Hispano-Suiza H6C Dubonnet Tulip Wood (1924): Tulipánovník

Na zobrazeném veteránu zaujme nejen nezvyklý tvar jeho karoserie s výrazně protáhlou špičatou zádí, ale také krásná barva dřeva.

Jedná se o tulipánovník (Tuliptree), vyskytující se hlavně na východě Severní Ameriky a v některých oblastech Číny. Stromy se vypínají i přes třicet metrů, jejich lehké dřevo (490 kg/m3) vyniká houževnatostí a díky krásné struktuře i výrazné barvě se tradičně uplatňuje při výrobě nábytku nebo dveří. Ale pozor, luxusně jen vypadá, ve skutečnosti je levnější než ořechové dřevo či populární třešeň.

V tomto případě však rozhodla jeho nízká hmotnost. Výrobu speciální karoserie si v roce 1924 objednal Francouz André Dubonnet. Ano, koňaky a aperitivy Dubonnet! Rodinné „špiritusnické“ jmění investoval mimo jiné do výkonných sportovních automobilů, s nimiž také sám závodil.

Letecká továrna Nieuport z francouzského Bois-Colombe dosáhla snížení hmotnosti karoserie pod hranici 80 kg. Hodilo se jí aviatické know-how (aeroplány tehdy ještě používaly převážně lehké dřevo a plátno místo kovových nosníků či plechů). Zásady aerodynamiky otiskly svoji pečeť hlavně na blatníky a dlouhou záď, zakončenou výfukem plnícím roli aspoň symbolické pomocné trysky. Kostru karoserie tvořila žebra o mocnosti zhruba 20 mm, pokrývaly ji přibližně třímilimetrové dýhy přichycené mosaznými nýty. Práci se dřevem usnadnilo předchozí napaření. Po přebroušení povrchu následoval bezbarvý lak.

Karoserie měla působit dostatečně reprezentativně na korzu v Paříži i francouzské Riviéře, ale přitom být prakticky využitelná při sportovních podnicích, jichž se André Dubonnet účastnil. Obojí se podařilo splnit stoprocentně. V náročné soutěži Targa Florio 1924, pořádané na Sicílii a pověstné kromě těžkého kopcovitého terénu i náročným klimatem a „nezapamatovatelným“ počtem zatáček, dojel Dubonnet šestý v celkové klasifikaci. K dalším úspěchům patřilo páté místo v Coppa Florio a prvenství ve třídě automobilů nad 4,5 litru.

Lahůdkové karoserii důstojně sekundovala také prémiová technika značky Hispano-Suiza. V jejím názvu najdete zaklíčován jeden z výrobních závodů, nacházející se ve Španělsku, chybí francouzská centrála, zato slovo „Suiza“ vzdává hold původem švýcarskému šéfkonstruktérovi Marku Birkigtovi. „Hispánky“ patřily v meziválečném období k absolutní špičce, jejich šestiválce OHC byly odvozeny z leteckých motorů V12, vyrobených během první světové války v ohromujícím počtu více než 50 000 kusů. K zajímavostem patřilo svislé umístění ventilů v hlavě, ovládaných jediným vačkovým hřídelem, dále široká aplikace hliníku a pečlivé dílenské zpracování. Populární model H6B byl od roku 1925 licenčně vyráběn plzeňskou Škodovkou a první exemplář sloužil prezidentu T. G. Masarykovi skoro deset let.

Zobrazený speciál má podvozek silnější verze H6C s objemem osmi místo 6,6 litru a výkonem 147 kW při 3050 ot./min. Používá snížený chladič a nádrž na 175 litrů benzinu, skrytou v zádi. Krasavec patří k pýchám kalifornského muzea Blackhawk.

Proudnicové kupé

Bohatý spolumajitel prosperující továrny na likéry, nadšený automobilový fanoušek a závodník André Dubonnet měl prsty i v další ikoně předválečného užitého umění. Výrobu stříbrného kupé zadal karosárně Jacquese Saoutchika (1880-1957). Tento umělecký řezbář a výrobce luxusních kusů nábytku přišel do Francie v roce 1906 z Ruska. Ve 20. a 30. letech se vypracoval na mistra karosářské branže, zobrazená Xenia vznikla na vrcholu jeho kariéry. Inspirace letectvím tentokrát vedla k mnohem čistším proudnicovým tvarům než v roce 1924, všimněte si také bohatého prosklení střechy a posuvných dveří zavěšených na paralelogramových závěsech. V interiéru se uplatnila lehounká sedadla s hliníkovou kostrou, uspořádání přístrojové desky evokovalo kokpit.

Zdeněk Vacek