Austin-Healey 100/3000 - Anglický gentleman

Mezi legendární anglické sportovní vozy padesátých a šedesátých let patří nesporně automobily, které zkonstruoval Donald Healey. Z nich se nejvíce proslavily ty, které se vyráběly ve spolupráci s automobilkou Austin, patřící od roku 1952 do koncernu British Motor Corporation (BMC). Nejdříve to byly modely 100 a pak následoval silnější typ 3000, nazývaný Big Healey.

Donald Mitchell Healey se narodil v roce 1898 v Perranporthu v anglickém hrabství Cornwall a již od mládí mu učarovaly automobily. Stal se úspěšným automobilovým závodníkem. V roce 1928 například vyhrál Rallye RAC a o tři roky později dokonce Rallye Monte Carlo. Hned po skončení druhé světové války založil ve Warwicku vlastní firmu s názvem Donald Healey Motor Company a začal stavět sportovní automobily. Jeho první modely používaly motory Riley 2,4 l a dodávaly se v otevřené verzi (Westland) nebo jako kupé (Elliot). V roce 1948 dodala karoserie pro dva prototypy česká firma Oldřicha Uhlíka. Další spolupráci zabránil komunistický puč a znárodnění jeho podniku.

V letech 1947–49 vyráběl Healey dvoudveřový kabriolet Sportsmobile s plátěnou střechou, navržený podle vkusu amerických zákazníků. Nebyl příliš úspěšný, takže se prodalo jen 23 vozů. Úspěšnější byl vysloveně sportovní dvousedadlový Silverstone a Nash-Healey s šestiválcem Nash.

Sto mil za hodinu

Pro londýnský autosalon Earl’s Court Motor Show 1952 připravil Healey zcela nový model dvoumístného sportovního vozu, označeného číslovkou 100, vyjadřující maximální rychlost v mílích za hodinu. Pod kapotou měl čtyřválec o objemu 2660 cm3 z vozu Austin A90 Atlantic, ze kterého převzal i většinu mechanických dílů. Roadster se stal senzací autosalonu a natolik zaujal šéfa BMC Leonarda Lorda, že okamžitě zakoupil práva na jeho výrobu. Do konce roku 1952 bylo ve Warwicku vyrobeno 20 vozů pod nově vzniklou značkou Austin-Healey.

V květnu následujícího roku byla zahájena montáž v továrně firmy Austin v Longbridge. Kompletní nalakované karoserie vznikaly u Jensena ve West Bromwichi u Birminghamu (Austin s ním spolupracoval už na modelu A40 Sports). První vozy Austin-Healey 100 (foto), interně označované BN1, měly třístupňovou převodovku a stejný výkon motoru jako A90, tedy 90 koní a skutečně překračovaly stomílovou hranici (při testu časopisu The Motor dosáhly 106 mil za hodinu, což je 171 km/h).

Austin-Healey 100 se na silnicích objevil v roce 1953. Číslovka znamenala maximální rychlost v mílích za hodinu.

Od srpna 1955 se začala vyrábět verze BN2 se čtyřstupňovou převodovkou a upravenou zadní nápravou. Zvenku se BN2 lišily většími výřezy pro kola a na přání dodávanou dvoubarevnou karoserií. U modelu 100M, připraveného ke startu v Le Mans, byl výkon motoru zvýšen na 110 koní (82 kW) při 4500 min-1. Přispěly k tomu větší karburátory, které vyžadovaly větší přísun vzduchu a proto musely být na kapotě přidány dvě řady otvorů. Celkem připravila továrna 640 kusů typu 100M.

Pro vozy Healey byla typická maska chladiče připomínající papírového draka. Tento tvar masky zůstal u typu 100 zachován, jen se rozšířila a snížila. Dalším zajímavým prvkem bylo sklápěcí čelní okno (foto). Čelní sklo v tenkém rámu se pákovým mechanismem vyklápělo spodní částí dopředu, čímž se dosáhlo snížení aerodynamického odporu vozu.

Austin-Healey 100/3000 - Anglický gentleman

Pro závodní účely vznikl model 100S s odlehčenou hliníkovou karoserií bez nárazníků a s kotoučovými brzdami na všech kolech. Byla to kopie speciálního testovacího vozu, s nímž se v roce 1954 umístil Stirling Moss na třetím místě ve dvanáctihodinovce Sebring. Donald Healey chtěl vůz pojmenovat “Sebring,” ale toto označení již používala firma Fraser-Nash. Celkem bylo v roce 1955 postaveno ve Warwicku 55 vozů 100S. Jeden exemplář byl předělán na kupé, sloužící osobním potřebám Donalda Healeyho. Vůz měl hliníkovou karoserii a výkon motoru se zvýšil na 132 koní. Dnes je tento model velmi ceněnou sběratelskou lahůdkou a údajně se v Evropě nacházejí pouhé dva kusy.

S šestiválcem

V roce 1956 byly u modelu 100 nahrazeny čtyřválcové motory šestiválci o objemu 2639 cm3. Prodloužením rozvoru se délka vozu zvětšila na rovné 4 metry a za předními sedadly se objevila další dvě nouzová sedadla. Vůz dostal název 100 Six (interně BN4). Mírně se změnil i vzhled vozu, maska chladiče dostala oválný tvar a čelní sklo již nebylo sklopné. Větší rozměry a těžší motor znamenaly vyšší hmotnost (1122 kg) a nižší jízdní výkony. V roce 1957 byla výroba přesunuta do Abingdonu a na žádost zákazníků byla v březnu 1958 obnovena výroba dvoumístného roadsteru (BN6). Celkem se vozů Austin-Healey 100 Six (foto) vyrobilo v letech 1956–59 přes 14 tisíc.

Na žádost zákazníků byla v roce 1958 obnovena výroba dvoumístného roadsteru 100 Six (BN6).

Nedostatky modelu 100 Six se v roce 1959 pokusil napravit Austin-Healey 3000 Mark I (čtyřmístný BT7 a dvoumístný BN7), poháněný výkonnějším řadovým šestiválcem OHV série C (2912 cm3) se dvěma karburátory SU a vybavený kotoučovými brzdami Girling na předních kolech. Tento tzv. “velký Healey” měl krásné, vyvážené tvary sportovní karoserie (foto), která se tvarově lišila od modelů 100 jen v detailech. Komu nestačila velikost zavazadlového prostoru, mohl si pomoci montáží nosiče zavazadel na zadním víku. Sportovnímu vzhledu napomáhala kola s drátovým výpletem a středovou maticí. Luxusní interiér měl sedadla čalouněná kůží, textilní koberce a dřevem vykládanou přístrojovou desku. Za dva roky se jich prodalo přes 24 tisíc.

Austin-Healey 3000 Mark I, poháněl třílitrový řadový šestiválec OHV série C, pocházející z konstrukční kanceláře firmy Morris.

V dalších letech se typ 3000 dále vylepšoval. V březnu 1961 se objevil Mark II se třemi karburátory, opět v čtyřmístné (BT7) a dvoumístné (BN7) verzi. Po problémech s vyladěním karburátorů se přešlo zpět na dvoukarburátorovou verzi. 2+2 místná verze Mark II (BJ7), vyráběná od ledna 1962, se mj. lišila svislým mřížkováním masky chladiče a stahovacími bočními okny. Ve verzi Mark II vzniklo přes 11500 vozů.

V říjnu 1963 se na trhu objevila poslední verze Mark III (BJ8) s výkonem motoru kolem 150 koní (112 kW), tentokrát už jen v provedení 2+2. Existovala i verze s pevnou odnímací střechou (hardtop). Austin-Healey 3000 Mark III (foto) se vyráběl až do konce roku 1967 (v následujícím roce se vyrobil jediný, poslední kus) a obšťastnil přes 17700 majitelů. Pracovalo se ještě na prototypu Healey 4000, ten se ale do výroby nedostal a spolupráce Healey s koncernem British Leyland (BL) byla ukončena. Austin-Healey 100 a zvláště 3000 je vyhledáván sběrateli a jeho cena se v současnosti pohybuje mezi 40–70 tisíci amerických dolarů. Dá se koupit i replika. Vyrábí ji britská firma Sebring International s řadovými šestiválci Nissan a V8 z Corvetty.

Poslední provedení britské automobilové ikony mělo pozměněné přední okno a boční větrací okénka.


Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Karel Haas