Mercedes-Benz třídy S a CL - Superclasa (4. díl - řada W111/112 - kupé a kabriolet)

Kupé se v sérii W111/112 objevily v roce 1961, záhy je doplnily kabriolety. Zatímco sedany byly postupně nahrazeny řadou W108/109, sportovněji laděné varianty čekala dlouhá, celou dekádu trvající kariéra.

Kupé a kabriolety pochopitelně převzaly technické vymoženosti výchozích čtyřdveřových limuzín. Jednalo se o bezpečnostní buňku s deformačními zónami, polstrovaný střed volantu, vnitřní zámky dveří, tříbodové pásy a čtyřstupňový automat. Kotoučové brzdy dostalo kupé 220 SEb jen na přední kola, zatímco větší třílitr je měl na obou nápravách. Ten se mohl navíc pyšnit dvouokruhovým systémem decelerace a rovněž vzduchovým podvozkem. Ještě elegantnější zástupci řad W111 a 112 jsou dnes považováni za jedny z přímých předchůdců současné třídy CL. Kromě šestiválců se v nabídce objevily i vidlicové osmiválce.

V muzeu

Mercedes-Benz 220 SEb coby dvoudveřové kupé se objevil v únoru 1961, rok a půl po sedanech. V srpnu téhož roku pak přišel o pevnou střechu, kterou nahradila tradiční plátěná. Pochopitelně karoserie musela být náležitě vyztužena. Kupé se původně představilo na zajímavém místě. Trojcípá hvězda si totiž přichystala jeho premiéru do muzea! V případě nového auta trochu paradox, ale 24. února 1961 zrovna otevírala v Untertürkheimu veřejnosti svou firemní sbírku. Nástupce série W128, která se rozloučila na podzim 1960, byl neméně elegantní, ale obliny byly vystřídány hranami.

Shodný základ, ale…

Konstrukční základ samozřejmě sdílel se základním sedanem a patřil také do řady W111.
Kupé navíc skutečně pojalo čtveřici dospělých cestujících, což se o moderních ekvivalentech nejen u Mercedesu, ale i u konkurence rozhodně říci nedá. Rozvor náprav, podlahová plošina i zavěšení byly s limuzínami zcela totožné, stejně jako motory. Kupé 220 SEb bylo ovšem prvním sériovým vozem značky s kotoučovými brzdami vpředu. Zajímavost: věřili byste, že kupé a kabriolety W111/112, ač sdílely podobné svůdné křivky, ve skutečnosti neměly se čtyřdveřovými tříprostorovými limuzínami shodný ani jeden karosářský díl?

Variantu 300 SE si mohli zákazníci koupit od roku 1962. A slušelo jí to i ve vínové.

Třílitry

Výkonnější varianty 300 SE v obou karosářských provedeních debutovaly oproti základnímu modelu o dvanáct měsíců později: v únoru 1962 a svět je viděl poprvé v Ženevě. V souladu se svou exkluzivitou se staly součástí série W112. Přitom byly vytvořeny pomocí tzv. modulární sady. Karoserie 220 SEb dostala více chromu – pás od předních po zadní světla a výrazné lišty na všech blatnících. Pod kapotou se pak usídlil šestiválcový třílitr z lehkých slitin ze sedanu 300 SE. Také ostatní prvky standardní výbavy pocházely z limuzín, ať už se jednalo o čtyřstupňový automat, posilovač řízení, vzduchové pérování a dvouokruhový brzdový systém s kotouči, tentokrát na obou nápravách.

Báseň o elegantních křídlech

Propagační materiál vydaný v roce 1963 komentoval tvary třílitrových verzí následovně: Ať se na vůz člověk podívá z jakéhokoli úhlu, vždy je zasažen jeho jadrnou elegancí a vyvážeností stylistických prvků. Působivý vzhled s nádechem budoucnosti, avšak bez módních výstřelků drží pozorovatele v područí. Vzletný, takřka básnický jazyk reklamních brožur zdaleka není výmyslem současných PR agentur, vše už tu vlastně kdysi dávno bylo…

Od března 1963 mohly být kupé a kabriolety 300 SE stejně jako sedany vybavovány čtyřstupňovou převodovko, ovšem manuální. Ani zde se nepřiplácelo, ba naopak, cena spadla dolů o 1.400 marek. V lednu 1964 byl výkon díky montáži šestipístového vstřikovacího čerpadla zvýšen na 125 kW (170 k).

A našli bychom ho i na tomto kabrioletu.

Landaulet

V roce 1962 byl postaven jediný kus kupé 300 SE u kterého byla zadní část střechy včetně okna odstraněna a nahrazena stahovací plátěnou. Šlo tak vlastně o landaulet, protože nad předními sedadly byla střecha stále pevná. U dvoudveřového vozu je použití tohoto druhu karoserie poměrně unikátní, nehledě k době jeho vzniku. Automobil používal několik let šéfinženýr Mercedesu Fritz Nallinger. Jeho další osudy bohužel nejsou známy a neví o nich nic ani samotný výrobce. Třeba se za pár let někde objeví, nejlépe na druhém konci zeměkoule, jak už to tak bývá…

Svoboda a klid

Když v srpnu 1965 skončila výroba výchozích sedanů 220 Sb, 220 SEb a 300 SE a pokračovala jen varianta 230 S, úprav se dočkaly i kupé a kabriolety. Konec produkce totiž nebyl v plánu, vždyť byly na trhu pouhé čtyři roky. Tvary nijak nezestárly ani vedle novotou vonících limuzín W108, takže drahé rozsáhlé revize, nebo dokonce vývoj obdobných variant na jejich bázi nebyly na pořadu dne. Beztak by se vyráběly jen v malých sériích s nulovou návratností investic, či spíše hlubokou ztrátou.

Motor 2,2 litru byl pochopitelně nahrazen, nikoli však dva-trojkou, ale dvouapůllitrem s výkonem 110 kW (150 k). Logický název zněl 250 SE. Kupé a kabriolety dostaly stejně jako větší třílitry čtrnáctipalcová kola a větší brzdy z řady W108. Výšku zadní části hlídala místo vinutých pružin hydropneumatika, což přišlo vhod při větším zatížení vozů. V dobovém prospektu bylo mimo jiné uvedeno: Uvidíte sami, že osobní automobily Mercedes-Benz vám vrátí něco, co je v dnešním silničním provozu již velmi vzácné: svobodu a klid.. Co by autor dotyčného souvětí asi napsal dnes?

Objem vzrůstá i klesá

Leden 1968 znamenal další úpravy. Do kupé 280 SE se dostal úplně nový šestiválec 2,8 litru s výkonem 118 kW (160 k) a vzhledem k tomu, že se nacházel mezi modely 250 SE a 300 SE, oba zároveň nahradil. Přímý nástupce se nekonal, protože nový agregát měl jen o deset koní méně než starší třílitr, ale zároveň srovnatelné provozní vlastnosti, protože celé auto bylo o nějaké to kilo lehčí.

Ač tisková zpráva Mercedesu uvádí, že se tento motor dostal i do čtyřdveřových modelů, nejednalo se v žádném případě o limuzíny W111/112, které v té době končily, nýbrž o následující W108/109. Navíc ty se v té době už dva měsíce vyráběly! V souvislosti s implantováním nové pohonné jednotky se kupé a kabriolety série křídláků, které se ovšem někdy říká u nás také čína, dočkaly dalších modifikací. Největší změnou byly ploché nedělené zdobené kryty kol s integrovanými středy.

Exponát z firemní sbírky dnešní společnosti Daimler AG. Verze 220 SE používala doplňkové písmeno b, aby se odlišila od předchozích vozů sérií W180 a W128.

Osmiválec

V září 1969 celá řada vyvrcholila. Špičkovou verzí se stala 280 SE 3.5. V útrobách bychom nenašli šestiválec, ale vidlicový osmiválec 3,5 l se 147 kW, tedy rovnými 200 koňmi. Zcela nově vyvinuté srdce vynikalo hladkým a klidným chodem a poskytovalo elegantnímu velkému vozu takřka sportovní výkony. Zároveň došlo ke změnám po tvarové stránce. Maska chladiče byla rozšířena a snížena, takže přední část kapoty byla nyní plošší. Nárazníky dostaly ochranné pryžové pásy. Osmiválcové modely se od té doby od šestiválců, které stejné stylistické prvky rovněž převzaly, vůbec nelišily. Anglicky mluvící fanoušci, zasvěcenci i odborná literatura nazývají tyto vozy po faceliftu trefným termínem flat radiators, který právě značí ploché chladiče.

Sbohem bez nástupce

Šestiválcová kupé dala své sbohem výrobním linkám až v květnu 1971 spolu s topless verzemi, osmiválce skončily o dva měsíce později, tedy v červenci téhož roku. Nejúspěšnější z celé série bylo kupé 220 SEb, kterých bylo postaveno celkem 14.173. Nejvzácnějším členem se naopak stal kabriolet 300 SE s pouhými 708 exempláři na kontě. Celkem vzniklo v Sindelfingenu za více než dekádu 35.931 vozů, 28.918 kupé a 7.013 kabrioletů.

Musely se obejít bez přímého nástupce. Daimler-Benz totiž odvodil nové velké kupé od roadsteru SL R107. Místo písmene R mělo v kódu logické C (coupé) a vyrábělo se také deset let – v období 1971-1981. Do historie tříd S a CL však nepatří, proto mu věnujeme v budoucnu samostatné ohlédnutí.

Kupé W111/112 v odborném tisku

Na závěr jedna obvyklá citace z dobového motoristického periodika, jímž je německý Auto, Motor und Sport. V sedmém vydání ročníku 1962 si můžeme přečíst následující slova: Letos v Ženevě se ukázalo cosi nového – žádná senzace, ale alespoň pár překvapení. Ty patří kupé a kabrioletům Mercedes-Benz 300 SE, které kombinují motor a podvozek ze sedanu totožného označení s otevřenými a uzavřenými dvoudveřovými karoseriemi 230 SE. Se 160 koňmi ze vstřikovacího třílitrového motoru, automatickou převodovkou, posilovačem řízení, vzduchovým odpružením, kotoučovými brzdami na všech čtyřech kolech, uzávěrkou diferenciálu a exkluzivní výbavou představují jednoznačně to nejlepší z moderních automobilů.

Aleš Sleeper Dragoun