Národní technické muzeum v Praze představuje legendy i unikáty

Pražské Národní technické muzeum se po čtyřleté rekonstrukci konečně otevřelo 16. února 2010 pro veřejnost. Co nabízí?

Zaměříme se pouze na automobilovou sekci. Historické kousky jsou vystaveny v dopravní hale, největším sále, který budova nabízí. Náš přehled začneme v prehistorii, tedy u Josefa Božka.

Nejstarší automobily

Muzeum má sice ve svých sbírkách i repliku Cugnotova parovozu, která byla v osmdesátých letech vystavena ve vestibulu, ta je ale uložena v depozitáři. Nejstarším automobilem v hale je tak parní vůz Josefa Božka z roku 1815. Vzhledem k tomu, že originál se nedochoval a replika byla postavena začátkem devadesátých let soukromě, je prezentován coby model.

Vedle již stojí skutečný kočár bez koní: slavný Benz Victoria ročníku 1893. Koupil jej liberecký průmyslník Theodor von Liebieg a spolu s mechanikem Stránským vykonali o rok později dálkovou jízdu z Liberce do Remeše a zpět. Victoria byla zároveň prvním vozidlem s výbušným motorem na našem území.

I NW Präsident má jeden primát: jedná se o nejstarší doložený továrně postavený automobil v Čechách a na Moravě. Jako první na světě byl vybaven nárazníkem, byť ten měl spíše estetickou funkci. V zádi se nacházel dvouválcový motor Benz. Exemplář z NTM je originál, ale od repliky z továrního muzea Tatry se liší zejména střechou – ta sahá jen nad zadní sedadla. Tatrovácká kopie je postavena podle dobových výkresů, původní Präsident byl totiž později přestavěn.

Znalcům historie netřeba představovat francouzskou firmu De Dion-Bouton, jednoho z největších světových producentů malých aut na přelomu 19. a 20. století. Typ L měl sedadla proti sobě a prodával se po stovkách. Počátky produkce dvoustopých vozidel v Mladé Boleslavi reprezentuje zelená voituretta Laurin & Klement typu A. V obloucích železničního viaduktu v Karlíně sídlila továrna Velox, která své autodrožky s úspěchem vyvážela do carského Ruska. Muzejní vůz není v příliš dobrém stavu, jen pro zajímavost, druhý přeživší Velox vítr zavál až do švýcarského Curychu a je plně pojízdný, což se o tom pražském bohužel říci nedá.

Na počátku minulého století ještě parní automobily bez problémů konkurovaly těm benzinovým (a elektromobilům též). Z těchto časů pochází francouzský Gardner-Serpollet Type H, o něco málo mladší je pak žlutý americký White, který byl ovšem přesunut do zadní části haly.

Před válkou

V období před první světovou válkou vznikl i Renault AX (1909) s typickým chladičem za motorem. Bugatti 13 je údajně nejstarším dochovaným vozem značky vůbec, to samé se tvrdí také o zeleném Audi 10/26 PS z roku 1910. Z jiného soudku je francouzský cyclecar Bédélia. Ani motocykl, ani automobil, respektive už podle názvu něco mezi. Zajímavostí bylo i to, že řidič seděl až za spolujezdcem. Bédélie byly velmi úspěšné v závodech, překonaly několik světových rekordů a prodávaly se také u nás.

Novinkou v expozici je modrý Benz 16/40 HP (1914), který sice NTM vlastnilo již od 2. světové války, ale dosud odpočíval v depozitáři. Vůz si koupil kníže Karel V. Schwarzenberg a nechal jej karosovat u Brožíka. To Praga Alfa z roku 1913 je vystavena již spoustu let a má celkem běžnou karoserii faeton. Také Laurin & Klement typ RK pochází z téže doby a nevlastnil jej nikdo menší než hrabě Alexander Kolowrat. Na počátku dvacátých let ovšem původní šoupátkový motor udělal místo závodnímu typu M. Řekli byste, že tento veskrze civilní automobil byl úspěšný v soutěžích?

Léta dvacátá a třicátá

Laurinka je ve sbírkách ještě jedna: typ 105. To už jsme se dostali do doby první Československé republiky. Vzduchem chlazená Tatra 11 předznamenala slavnou éru kopřivnických vozů s centrální rourou a boxerem. Ten se ale o dekádu později přesunul dozadu – tuto éru reprezentuje stříbrná kráska typu 77a a nástupkyně Tatra 87 cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Ta sice vznikla až v roce 1947, ale vyráběla se tehdy již jedenáct let.

Nenechá se zahanbit ale ani brněnská Zbrojovka, typ 5 Expres byl v její nabídce největším, zelený kabriolet menší řady 4 také nepostrádá půvab. Pražská Jawa je zastoupena rovněž dvěma exempláři: otevřeným stříbrným Minorem z doby těsně předválečné a překrásným červeným kupé pro závod 1000 mil československých 1935. Další předválečné představitele československé automobilové výroby najdeme v zadní části haly. Aero 500 (nebo také 10 HP) v typické červené doplňuje přece jen větší a honosnější kabriolet Praga Lady.

Zahraničních aut zde mnoho není. Aby ne, každé národní technické muzeum je přece zaměřeno na domácí značky! Přesto zmiňme alespoň dva kusy: černé kupé Mercedes-Benz 540 K a zelený saloon SS Jaguar 3,5 Litre. Anglická firma nestavěla ve svých počátcích zdaleka jen dvoumístné sportovní roadstery.

Luxus a prestiž

Státníci vždy používali velké reprezentační limuzíny. To byl případ nejen T. G. Masaryka a jeho landauletu Tatra 80, ale i pozdějších mocipánů. V padesátých letech jaksi nebylo vhodné, aby představitelé socialistických států jezdili v automobilech západní provenience. Takže se používaly například přehlídkové kabriolety ZIS 110 B, nebo…

Ano, opodál stojí ještě jeden velký černý otevřený vůz, zdánlivě bez identifikačních znaků.
To byl ale účel, neboť tajemným přízrakem je předválečný Mercedes-Benz 770 Grosser. Typická maska s trojcípou hvězdou ovšem chybí, nové šaty mu oblékli ve Vysokém Mýtě v Karose, tedy bývalé karosárně Sodomka. Mohli bychom zmínit ještě ne úplně prestižní Renault 21, který dostal darem od portugalského prezidenta Soarese první porevoluční vládce Pražského hradu Václav Havel. K vidění je také Škoda Superb jeho nástupce Klause. Ale to je moderna, která se na veteránský web jaksi nehodí.

Na závodních tratích

Vraťme se tak ještě na chvíli do historie a zůstaňme v Mladé Boleslavi. Ve sbírkách NTM totiž nemůže chybět ani červený roadster Felicia, a už vůbec ne legendární Škoda 130 RS, která vybojovala několik triumfů na okruzích i v soutěžích. Byť závodila vlastně ilegálně, neboť nevznikl dostatečný počet kusů pro homologaci a pánové z FIA se ukázali být velmi důvěřiví.

Nejzajímavější část expozice našla nové místo ve vyvýšeném podlaží. Čtveřice závodních aut dokumentuje jejich vývoj od počátku 20. století do konce třicátých let. NW 12 HP Rennzweier byl postaven v Kopřivnici v jediném exempláři pro barona von Liebiega, který s ním nejen porážel konkurenci, ale jezdil i na dovolenou.

Dvoumístný sportovní vůz připomíná svou temně rudou barvou i tvarem masky chladiče produkty jisté milánské automobilky. Nenechte se ale mýlit, jde o prostějovský Wikov 7/28 Sport se skromným čtyřválcem 1,5 litru. V celosvětovém měřítku je tato původně továrna na zemědělské stroje pánů Wichterleho a Kováříka prakticky neznámá, vždyť se jednalo o lokální manufakturu. Červený před dekádou kompletně oživený vůz se od té doby zúčastnil několika veteránských akcí.

Stříbrnou Bugatti 51 (1931) vodil Jiří Kristián Lobkowicz, který zahynul o rok později na superrychlém německém Avusu. To do Mercedesu W154 usedal v sezoně 1939 Rudolf Caracciola a jeho pot je ze sedadla snad ještě cítit. Stříbrný šíp je skutečným skvostem, neboť se jedná o jediný předválečný závodní mercedes ze slavné éry v naprosto originálním stavu. Tovární muzeum již několikrát nabízelo NTM renovaci, bez úspěchu. Zrestaurovaný exemplář by sice vypadal lépe, ale autenticita by byla nenávratně pryč. Hořčíková karoserie se možná za několik desítek let rozpadne na prach. Zatím ale drží díkybohu pohromadě.

Pro náklad i k ohni

Návštěvníci mohou vidět také dvojici užitkových vozů. Tím prvním je dodávkový RAF FW 25 z Liberecké automobilové továrny (tak zní český překlad názvu Reichenberger Automobil Fabrik), kterou založil – ano, náš starý známý Theodor von Liebieg. Z velké části dřevěná karoserie vznikla na původním podvozku před čtyřmi desítkami let v bývalém národním podniku LIAZ.

Bonbónek na konec: Škoda 154. Na podvozku tehdy běžného nákladního automobilu v roce 1930 postavila vysokomýtská firma Stratílek speciál pro hasiče ze Starého Města nad Metují. Hasičských automobilů se z předválečného období mnoho nedochovalo, většinou poté, co dosloužily, skončily bohužel ve šrotu. „Stratílek“, který si zahrál i v několika filmech, je součástí NTM již více než pětatřicet let.

Brněnský elektromobil

V posledním bočním sále před vstupem do haly je dočasná výstava o Brnu. Součástí expozice je také elektromobil EMA 1, který vznikl v roce 1970 v tamním Výzkumném ústavu elektrických strojů. Jinak odpočívá v Technickém muzeu jihomoravské metropole a je občas k vidění na výstavách v Brně a okolí. Firma s více než šedesátiletou historií mimochodem existuje dodnes jako soukromý subjekt.

Aleš Sleeper Dragoun