Charles Morell “Chuck” Jordan: Všestranný talent

Charles Morell Jordan, známý pod přezdívkou Chuck, patřil k nejnadanějším americkým designérům. Svůj mnohostranný talent předváděl na obou stranách Atlantiku. Za svůj vzhled tomuto muži vděčí řada modelů severoamerických značek koncernu General Motors i několik nezapomenutelných vozů značky Opel.

Charles Morell Jordan zemřel ve věku 83 let ve čtvrtek 9. prosince roku 2010 ve svém domě v Rancho Santa Fe v Kalifornii. General Motors svého čtvrtého viceprezidenta pro design uctila tiskovou zprávou, v níž na něj zavzpomínal Ed Welburn, který je od října 2003 šestým viceprezidentem pro design.

„Chuck Jordan mě roku 1971 najal jako stážistu, když pracoval pro Billa Mitchella, a já mu budu vždy vděčný za příležitost připojit se k Design Organization GM. Chuck vždy rád najímal mladé talentované designéry a velmi se zajímal o jejich růst a vývoj. Jsem rád, že měl Chuck příležitost minulé léto navštívit GM Design, když byl zpět v oblasti Detroitu kvůli Meadow Brook Concours d’Elegance. Strávil hodiny procházením po našem Design Center ve Warrenu a rozhovory s našimi zaměstnanci. Bylo úžasné mít ho zpět na místě, které pomáhal vytvořit,“ řekl Ed Welburn o svém bývalém nadřízeném.

Důležité životní okamžiky

Charles Morell Jordan se narodil 21. října 1927 ve Whittier v Kalifornii. S kreslením aut začal již jako malý šestiletý kluk a prakticky nikdy nepřestal. Poprvé se jako designér projevil v roce 1947, když získal první cenu v národní designérské soutěži karosárny Fisher, která vyráběla karoserie pro automobily koncernu GM. Tehdy překvapil futuristickou studií osobního automobilu.

Roku 1949 Jordan nastoupil do GM Styling Staff jako mladší inženýr. První polovinu padesátých let strávil v bezpočtu různých studií a pozic v designových odděleních koncernu General Motors. Nakonec zamířil do Advanced Design Studios, kde navrhl pár vozů pro putovní přehlídku koncernu General Motors, známou pod označením Motorama.

1956 Buick Centurion

K jeho prvním úspěšně realizovaným projektům patřil například pick-up Chevrolet Cameo z roku 1955, který se dostal i do sériové výroby. Veřejnost si oblíbila i jeho pohled do budoucnosti v podobě konceptu Buick Centurion z roku 1956.

Jeden z jeho konceptů z Advanced Design Studios s koly na úrovni boků byl Bunkiem Knudsenem, generálním ředitelem Pontiacu, vybrán jako základ pro hlavního tahouna divize konce padesátých let. Propagační materiály jej tehdy uváděly jako Wide Track a vychvalovaly jeho jízdní vlastnosti i lepší chlazení brzd a motoru.

Fanoušci Corvetty vděčí Jordanovi za koncept XP-700 „Phantom“ Corvette a sériové provedení tohoto sportovního vozu pro rok 1958. Corvetta tehdy poprvé dostala dva páry menších hlavních světlometů namísto jednoho.

Roku 1957 byl Charles M. Jordan tehdejším viceprezidentem pro design GM, Billem Mitchellem jmenován hlavním designérem Cadillacu. Pod jeho vedením vznikl Cadillac Eldorado modelového roku 1959. Ten patří k nejpopulárnějším americkým křižníkům silnic padesátých let a právě u tohoto modelu dosáhla móda ploutví svého vrcholu. Od modelového roku 1960 dochází k jejich zmenšování, až se z nich během první poloviny let šedesátých stala pouhá vzpomínka.

Roku 1962 se Jordan stal vedoucím pro automobilový design, zodpovědným za exteriéry všech osobních i nákladních vozů GM. Z tohoto období patří k jeho nejslavnějším dílům Buick Riviera modelového roku 1963. Elegantní kupé čistotou svých tvarů dokonale kontrastuje s okázalým Cadillacem z konce padesátých let a názorně předvádí, že Jordan měl skutečně všestranný talent.

Od roku 1967 do roku 1970 působil Jordan v Evropě a byl ředitelem designu Adam Opel AG v Rüsselheimu. Zde byl zodpovědný prakticky za všechny osobní automobily a z doby jeho působení u automobilky s bleskem ve znaku pocházejí jedny z jejích nejkrásnějších modelů, kterými byla kupé Opel GT a Manta první generace.

Po návratu do Spojených států byl jmenován vedoucím pro design exteriérů vozů skupiny značek Buick, Oldsmobile a Cadillac. Roku 1972 získal stejnou pozici pro Chevrolet, Pontiac a užitkové vozy.

Když, Irv Rybicki odcházel do důchodu, byl Charles Morell Jordan jmenován čtvrtým viceprezidentem pro design GM. Funkci převzal 6. října 1986 a vykonával ji do listopadu 1992, kdy jej nahradil Wayne Cherry.

1968 Opel GT

Jordanův tým byl zodpovědný za třetí generaci Chevroletu Camaro a Pontiacu Firebird. Pod jeho vedením vznikl Cadillac STS modelového roku 1992 nebo Oldsmobile Aurora. Tento sedan se pyšnil plynulými liniemi karoserie a vznikl původně pouze jako designérské cvičení, které si pro sériovou výrobu až dodatečně zvolil tehdejší generální ředitel značky Oldsmobile.

Vedle sériových automobilů i na přelomu devadesátých a osmdesátých let vznikaly koncepty. Mezi nimi vynikal Oldsmobile Aerotech. V letech 1987 až 1992 vznikla série pokusných vozidel s tímto jménem, jejichž základem bylo šasi formulového vozu pro Indycar, ukryté pod karoserií spojující tvary stíhacího letadla a vytrvalostních speciálů pro Le Mans. K pohonu těchto vozů, které vytvořily řadu rychlostních rekordů, sloužily přeplňované dvoulitrové čtyřválce a později i upravené vidlicové osmiválce Oldsmobile Aurora.

Mezi poslední koncepty, na jejichž vývoji se Jordan podílel, patřil i Sting Ray III. Tento dvoumístný roadster se představil na autosalonu v Detroitu v roce 1992. Vůz s karoserií s kompozitních materiálů, aktivním odpružením a řízením všech čtyř kol, byl schválen pro sériovou produkci jako nová Corvette, ale nakonec byla jeho výroba pro vysoké náklady zrušena.

Charles Morell Jordan navrhl řadu vozů, které byly při svém představení přijaty s nadšením a staly se z nich téměř módní ikony, ale má na svém kontě i několik přešlapů. Jako příklad můžeme uvést Chevrolet Caprice z roku 1991. Z dnešního pohledu je tento model uznáván jako jeden z posledních zástupců klasických amerických sedanů a kombi, ale při svém debutu byl kritizován právě pro svůj design.

Čtvrtý viceprezident pro design GM uměl vedle osobních automobilů navrhovat i zcela jiné stroje. Z počátků jeho kariéry pochází například návrh traktoru nebo dvojice futuristických dieselektrických lokomotiv Aerotrain, které byly v provozu v letech 1956 až 1966.

K vášním designéra zodpovědného za celou řadu automobilů a projektů koncernu General Motors patřily italské vozy se vzpínajícím se koníkem na přídi. V jeho garáži se tak vystřídala řada Ferrari a Charles Morell Jordan se osobně znal i se zakladatelem automobilky Enzem Ferrari.

1988 Oldsmobile Aerotech

Ondřej Pavlůsek