Mercedes-Benz 190 (W 201) – Přípravka na C-Klasse

Úspěšné kompaktní Mercedesy 190 se vyráběly v letech 1982–93 s benzinovými a naftovými motory. Vyšla z nich dnešní třída C.

Vývoj nové řady “malých” Mercedesů s interním továrním označením W 201 byl spuštěn na podzim 1976. O dva roky později začaly jízdní zkoušky a sériová výroba byla zahájena v listopadu 1982. Kompaktní Mercedes, velikostí posazený pod třídou E a S, byl očekáván s velkým zájmem. Uměřený design, pocházející z pera italského návrháře Bruno Sacca, a moderní podvozek s víceprvkovou zadní nápravou (multi-link) tato očekávání do puntíku splnily. Šokující však byla vysoká cena tohoto “baby-benze,” jak se mu začalo říkat. Základní cena modelu 190 byla stanovena na 25600 západoněmeckých marek a cena verze se vstřikováním paliva (190 E) byla ještě o 2200 DM vyšší.

Mercedesy 190 se začaly vyrábět v Sindelfingenu, ale v listopadu 1983 byla připravena také výrobní linka v Brémách, kde se předtím vyráběla kombi S 123. Výroba pak probíhala za spolupráce mezi těmito dvěma továrnami. V Brémách se např. vyráběly kapoty, podlahy, nádrže a dveře, zatímco ze Sindelfingenu pocházely zbývající díly karoserie. Motory, převodovky a osy se do obou továren dodávaly z Untertürkheimu a sestavy řízení z Düsseldorfu.

Karburátor kontra vstřikování

Současně se rozběhla výroba dvou modelů, lišících se způsobem dodávání paliva do čtyřválcového benzinového motoru M 102 se zdvihovým objemem 1997 cm3 (vrtání/zdvih 89/80,25 mm). Varianta s karburátorem Stromberg 175 měla výkon 66 kW (90 k) při 5000 min-1, zatímco verze s mechanickým, elektronicky řízeným vstřikováním paliva Bosch KE-Jetronic dávala 90 kW (122 k) při 5100 min-1. Přes výrazně vyšší cenu si verze 190 E získala daleko větší oblibu a prodalo se jich zhruba pětkrát více. Vždyť jezdila rychlostí až 195 km/h, což bylo o 20 km/h víc než u “obyčejného” Mercedesu 190. Už po roce se navíc objevil Typ 190 E 2.3 poháněný motorem se zdvihem válců prodlouženým na 95,5 mm, takže objem vzrostl na 2299 mm a výkon na rovných 100 kW (136 k).

Kompaktní samonosná čtyřdveřová karoserie Mercedesu 190 (foto) s rozvorem 2665 mm a vnějšími rozměry 4420 x 1678 x 1383 mm (byl menší než dnešní Octavia) měla lehce klínový boční profil. Vpředu doplňovaly typickou masku chladiče dvojité světlomety, umístěné po stranách masky pod společnými skly a navazující na směrovky v rozích karoserie. V useknuté zádi byla vodorovně umístěna koncová světla s profilovanými skly, omezujícími znečištění. Velká pozornost byla věnována aerodynamickému odporu, zkoušenému ve větrném tunelu. Spolu s nízkou hmotností vozu 1130 kg (190 E měl o 30 kg víc) přispěl k rozumné průměrné spotřebě kolem 10 l/100 km. Úspora hmotnosti nijak nesnížila bezpečnost vozu při nárazu, jištěnou mj. vidlicovým deformačním členem na přídi a výztuhami ve dveřích.

Samonosná čtyřdveřová karoserie Mercedesu 190 měla lehce klínový boční profil.

Šeptající diesel

Krátce po uvedení benzinových verzí se na trhu objevil Typ 190 D se vznětovým motorem OM 601, který měl při stejném zdvihovém objemu (1997 cm3) výkon 53 kW (72 k). Tento nově vyvinutý dvoulitrový “nafťák” výrazně přispěl k úspěchu Mercedesu 190, neboť díky důkladnému zapouzdření byl tichý (dostal dokonce přezdívku “šeptající diesel”) a jeho spotřeba byla o dva litry nižší než u benzinové verze. Jedinou slabinou byl slabší temperament, který se Daimler-Benz pokusil vylepšit typem 190 D 2.5 (foto) s pětiválcovým řadovým dieselem (objem 2497 cm3, výkon 60 kW/90 k), vyráběným v letech 1984–88. Celkem bylo za deset let vyrobeno přes 450 tisíc vozů typu 190 D.

V srpnu 1984 se v nabídce objevil typ 190 D 2.5 s pětiválcovým motorem, který dával 90 koní.

Šestnáct ventilů od Cosworthu

Také benzinové verze postupem času posilovaly. Už v září 1983 prezentoval Daimler na frankfurtském autosalonu typ 190 E 2.3-16, poháněný řadovým čtyřválcem s objemem 2299 cm3 a výkonem 136 kW (185 k) při 6200 min-1. O tento úctyhodný výkon se zasloužila především šestnáctiventilová hlava, připravená ve spolupráci s britskou firmou Cosworth. Tento špičkový motor uděloval vozu zrychlení z nuly na 100 km/h za 7,5 s a maximální rychlost 230 km/h.

Tyto parametry předurčovaly typ 190 E 2.3–16 k mimořádným sportovním výkonům. Měsíc před premiérou ve Frankfurtu vytvořily tři prototypy v jihoitalském Nardo několik vytrvalostních světových rekordů na vzdálenost 25000 kilometrů, 25000 mil a 50000 kilometrů průměrnou rychlostí téměř 250 km/h. Jako závodní vůz se Mercedes-Benz 190 E 2.3-16 představil poprvé v květnu 1984 na Nürburgringu.

Sériová výroba šestnáctiventilové “stodevadesátky” začala v září 1984 a zákazníci, kteří měli připraveno 55 tisíc marek si mohli vybrat mezi černou (foto) a stříbrnou barvou karoserie. Od běžných modelů 190 se typ 190 E 2.3-16 odlišoval především spoilerem na zádi, upravenými prahy a předním spoilerem, integrovaným s nárazníkem.

Mercedes-Benz 190 E 2.3-16 se dodával v černé nebo stříbrné barvě karoserie.

Posily

Dva roky po premiéře typu 190 se karburátorová verze dočkala zvýšení výkonu na 77 kW (105 k) a změny továrního označení na Typ 190/1. Po zavedení třícestného katalyzátoru (dodávaného na přání) v roce 1985 se výkon snížil o 3 koně. V lednu 1985 byly 14palcové pneumatiky nahrazeny 15palcovými 185/65 R15. Velkou novinku předvedl Daimler na frankfurtském autosalonu v září 1985. Představil zde Typ 190 E 2.6 s novým řadovým šestiválcem o objemu 2599 cm3 a výkonu 122 kW (166 k). Vozy s tímto motorem, převzatým z třídy S, dosahovaly rychlosti 220 km/h.

Také vznětové motory typu 190 se vydaly cestou zvyšování objemu. Už v roce 1983 se do USA exportovaly vozy 190 D 2.2, které zvýšeným objemem kompenzovaly ztrátu výkonu vynucenou zavedením systému recirkulace výfukových plynů (Exhaust Gas Recirculation – EGR). V srpnu 1984 se v nabídce objevil typ 190 D 2.5 s pětiválcovým motorem, který při objemu 2497 cm3 dával 60 kW (90 k). Skutečná naftová bomba se objevila v září 1986 na frankfurtském autosalonu v podobě vozu Mercedes-Benz 190 D 2.5 Turbo (foto). Jeho 2,5litrový pětiválec dohnalo k výkonu 93 kW (126 k) turbodmychadlo, získávající energii z výfukových plynů. Venkovním poznávacím znakem tohoto vozu, vyráběného jen do roku 1988, bylo šest vodorovných štěrbin na pravém blatníku, hned za přední směrovkou, dodávajících turbodmychadlu dostatek čerstvého vzduchu.

V září 1986 se na frankfurtském autosalonu představil Mercedes-Benz 190 D 2.5 Turbo. Jeho přeplňovaný 2,5litrový pětiválec měl výkon 93 kW (126 k).

Modernizace

V březnu 1988 sjel z výrobního pásu továrny v Brémách miliontý Mercedes-Benz 190 a na podzim téhož roku prošel modernizací. Nejnápadnější venkovní změnou byly ochranné panely na bocích a spoilery pod zvětšenými plastovými nárazníky. Změnil se také tvar venkovních zpětných zrcátek. Komfortnější interiér měl vylepšená sedadla a poskytoval více prostoru pro nohy a hlavy cestujících. Současně s faceliftem uvedl Mercedes-Benz nový špičkový model 190 E 2.5-16, dávající s katalyzátorem 143 kW (195 k). Maximální rychlostí 230 km/h se tento model stal nejrychlejší cestovní verzí “stodevadesátky”.

Typ 190 E 2.5-16 se stal základem ke stavbě závodních vozů pro skupinu A německého mistrovství sportovních vozů (DTM). Tyto vozy dostaly snížený podvozek, tvrdší pérování a široké pneumatiky. Od těchto “závoďáků” byla zase zpětně odvozena produkční verze Mercedes-Benz 190 E 2.5-16 Evolution s motorem o výkonu 143 kW (195 k), vyrobená v pětisetkusové sérii. O rok později následoval model 190 E 2.5-16 Evolution II (foto), jehož motor dával 173 kW (235 k). Tento superautomobil měl efektně tvarované rozšíření blatníků nad koly a velký spoiler na zádi.

Superautomobil 190 E 2.5-16 Evolution II z roku 1990 měl motor s výkonem 235 koní, efektně tvarované rozšíření blatníků nad koly a velký spoiler na zádi.

Poslední zvonění

Vývoj Mercedesů W 201 pokračoval i na začátku devadesátých let. U všech dieselových motorů došlo díky optimalizaci spalovacího cyklu ke snížení množství vypouštěných pevných částic o 40%. Skončila výroba karburátorových motorů a základním modelem se stal typ 190 E 1.8, který měl s katalyzátorem výkon 80 kW (109 k). Posledními úpravami prošel typ 190 v roce 1991. Všechny vyšší modely dostaly ABS a typ 190 E změnil označení na 190 E 2.0.

Výroba typu 190 (W 201) skončila v Sindelfingenu v únoru 1993 a v Brémách v srpnu téhož roku. Celkem bylo vyrobeno 1 879 629 vozů, čímž se potvrdila správnost cesty, nastoupené tímto typem v kategorii kompaktních Mercedesů. Nástupcem se stala úspěšná třída C, započatá typem W 202 (1993–2000) a pokračující řadou W 203 (2000–2007) až k dnešní třetí generaci W 204, která nedávno prošla faceliftem.

Podrobné popisky k obrázkům naleznete ve fotogalerii:

Karel Haas