Prvenství značky Cadillac: Konec klik a meziplynu!

Cadillac se chtěl zhýčkané klientele zavděčit usnadňováním obsluhy. Elektrický startér následovala synchronizace převodů a samočinná převodovka.

Konstruktér Henry M. Leland založil Cadillac, aby se mohl naplno rozvinout svůj talent. Když v roce 1901 navrhl pro tehdy největší americkou značku Olds třikrát výkonnější jednoválec než byly dosavadní – deset koní místo 3,7 – šéf ho nepochválil: podvozek příliš zaostával a jeho úpravy by vyšly draho.

První Cadillac model A postavil svůj úspěch právě na jednoválci 1.6/7,4 kW s ventilovým rozvodem OHV, během čtyř let se jich vyrobilo 14 000! Z technologického hlediska byla klíčová standardizace součástek, tedy i jejich vzájemná zaměnitelnost po vzoru revolverů Colt. Nesmírně to usnadnilo opravy, do té doby mívaly zvláště karosářské díly značné tolerance, vznikaly jako co kus, to originál.

Vývoj elektrického startéru popostrčila nehoda. Lelandova přítelkyně se pokoušela nastartovat cadillac klikou, ale špatně nastavila zapalování. Motor proto „kopl“ zpětným rázem a klika vržená v opačném směru otáčení vážně poranila ženinu ruku. Při startování klikou totiž palec nikdy nesmí obejmout kliku z druhé strany než ostatní prsty, hrozí jeho vymknutí či utržení! Startér vymyslel Charles F. Kettering, systém Delco spojil funkci startéru s dynama, novinkou bylo také akumulátorové zapalování. Inzeráty byly postavené na snímku auta zepředu a zdůraznění chybějící kliky. Za volant pak častěji usedaly ženy.

V září 1914 sjel z výrobní linky Cadillaku typ 51, první masově vyráběný vidlicový osmiválec na světě. Na sklonku 20. let jich firma chrlila kolem 48 000 kusů ročně. Dlouhozdvihový motor V8/90° 5,1 l/51 kW okouzloval vyvážením (od roku 1923 s protizávažími na klikovém hřídeli) a pružností. Oběžné chlazení se dvěma výkonnými čerpadly a termostatem zvládalo i kalifornská vedra.

Prestiž V8 ale postupně vyprchala. Mimo závodní okruhy se v historii prosadily jen tři šestnáctiválce: Marmon z počátku 30. let, současné Bugatti Veron, ale suverénně největšího rozšíření se dočkal výtvor Cadillaku: ročně prodával tisíce kusů! Extrémní točivý moment v nízkých otáčkách (325 N.m již mezi 1200-1500 ot./min) a tichý běh i díky hydraulicky ovládaným zdvihátkům ventilů. Původní konstrukci z roku 1930 nahradil po osmi letech ještě spolehlivější V16 s ventilovým rozvodem SV místo OHV. Byl o 100 kg lehčí, o 15 cm kratší a skládal se z 1600 místo 3300 dílů.

Extrémní pružnost velkoobjemových mnohoválců znamenala méně časté řazení, ale když už k němu došlo, mělo se to obejít bez vyrovnávání rychlosti ozubených kol použitím meziplynu. Cadillac problém vyřešil roku 1929 synchronizačními spojkami. K českým průkopníkům patřila paradoxně lidovka Praga Piccolo (1933).

Luštění loga

Cadillac využil erb aristokrata Antoine de la Mothe Cadillac s kořeny v jižní Francii, který roku 1701 založil město d´Etroit, dnešní Detroit. Jméno Cadillac se v automobilové branži používá od roku 1902, logo je o tři léta mladší.

Dělí se na štít a plášť. Korunku (francouzský královský dvůr) zdobí perly (šest v originále, sedm u automobilky) „zděděné“ po rodové linii z Toulouse. Štít odkazuje na křižácké výpravy a skládá se ze čtyř výsečí. První a čtvrtá podle směru hodinových ručiček patří rodu Mothe. Ptáčci zvaní „merlettes“ jsou jiřičky, ale zobrazené bez nohou připomínají spíše kachny. Do erbu je dostávali druhorození synové, měli totiž dbát, aby jim ctnosti dávaly křídla, když už nemají moc půdy pod nohama. Tři jiřičky pohromadě znamenají Svatou trojici a bývaly udělovány ze zásluhy při křížových výpravách.

Kombinace černé barvy se zlatou znamená moudrost snoubící se s bohatstvím. Vodorovné pruhy připomínají hrdinství křižáků (opakování je zdůrazněním), nositel erbu má vždy chránit veřejné zájmy. Druhou a třetí výseč Antoinův předek vyženil: rudá značí obratnost, stříbrná čistotu a dobročinnost, modrá rytířské ctnosti.

Zdeněk Vacek