsi rozžhavenou trubičkou v hlavě. Se spolupracovníkem Wilhelmem Maybachem si Daimler postavil dílnu v lázních Cannsatt nedaleko řeky Neckar. Dne 3. dubna 1885 se jim pod rukama konečně spolehlivě rozeběhl jednoválec, pro svůj „vytáhlý“ tvar přezdívaný „stojací hodiny“ a vážící 60 kg. Používal karburátor, v němž se lehká těkavá kapalina  odpařovala přímo z hladiny a mířila do válce o objemu 264 cm3. Ohromující nebyl ani tak výkon půl koňské síly (asi 368 wattů), jako spíše neslýchaně vysoké otáčky 650/min. Předchozí motory běžely zhruba na 180-200 obrátek.  Chlazení obstarával ventilátor, vhánějící  proud vzduchu do dvojitého pláště válce.

Kresba k patentové přihlášce zaujme pomocnými kolečky, sedlem klenoucím se nad hlavou válce a převodem řízení

Daimler s Maybachem  byli velmi nedočkaví, s motorem točícím se na prázdno a upoutaným do stojanu v dílně se nechtěli smířit. Kolem těžké pohonné jednotky postavili co nejjednodušší vozidlo, inspirované starými drezínami, předchůdci jízdního kola. U nich se cestující odrážel od země nohama, tady se podrážkami opřel o dřevěné stupačky a místo něj zabral pomocí řemene a ozubených převodových kol motor. Tenké sedlo čalouněné kůží tvořilo jakousi stříšku přímo nad rozžhavenou hlavou motoru.

Stroj se uváděl do pohybu pákou, napínající plochý řemen. Samotný motor se startoval klikou, příprava prý trvala jen minutu – parní stroje se roztápěly i desítky minut! Daimlerův motocykl neboli „Reitwagen“ o hmotnosti asi 90 kg prý dosahoval rychlosti běžícího pěšáka, tedy 12-18 km/h. Zastavoval se přítlakem dřevěného špalíčku k ocelové obruči na dřevěném ráfku. To, že používal obě kola shodného průměru, vůbec nebylo v roce 1885 samozřejmostí. Bicykly podobných tvarů se teprve začaly rozšiřovat z Anglie od firmy Rover. Umístění motoru mezi obě kola a řízení předního z nich připomíná moderní motorky.

První jízdu  na „ďábelském stroji“ si údajně troufl vykonat Daimlerův syn Adolf, jenž v listopadu 1885 ujel asi tři kilometry z Cannstattu do Untertürkheimu, dnešního sídla Mercedes-Benzu.

Původní dílna Daimlera a Maybacha v lázních Cannstatt

Originál motocyklu bohužel podlehl v roce 1904 požáru a dnes je v muzeu třícípé hvězdy vystavována replika. 


Kariéra na vodě

Zatím co o jízdě Daimlerova automobilu nejsou zprávy až do léta 1888, loď s vynálezcovým motorem na kapalné palivo vyplula na řeku Neckar  necelý rok po motocyklu, 9. října 1886. Na dochovaném snímku je obsazena jedenácti osobami, před kormidelníkem svírajícím řidítka sedí Daimler s Maybachem a u jejich nohou pracuje, kryt plechovou bednou s otvory pro usnadnění chlazení, nám už známý stojatý jednoválec. O novinku projevili velký zájem lodníci z Hamburku a dalším severoněmeckých přístavů. Ostatně o čtyřicet let později byla Daimlerova továrna sloučena s Benzovým podnikem do firmy Mercedes-Benz, jejíž logo -  trojcípá hvězda – symbolizuje využitelnost motorů na souši, ve vzduchu i na vodě.

První plavba s benzinovým motorem (1886)

Zdeněk Vacek