Peugeot 402 (1935-1942): Raketa ze Sochaux

Před pětasedmdesáti lety Peugeot přivezl na prestižní pařížskou automobilovou výstavu zcela nový model 402.

Pařížský autosalon se tento rok pořádal v říjnu 1935. Zde poprvé prezentovaný nástupce krátce vyráběného typu 402 představoval radikální přelom v oblasti tvarů karoserie. Nešlo ani tak o tehdy módní obliny, které se do značné míry nechaly inspirovat americkým Chryslerem Airflow, ale hlavně o dva prvky.

Tradiční i novátorský

Tím prvním byla absence tehdy stále poměrně obvyklých stupaček, které byly součástí blatníků. Druhým a zásadnějším, z dnešního pohledu navíc velmi výstředním poznávacím znakem byla dvojice hlavních světlometů schovaná pod mřížkou masky chladiče. Přední okno již nebylo kolmé, ale více sešikmené. To si vyžádalo jeho rozdělení na dva díly, uprostřed byl tenký sloupek.

Není divu, že si čtyřistadvojka vysloužila francouzskou přezdívku Fuseau Sochaux, což neznamenalo nic jiného než raketa ze Sochaux. Trochu nadnesené? Ani v nejmenším. Nový model Peugeotu byl v polovině třicátých let opravdu moderním automobilem. Na rozdíl od konkurenčního Citroënu Traction Avant se spoléhal na klasický pohon zadní tuhé nápravy. Přední byla ovšem dělená a odpružená jediným příčným listovým perem. Celokovová karoserie spočívala na tradičním, ale sníženém obdélníkovém rámu. Technika nebyla při podrobnějším pohledu až zas tak konvenční, jak by se mohlo zdát. Výjimkou byly snad jen mechanické bubnové brzdy ovládané lanovody, které byly již v roce 1935 považovány za zastaralé.

Řadový kapalinou chlazený čtyřválec objemu 1991 cm3 měl ventily v hlavě, tedy rozvod OHV, což byl oproti v té době běžně používaným postranním (SV) rovněž krok vpřed. Poskytoval výkon 40 kW (55 k)/4000 min-1 a kromě třístupňové manuální převodovky s řadicí pákou na přístrojové desce mohl zákazník zvolit elektricky ovládané automatizované ústrojí Cotal. Moc zájemců se ale nenašlo, překážkou rozšíření byla příliš vysoká cena. I berliny mohly mít nad předními sedadly posuvnou střechu, pasažéři si užívali komfortu také během zimních měsíců díky teplovodnímu topení od firmy Bosch. Automobil ve standardním provedení vážil necelé 1,3 tuny a dokázal upalovat až 110 km/h. Spotřeba nad deset litrů nebyla před třemi čtvrtinami století nijak výjimečná.

Široká škála

Škála nabízených karoserií byla opravdu široká, vždyť jen podvozek existoval ve třech rozvorech. Kromě základního a mimochodem nadprůměrně prostorného a pohodlného šestimístného provedení Berline si větší rodiny mohly pořídit i osmimístné Familiale se sklopnými sedadly. Varianta Éclipse Décapotable měla sice premiéru již v řadě 401, ale čtyřistadvojka se rozšířila více a dnes je podstatně známější. Její elektrická zatahovací pevná střecha se stala dávným předchůdcem dnešních kupé-kabrioletů, které Peugeot také vyrábí. Celé zařízení si nechal již v roce 1931 patentovat Georges Paulin.

Nemůžeme zapomenout na experiment 402 Andreau z roku 1936, který tvary základního modelu posunul ještě dále. Čtyřdveřový prototyp vynikal na tehdejší dobu výjimečnou aerodynamikou, která byla korunována centrálně umístěnou zadní ploutví. Na podvozcích se stavěly také půvabná kupé a kabriolety. Za nimi stál agilní pařížský prodejce Emile Darl’Mat a duši jim vdechla karosárna Pourtout.

Větší stádo a nafta

V říjnu 1937 se objevila 402 Légére, což byla odlehčená verze na zkráceném podvozku, která sdílela šaty s menší třistadvojkou. Jela až 135 km/h, což byla velmi slušná hodnota. Diesel se zkoušel již ve velkém modelu 601, v roce 1938 se jej ovšem dočkala rovněž čtyřistadvojka. Měl objem 2,3 litru, jenže do uvedení na trh významně promluvily válečné přípravy a tak jich vzniklo jen dvanáct kusů. Rok 1938 také přinesl verzi B. Původní dvoulitr vzal zasvé, novinka nabídla větší motor o objemu 2142 cm3 o výkonu 44 kW (60 k).

Do života Peugeotu 402 pochopitelně významně zasáhla druhá světová válka. Přesto se však vyráběl i během ní až do roku 1942. Vzniklo zhruba 75.000 vozů, a to nejen s popsanými osobními, ale i s užitkovými karoseriemi. Bylo jich celkem šestnáct (!) druhů a dodávky a pikapy nebyly ve Francii nijak vzácné, obzvláště během krvavého konfliktu jich bylo i potřeba. Některé údaje hovoří také o skončení výroby až v roce 1944. Peugeot měl tehdy zkrátka trochu jiné starosti, než oznamovat oficiální konec produkce.

Dědictví

Světlomety pod maskou převzaly menší Peugeoty 302 (1936-1938) a hlavně 202 z roku 1938, jemuž se podařilo přežít válečné běsnění. Peugeot si také jako jediný z velkých francouzských výrobců po jeho skončení zachoval samostatnost. V této souvislosti připomeňme, že Citroën vlastnil pneumatikářský koncern Michelin a Renault byl znárodněn.

Aleš Sleeper Dragoun