Velký úspěch Renaultu 4, vyráběného od roku 1961 a Renaultu 16 (Evropské auto roku 1966) vedl v roce 1968 k zahájení výroby Renaultu 6. Používal podvozkové díly z R4, měl ale větší a modernější karoserii, která svou velikostí vyplnila mezeru mezi “čtyřkou” a “šestnáctkou”.
Když v roce 1961 přišel Citroën s modelem nazvaným Ami 6, který byl zvětšenou verzí slavné “kachny” 2CV a o 6 let později s Dyane (rovněž na bázi 2CV), použil Renault stejný recept – v roce 1968 představil o něco větší Renault 6, postavený na podvozku Renaultu 4 a vyvíjený v rámci Projektu 118.
Pařížský debut
Renault 6 (foto) debutoval na podzim 1968 na pařížském autosalonu. Využíval podvozkové díly Renaultu 4, měl ale větší a lépe vybavenou pětidveřovou karoserii se stejným rozvorem (2440 mm pro pravá kola a 2400 mm pro levá) a vnějšími rozměry 3858 x 1504 x 1475 mm. Modernější design “šestky” připomínal spíše větší Renault 16 (vyráběl se od roku 1965), především tvarem přední masky a bočním profilem. Proti “čtyřce” měl Renault 6 méně skloněnou zadní výklopnou stěnu (ne tolik jako R16), zapuštěné kliky dveří, stahovací boční okna a zakřivené čelní sklo.
Zpočátku sloužil k pohonu Renaultu 6 čtyřválec s objemem 845 cm3 z Renaultu 4. I když se jeho výkon vyšplhal na 25 kW (34 koní) a krouticí moment na 57 N.m při 3000 otáčkách, sklidil kritiku zákazníků i motoristického tisku, neboť pro vůz s hmotností blížící se osmi stům kilogramů byl slabý. Proto se od podzimu 1970 nabízel také čtyřválec Cléon s objemem 1108 cm3, používaný od roku 1962 v Renaultu 8. Jeho výkon byl o poznání vyšší (33 kW/45 k), takže vůz to dotáhl až na maximální rychlost 136 km/h. Kromě silnějšího motoru dostal Renault 6 novou převodovku, vylepšené chlazení motoru a s výbavou TL i kotoučové brzdy na přední kola. Pro španělský trh se kvůli nižšímu zdanění dodával rovněž s motorem o objemu 956 cm3.
Interiér Renaultu 6 byl jednoduchý, ale účelný s měkce čalouněnými sedadly. Ten, kdo si pořídil vyšší úroveň výbavy (TL) se mohl kochat pohledem na přístrojovou desku potaženou imitací dřeva a za příplatek si mohl pořídit i tónovaná skla nebo otevírací střechu. Mezi drobnosti zpříjemňující jízdu patřily dvoupolohové vnitřní zpětné zrcátko (den/noc), nastavitelný sklon opěradel předních sedadel, vyhřívané zadní okno a popelníky (bohužel chyběl zapalovač). Po Renaultu 4 zůstala “šestce” zahnutá řadicí páka, umístěná na přístrojové desce a připomínající držadlo deštníku. Důvodem bylo umístění převodovky před motorem, takže táhla řazení musela být vedena nad motorem. Velkým plusem Renaultu 6 byl zavazadlový prostor s objemem 335 litrů (po sklopení zadních sedadel slušných 1190 litrů) s nízkou nakládací hranou a zcela rovnou podlahou.
Modernizace
V roce 1974 prošel Renault 6 modernizací (foto). Dostal obdélníkové světlomety, černou plastovou masku chladiče a nová zadní světla. Přední směrovky se přemístily do nově tvarovaných nárazníků s gumovými výplněmi. Slabinou ale zůstala ochrana proti korozi. Nejvíce trpěly přední blatníky, spodní části dveří a plech pod čelním oknem. O moc lépe na tom nebyla ani podlaha a prahy.
Rodéo 6
V roce 1972 začala francouzská firma ACL z Auvergne vyrábět otevřená vozítka Rodéo 6, vycházející z Renaultu 6 s motorem 1108 cm3. Vyráběly se současně s typy Rodéo 4 (na bázi Renaultu 4) a v roce 1979 se začaly montovat s větším motorem z Renaultu 5. Renault Rodéo 6 měl sklolaminátovou karoserii, sklápěcí přední okno a plátěnou (nebo také pevnou) střechu. Dodával se ve verzích Évasion, Chantier, Coursière a Quatre Saisons, lišící se úrovní výbavy.
Renault 6 TL se dovážel i do Československa. Dovoz byl zahájen v roce 1971 a prodával se za 79 tisíc Kčs (později byl zlevněn). Celkem se dovezlo kolem 1300 kusů. Výroba Renaultu 6 skončila ve Francii v roce 1980, ale v Kolumbii se vyráběl až do roku 1984 a ve Španělsku a Argentině ještě déle. Náhradou Renaultu 6 a současně vyráběného Renaultu 8 byl nepříliš úspěšný Renault 14 a částečně také pětidveřový Renault 5. Základní technické údaje najdete v následující tabulce:
Model | Renault 6 |
Výroba v letech | 1968 – 1980 |
Objem čtyřválcových motorů [cm3] | 845, 1108 |
Výkony [kW] | 25–33 |
Pohotovostní hmotnost [kg] | 785–820 |
Rozvor levých/pravých kol [mm] | 2400/2440 |
Délka [mm] | 3858 |
Šířka [mm] | 1504 |
Výška [mm] | 1475 |
Spotřeba paliva [l/100 km] | 7,5–8,5 |
Max. rychlost [km/h] | 120–136 |
Zrychlení z 0 na 100 km [s] | 19,6–30 |
Popisky k fotografiím naleznete v galerii:
Karel Haas
Buďte první, kdo se k článku vyjádří. Přidat názor