Buick Roadmaster – pán amerických silnic

Před válkou a na začátku války (1936 – 1942)

Pán silnic, tak by se dal volně přeložit název slavného modelu Roadmaster americké značky Buick, založené v roce 1903 a tudíž nejstarší dosud aktivní automobilky v USA. V roce 1908 se Buick stal zakládajícím členem společnosti General Motors (GM) se sídlem v michiganském Flintu. GM pak postupně získávala další značky a v jejich hierarchii byla Buicku určena třetí pozice, hned za Cadillac a La Salle.

Poprvé použil Buick název Roadmaster v roce 1936, kdy se rozhodl přejmenovat celý svůj výrobní program, dosud rozdělený do sérií 40, 60, 80 a 90. Pro sérii 40 byl zvolen název Special a pro sérii 60 Century. Největší a nejluxusnější modely série 90 dostaly jméno Limited. Ze série 80 se stal Roadmaster, jehož bohatou historií vám zde ve stručnosti přiblížíme.

Pod vedením Alfreda P. Sloana juniora (1875–1966) překonal General Motors světovou hospodářskou krizi celkem ve zdraví a v druhé polovině třicátých let využil vlny prosperity k uvedení řady modelů svých automobilů. Velký a luxusní Roadmaster Series 80 (číslo série se ještě uvádělo vedle jména) byl jedním ze čtyř modelů Buicku pro rok 1936. Dodával se ve verzích čtyřdveřový sedan a otevřený phaeton. Unikátní karoserii od americké karosárny Brewster měl Roadmaster Town Car s otevřeným prostorem nad předními sedadly a střechou nad zadními. V roce 1937 doplnil nabídku čtyřdveřový Buick Roadmaster Convertible Sedan s plátěnou stahovací střechou (foto).

V roce 1937 doplnil nabídku čtyřdveřový Buick Roadmaster Convertible Sedan s plátěnou stahovací střechou.

Pod kapotou měl Buick Roadmaster řadový osmiválec s objemem válců 5,2 litru (322 kubických palců), který dával maximální výkon 120 koní (88 kW). S vozem o hmotnosti přes 1800 kg měl tedy co dělat. Rok 1936 byl pro GM a tedy i pro Buick rokem významných stylistických a technických změn. Buicky dostaly například kapkovité světlomety a více skloněná šípovitá čelní okna. Pozadu nezůstával ani podvozek s hydraulickými brzdami na všech kolech a vylepšeným nezávislým zavěšením předních kol (to převzal Buick z vývoje GM).

Cena modelů Roadmaster byla nasazena poměrně vysoko a jejich prodej vázl. Buick se proto rozhodl použít pro Roadmastery menší podvozkovou platformu ze série 70 s rozvorem 3200 mm (126 palců). Nižší cena a nové stylistické prvky (např. zapuštěné světlomety a nová maska chladiče) způsobily nárůst prodeje na trojnásobek, tedy necelých 19 tisíc kusů. Přispěly k tomu i změny pod kapotou. Zvýšením komprese a dvojicí karburátorů (Compound Carburation) se dosáhlo u motoru Buick Fireball 8 zvýšení výkonu až na 165 k (121 kW). K vlastnostem předválečných buicků patřilo výrazné potlačení hluku v kabině. Buick patřil k prvním výrobcům na světě, který nabízel (na přání) ve svých vozech rádio. Svoji technickou vyspělost prokázal také převodovkou Hydramatic, předchůdcem dnešních automatických převodovek, dodávanou na přání do modelů ročníku 1939.

Pro modelový rok 1942 byl Roadmaster důkladně přestylizován. Dostal novou, bohatěji chromovanou masku chladiče, nové nárazníky a prodloužené blatníky s dvojitými bočními lištami. Jelikož však USA vstoupily po přepadení Pearl Harboru do války, byla výroba osobních automobilů na začátku roku 1942 zastavena. K obnovení výroby došlo až po válce, kdy se tyto Buicky začaly opět vyrábět jako modely ročníku 1946.

Po válce (1945–1958)

Po válce se stal Roadmaster největším, nejrychlejším a nejoblíbenějším modelem automobilky Buick, přestože výkon klesl na 144 koní, neboť z úsporných důvodů byl snížen stupeň komprese (na 6,6:1) a motor si musel vystačit s jedním karburátorem. Velkou novinkou u modelů Buick se stala v roce 1948 automatická převodovka Dynaflow, dodávaná na přání právě jen u modelu Roadmaster. Poprvé se tak objevil v automobilu měnič točivého momentu. Přes některé nedostatky (např. pomalá akcelerace) se převodovka Dynaflow stala o rok později standardním vybavením Roadmasterů.

V roce 1949 přišla většina amerických modelů s novým, poválečným stylingem a Roadmaster nezůstal nijak pozadu. Hlavní změnou bylo protažení předních blatníků až k zadním s rovnou horní hranou a hlavním rozlišovacím znakem od jiných modelů se stala čtveřice kruhových větracích otvorů na obou bocích, nazývaná v Americe Buick Ventiports nebo krátce portholes (okénka, otvory). Levnější modely Buicku měly na každém boku jen tři otvory. Svému účelu, totiž odvětrání motorového prostoru, sloužily jen krátce, než byly zaslepeny. Čelní okno mělo ještě dělicí příčku, bylo už ale zaoblené. Přibyly také další dvě karosářské verze, kombi Estate Wagon a dvoudveřové kupé Roadmaster Riviera (foto) se střechou hardtop (další prvenství Buicku) a masivními chromovanými bočními lištami.

Dvoudveřové kupé Buick Roadmaster Riviera (1949) zavedlo v Americe módu střechy hardtop bez středových sloupků.

Kromě “zubaté” masky chladiče modelu 1950 zůstaly Roadmastery prakticky beze změn až do roku 1953. V roce padesátého výročí založení firmy přišel Buick po 16 letech kralování řadového osmiválce s motorem V8. Objem se zvýšil jen nepatrně (na 5276 cm3), ale výkon stoupl na 188 k (138 kW); vidlicový osmiválec byl přitom kratší a lehčí. K dalším novinkám patřila 12 V elektrika, klimatizace na přání a nová převodovka Dynaflow, tzv. “Twin-Turbine,” zlepšující kritizovanou akceleraci z nízkých otáček motoru. Roadmaster ročníku 1953 vystačil díky menšímu motoru s kratším podvozkem modelu Super. Jubilejním modelem se stal kabriolet Buick Skylark, navržený šéfdesignerem Buicku Nedem Nicklesem na podvozku Roadmasteru. Vyrobilo se jich 1690 kusů.

Rok 1954 znamenal pro Buick přechod (v rámci celého koncernu GM) na panoramatická čelní okna. Modely Super a Roadmaster převzaly koncernovou platformu C-body, sdílenou s Cadillacem. Roadmaster získal další koně navíc (měl jich rovných 200), vylepšený posilovač řízení a standardem se stal posilovač brzd a elektrické stahování oken (u modelů hardtop a kabriolet, u sedanu na přání). Z hlediska designu se toho mnoho nezměnilo. Za pozornost stála jen stupňovitá linie boků (kresba).

Rok 1954 znamenal pro Buick přechod na panoramatická čelní okna. Nevyhnul se jim ani Roadmaster.

Modelový rok 1955 přinesl jen několik stylistických změn v oblasti masky chladiče, nárazníků, světlometů a koncových světel. Prezident GM Harlow Curtice (od roku 1953) tlačil Buick ke zvyšování výroby nad únosnou míru, což mělo následky ve snížení kvality a reputace Buicku. Nepomohlo ani zvýšení výkonu na 236 koní a další vylepšení automatické převodovky Dynaflow.

Roadmaster stál v roce 1956 na vrcholu produktové řady Buicku (pod ním byly modely Special, Century a Super). Všechny čtyři modely měly stejný motor V8 s objemem 322 kubických palců a výkonem 255 koní při 4400 min-1 (Special 220 k). Buick Roadmaster měl v roce 1956 rozměry 5425 x 2032 x 1593 mm a rozvor 3226 mm. Maximální rychlost se udávala 177 km/h a základní cena byla stanovena na 3 458 dolarů. Modely pro rok 1957 opět změnily tvář (tento ročník byl považován za nejméně povedený) a motory se zvýšeným objemem (363,5 kubických palců, tedy necelých 6 litrů) to dotáhly až na 300 koní.

Ekonomická recese na konci padesátých let nepřála velkým americkým “křižníkům” a tak se nadlouho posledním Roadmasterem stal model 1958. Ve snaze smazat nepříznivý ohlas na design předchozího ročníku prošel Roadmaster řadou stylistických změn (dvojité světlomety, množství chromovaných ozdob), ale bylo to spíš ke škodě než k užitku. V roce 1959 přišel Buick se zcela novým designem a Roadmaster byl nahrazen modelem Electra s velkými šikmými ploutvemi. Celkem bylo v letech 1936 až 1958 vyrobeno 866 807 Roadmasterů.

Návrat na scénu (1991 – 1996)

Dalších třicet let procházely americké vozy obdobím zmenšování rozměrů a snižováním výkonů, ale určitá část veřejnosti nemohla zapomenout na velké, pohodlné cestovní vozy americké produkce. Pro ně Buick oprášil jméno Roadmaster a na koncernové plošině B-body začal v roce 1991 prodávat velké kombi Roadmaster Estate Wagon s rozvorem náprav 2944 mm a o rok později také sedan (foto), dlouhý 5481 mm a nabízený za 20 890 dolarů. Kombi Roadmaster (na přání osmimístné se třemi řadami sedadel) přitom bylo jen značkovou verzí modelu Chevrolet Caprice Estate, lišící se jen designem masky chladiče a ozdobami, bohužel už bez typických otvorů na bocích.

Sedan Buick Roadmaster vycházel z koncernové plošiny B-body. Vyráběl se v letech 1992–1996.

Také nabízené motory pocházely od Chevroletu. Roadmastery poháněly vidlicové osmiválce “small-block” s objemem válců 5 a 5,7 litru. Nástup vozidel typu SUV znamenal definitivní konec Roadmasterů. Jejich výroba skončila v prosinci 1996 (celkem bylo vyrobeno 225 455 vozů) a s nimi skončila éra velkých (full-size) amerických rodinných automobilů se zadním pohonem.

Popisky k obrázkům naleznete ve fotogalerii:

Karel Haas