Mercedes-Benz třídy S a CL - Superclasa (3. díl - řada W111/112 - sedan)

Velké Pontony se na konci padesátých let pomalu loučily s výrobními linkami. Nástupcem se v srpnu 1959 stala řada W111/112, tzv. velký křídlák.

Velké křídláky byly navrženy dle tehdejší módy, inspirovaly se zjevně za mořem, byť jejich zadní část se nemohla měřit s obrovskými ploutvemi amerických křižníků silnic. Design zdědila i menší série W110 uvedená na trh v roce 1961. Reklamní slogan Nové šestiválce – třída sama pro sebe tak úplně nelhal. Automobily nabídly dostatek komfortu, ale i sportovní jízdní vlastnosti. Pochopitelně dle tehdejších měřítek.

Při konstrukci řady W111/112 se uplatnily moderní prvky pasivní bezpečnosti. Prostor pro cestující byl navržen jako buňka s deformačními zónami vpředu i vzadu dle patentů Bély Barényiho. Volant byl polstrován, aby zmírnil riziko zranění hlavy při nárazu – na airbag si zákazníci trojcípé hvězdy museli počkat ještě více než dvě desítky let. Dveře byly zevnitř opatřeny poprvé zámky (tzv. kolíčky). Ty přišly vhod nejen při pokusech o odcizení, ale i v případě nehody. Průkopníkem tříbodových bezpečnostních pásů na předních sedadlech bylo švédské Volvo. Ve Stuttgartu ale za ním v tomto ohledu příliš nezaostali a svým klientům je nabídli též.

Ani elegantní velké křídláky se nevyhly módě: dvoubarevnému lakování.

Ještě k technickým inovacím. Model 300 SE, který naběhl do výroby po dvou letech od základních typů 220 b, 220 Sb a 220 SEb se dočkal kotoučových brzd, vzduchového odpružení a byl k mání také s prodlouženým rozvorem (SEL). Novinkou byla i čtyřstupňová samočinná převodovka a posilovač řízení.

Béčko? Ale kdeže!

Proč se v názvech objevovalo písmeno b? Interní kódy se v obchodním označení nepoužívaly a nové velké křídláky bylo nutné odlišit od předchozích velkých Pontonů stejných názvů. O žádné béčko se ale v případě série W111/112 nejednalo, byla prostorná a elegantní. V interiéru bychom našli nejen již zmíněný polstrovaný střed volantu, ale i palubní desku. Ta měla navíc částečně zapuštěné některé ovladače – při vývoji se skutečně dbalo na bezpečnost, která měla nejvyšší prioritu.

Základní verze 220 b se od svých luxusnějších bratříčků lišila navenek. Postrádala totiž většinu chromování. 200 Sb a SEb se mohly pochlubit chromovanými pásy na obou stranách masky chladiče. Tímto kovem se blyštily také mřížky nasávání vzduchu v přední části čelního skla, středy kol, pruh nad zadním sklem, okrasné lišty na víku zavazadlového prostoru. Ploutvičky byly také chromované, a to nejen na zadní části, ale i na horním okraji. 220 b měla jednodušší nárazníky, Sb a SEb je měly dvoudílné. Disponovaly rovněž většími zadními světly s integrovaným osvětlením registrační značky.

Úpravy na motorech i technice

Motory byly převzaty z předchůdce, ale s drobnými úpravami. Šestiválce objemu 2,2 l dostaly nové propojení ovládání ventilů a ostřejší vačkové hřídele. Základní 220 b měla nově dva karburátory a výkon 70 kW (95 k), zatímco 220 Sb disponovala 81 kW (110 k). U 220 SEb bychom našli vstřikování, jehož aplikace vyhnala tuto hodnotu až na 88 kW (120 k).

Mercedes-Benz 220 Sb série W111 (1959).

Také podvozek doznal změn. Samonosná konstrukce s předním pomocným rám zůstala zachována, jednoduchý křížový člen byl ovšem připevněn k podlaze pouze dvěma body. Zadní jednokloubová kyvadlová náprava dostala navíc kompenzační pružinu, která byla umístěna vodorovně nad otočným čepem. Zatížení zadní poháněné osy tak bylo rovnoměrné. Tlumiče byly vpředu i vzadu umístěny na vnější straně, pohlcování rázů a vibrací bylo tak účinnější. Brzdový systém prošel během výroby dvěma modifikacemi. Luxusnější Sb a SEb dostaly v dubnu 1962 na přední nápravu kotouče. Stejnou úpravou prošel i základní typ 220 b, ale až v srpnu 1963, v souvislosti s ní dostal i účinný posilovač. Až do té doby jej měl jen za příplatek. Tehdy se celá série dočkala také dvouokruhového systému decelerace. Vozidlo tudíž šlo bezpečně zastavit i tehdy, když jeden z obvodů selhal.

Hydraulika a automatika

Také v řadě W111 byla za příplatek hydraulická spojka Hydrak, ale pouze do začátku roku 1962. Mezitím se v dubnu 1961 objevila v nejdražším a nejsilnějším provedení nová plně samočinná převodovka z vlastního vývoje. Levnější 220 b a Sb se jí dočkaly až v srpnu 1962. Na rozdíl od ústrojí v luxusních 300 c (W186) a 300 d (W189), které neslo značku Borg-Warner, nepoužívala tato skříň měnič točivého momentu, ale spoléhala opět na hydraulickou spojku. Čtyřstupňová planetová převodovka sestávala ze dvou soukolí, tří lamelových spojek a taktéž trojice pásových brzd.

Na vrcholu

V srpnu 1961 byl představen Mercedes-Benz 300 SE. Vzhledově odpovídal modelům 220 Sb a SEb, ale nabídl pokročilejší techniku ve standardní výbavě. Kromě čtyřstupňového automatu na nově vyvinutého posilovače řízení nabídl též vzduchové odpružení. Velký šestiválec dostal nejen vlastní kód W112, ale i dvouokruhové brzdy s kotouči na všech kolech.

Třílitrový motor vycházel z 300 d W189, jenže dostal blok z lehkých slitin se zalisovanými vložkami válců. Díky tomu klesla jeho hmotnost o značných 40 kg. O vstřikování paliva se staralo dvoupístové čerpadlo Bosch. Zpočátku ležel maximální výkon na hranici 118 kW (160 k), v lednu 1964 byl zvýšen kompresní poměr a palivové čerpadlo vyměněno za šestipístové. Výsledkem bylo dalších 7 kW (10 k) navíc, tedy 125 kW (170 k).

Mercedes-Benz 220 Sb (W111).

Karoserie byla prakticky totožná s 220 SEb, ale měla ještě více chromu, například pás od předních k zadním světlům, širokou lištu pod dveřmi a podobně zářily i lemy blatníků. Ozdobný prvek na C-sloupcích měl v sobě integrovaná loga 300 SE. Majitelé, kteří nechtěli dávat okatě najevo svou odlišnost, si mohli tyto dekorace s klidem odříci.

S dlouhým rozvorem

Na autosalonu v Ženevě v březnu 1963 poprvé ukázala společnost Daimler-Benz další novinku, dlouhou verzi typu 300 SE s přídomkem L (lang – dlouhý). Měl o 100 mm prodloužený rozvor, který se projevil radikálním zvětšením prostoru pro nohy zadních pasažérů. Širší byly i dveře. Za příplatek bylo možné přední část vozu oddělit přepážkou a elektricky ovládaným sklem. Kromě toho se zvenčí odlišoval C-sloupkem. Větrání bylo totiž navrženo jinak a atrapy se tenkrát nenosily, takže ozdobné lišty i otvory chyběly. Prodloužená verze přinesla do nabídky rovněž čtyřrychlostní manuální převodovku. Byla k dispozici také pro krátkou 300 SE, tyto vozy byly vesměs o 1.400 DM levnější.

Konec? Ještě ne

Přelom července a srpna 1965 znamenal loučení pro velké křídláky s motory 2,2 a 3,0 l. Nástupnické modely 250 S, 250 SE a 300 SE se pyšnily novou modernější karoserií a patřily do série W108. Neznamenalo to ale definitivní konec. Následovníkem základní varianty 220 b (W111) se stala 230 S. I přes neobvyklé označení šlo o známou tvář, alespoň zvenčí, lišila se jen označením na zádi. Avšak pohonná jednotka se dočkala modifikací: Bylo zvětšeno vrtání, takže objem se přiblížil hranici 2,3 l. Rovněž vzrostla komprese, takže agregát nabízel 88 kW (120 k). Na zadní nápravě se objevila hydropneumatická pružina, která nahradila tradiční vinuté a udržovala konstantní světlou výšku.

Do ledna 1968 bylo vyrobeno 41.107 vozů typu 230 S. 341 z nich byly podvozky pro speciální nástavby. Jedna z nich si zaslouží alespoň krátkou zmínku: kombi, které stavěla belgická karosárna IMA. Prodávalo se přímo v dealerské síti automobilky Daimler-Benz s doplňkovým označením Universal od srpna 1966. Podobný vůz byl v nabídce i v sérii menších křídláků W110.

Přes 340 tisíc

V letech 1959-1968 vzniklo v Sindelfingenu celkem 344.751 sedanů a samostatných šasi sérií W111 a W112. Antikorozní ochrana byla na úrovni doby, tedy veškerá žádná. Autor článku si pamatuje jeden exemplář této generace ze začátku osmdesátých let, kdy parkoval před slánskou mateřskou školou. Vůz byl již v dosti zuboženém stavu, ač mu tehdy mohlo být maximálně něco kolem dvaceti let.

Kupé a kabriolet

Již v únoru 1961 se objevil Mercedes-Benz 220 SEb coby dvoudveřové kupé, v září téhož roku přišel o střechu. Výkonnější varianty 300 SE v obou karosářských provedeních debutovaly o dvanáct měsíců později: v únoru 1962. Všem sportovnějším verzím se budeme věnovat v samostatném článku.

Řada W111/112 v odborném tisku

Na závěr několik tradičních citací z dobového odborného tisku, tentokrát nejen z německy mluvících zemí:

Britský Autocar ve vydání ze 6. listopadu 1959 napsal: 220 SE má v souhrnu vynikající jízdní vlastnosti, nepochybně spojené s dlouholetými zkušenostmi firmy v automobilových závodech. Kromě toho umožňuje dosažení vysoké a trvalé cestovní rychlosti, rovněž ekonomika provozu je velmi dobrá. Interiér je navržen pro přepravu pěti lidí a jejich zavazadel na velké vzdálenosti. Tímto se může pochlubit jen několik dalších současných aut bez ohledu na zemi původu.

Taktéž britský magazín Sports Cars v prosincovém čísle ročníku 1959 zveřejnil podobně vzletná slova: Fabelhaft je německým výrazem, které odpovídá významu slova -nádherný-. A to jako popis vozu stačí. Nový Mercedes 220 stanovuje nové standardy, takové, kterým se bude moci rovnat jen málo dalších výrobců.

Německý Auto Motor und Sport v čísle 19/1963 testoval model 300 SE. Funguje jako vývěsní štít Mercedesu. V jednom vozidle kombinuje nejmodernější techniku: vzduchové odpružení, automatickou převodovku, posilovač řízení… Je jen málo automobilů na světě, ve kterých můžete cestovat pohodlně a bezpečně jako v 300 SE.

Aleš Sleeper Dragoun