Cesta vede k Čezetě

Konstruktér a sportovec Jaroslav František Koch spoluzakládal Avii, navrhoval motocykly pro Pragu i ČZ a v sedle za život absolvoval 800 000 kilometrů.

Rodák z Mcel u Loučeně František Koch (1893-1983) motorismem doslova žil, v bytě měl rýsovací prkno, připravené k zachycení nových nápadů. Vyučil se Laurina a Klementa pod mistrem závodníkem Narcisem Podsedníčkem, zvaným Podseda.

Před 90 lety spoluzakládal leteckou továrnu Avia, po válce vyrábějící i silniční vozidla. Přihlásil se i do soutěže na vojenský motocykl, ale protože musel dodat výkres 1:1 přesahující jeho tehdejší rýsovací prkno, kreslil na podlaze na rozbalený balicí papír. Vytvořil si na něj soustavu pomocných čtverců, kam vsadil motorku, poté přiložil pauzovací papír a vkleče obtahoval prosvítající čáry tuší. Bohužel neuspěl, armáda tehdy preferovala spíše zahraniční stroje – třeba indiany.

Kolem roku 1922 Koch postavil čtyřdobou motorku 250 OHC s dvoustupňovou převodovkou, v bývalém cukrovaru v pražských Vršovicích v letech 1923-1926 stavěl J. F. K 350 OHC s trojkou.
Zazářil Beďarem (Breitfeld-Daněk & Co.), pozdější Pragou BD. Sedm let se vyráběla jeho třistapadesátka s lisovaným rámem a pohonem kola kardanem.

Praga ale motocyklům moc nefandila, a tak Koch začal v Libni na vlastní pěst typem Koch 350. Bohužel nerealizoval řadový čtyřválec 500 OHC s kardanem, teleskopy vpředu a kluzákovým zavěšením vzadu (1938). V únoru 1940 si nechal patentovat skútr se samonosnou karoserií lisovanou včetně stupaček z jediného kusu plechu! Pod sedlem vznikl krytý prostor pro zavazadla. Koch použil dvoudobý jednoválec 98 cm3 z Jawy Robot a nebál se ani tehdy neobvyklých malých kol 8“. Jen 47-49 kg (prameny se různí) těžký stroj dosahoval 65 km/h.

Po válce prototyp zkoušeli v ČZ, Koch roku 1946 postavil modernějšího nástupce s motorem ČZ 125. Výroba ztroskotala hlavně na poválečném chronickém nedostatku hlubokotažných karosářských plechů. Koch ale podporu neztratil a v prvomájovém průvodu 1956 se ve strakonických ulicích objevil prototyp slavného skútru Čezeta 175 se čtyřstupňovou převodovkou, promyšlenou konstrukcí a velmi elegantním designem. Jako dvojče působil sajdkár Druzeta. Na sklonku roku 1961 doplnila skútr tříkolka typu 505 (Rikša) ze závodu v Blatné. Konec přišel v pololetí roku 1964: odbyt vázl, motor 175 cm3 už nestačil a nový stroj ČZ 250 trpěl vibracemi. Státní investice se vyčerpaly továrnou pro Škodu 1000 MB a preferovanou industrializací Slovenska, kde se vyráběl skútr Manet. Škoda!

Čtyřkolá Čezeta

V roce 1953 se na rýsovacím prkně J. F. Kocha objevuje zajímavý terénní vozík nejmenší kategorie. V armádě měl nahradit dosud hojně užívané motocykly se sidecarem, trofejní “sahary” BMW a Zuendapp i “dněpry” vyráběné v SSSR podle BMW a na strojním zařízení zabaveném v Německu.

Koch navrhl malý čtyřkolý vozík s pohotovostní hmotností 456 kg, schopný uvézt dvoučlennou hlídku s výzbrojí a výstrojí (užitečné zatížení 250 kg) rychlostí až 80 km/h. Samonosná ocelová karoserie vnějších rozměrů 2500 x 1280 x 1500 mm nesla na přídi či zádi umístěný kulomet a skrývala čtyřdobý řadový vzduchem chlazený dvouválcový motor, vlastně 1/4 T 603, který se v té době používal jako rozběhový agregát objemu 612 cm3 a výkonu 20 k (15 kW). I ostatní mechanické skupiny měly být použity z dobové hromadné výroby: hydraulické brzdy a řízení z Aera Minor, tlumiče pérování, spojka, převodovka (ovšem doplněná redukcí), diferenciál s blokací a řada drobnějších dílů z “tudoru” Škoda 1101. Nezávisle zavěšená přední kola i zadní na tuhém “banju” byla obuta do pneu 5,00 x 15″, na poháněnou záď připadalo asi 55% hmotnosti. Solidní vlastnosti v lehčím terénu měla zajistit světlá výška 210 mm, brodivost 600 mm, po úpravách až 800 mm! Aby se zvýšila bojeschopnost posádky unavené fyzicky vyčerpávající jízdou na terénním motocyklu, pamatoval Koch na její větší pohodlí: teplovzdušné vytápění, čelní sklo a plátěnou stříšku doplňoval i víceúčelový naviják, zlepšující stoupavost z 55 % až na teoretických sto procent. Z realizace sešlo, dněpry dostaly přednost.

Zdeněk Vacek