Bentley Blue Train Special a Mercedes Blue Wonder: S rychlíkem o závod

Modrý expres „Le train bleu“ z Calais na Riviéru inspiroval Agathu Christie i závodníka Woolfa Barnata: Vsaďte se, že svým Bentleyem Speed Six vlak porazím!

Výkonné automobily Waltera Owena Bentleye patřily na přelomu 20. a 30. let minulého století ke sportovní a závodní špičce. Pro jejich mohutnost a bytelnost je tvůrce konkurenčních lehkonohých supersportů Ettore Bugatti posměšně nazýval „nejrychlejšími náklaďáky na světě“. K nejúspěšnějším z nich patřil Speed Six (182 ks), představený v roce 1928 jako sportovnější verze Bentleye 6 ½ Litre (363 ks), vítěze dvou čtyřiadvacetihodinovek v Le Mans (1929 a 1930). Za volantem se střídali „Bentley Boys“ Woolf Barnato, Tim Birkin a Glen Kidston.

V roce 1930 si Barnato – jediný bentleyista se třemi skalpy z Le Mans – nechal od Gurneye Nuttinga navrhnout speciální kupé. Dozadu se vešlo jediné, napříč umístěné sedadlo. Robustní žebřinový rám podvozku nesl tuhé nápravy o rozvoru 3569 mm. S hmotností 2200 kg si snadno poradil řadový atmosférický šestiválec SOHC (čtyřventilový rozvod) o objemu 6597 cm3 a výkonu 134 kW (pro Le Mans až 147 kW) při 3500 ot./min. Zrychlení z 0 na 100 km/h trvalo něco přes čtrnáct sekund, nejvyšší rychlost činila 135 km/h. Hlavní omezení představovala příliš velká čelní plocha a aerodynamický odpor členitého podvozku i karoserie.

A teď už k vlastnímu příběhu. Modrý expres býval hojně využíván britskými turisty cestujícími z pověstných mlh Albionu na slunnou francouzskou Riviéru. Z poirotovské detektivky „Záhada Modrého expresu“ víme, že rychlík vyrážel v jednu hodinu po poledni z přístavu v Calais a zamířil do Paříže, kde přibral další vagony. Město objížděl, zastavoval na Gare du Nord i Gare de Lyon. Metropoli opouštěl časně večer a před ranním příjezdem do Marseille zastavoval v Dijonu, Chalons a Lyonu. Před cílem v Mentonu u italských hranic vysazoval turisty v šesti letoviscích Cote d´Azur (Azurového pobřeží) včetně Monaka.

Při večeři v cannském Hotelu Carlton (podle jiné verze na palubě jachty) závodník Barnato pobouřený vychvalováním rychlíku navrhl sázku sto (podle jiných dvě stě) liber: „Budu rychlejší! “ Druhý den 13. března 1930 vyrazil v 17.45 hodin bok po boku s vlakem. Od Lyonu museli motoristé bojovat s průtrží mračen, ve 4.20 ráno v Auxerre ztratili čas hledáním čerpací stanice. Ve střední Francii je pro změnu pronásledovala mlha, kousek za Paříží explodovala pneumatika. Následovala nepřetržitá noční jízda po hrbolatých silnicích až k pobřeží (10.30). Přeplavili se do Anglie a uháněli k Londýnu. Do „Konzervativního klubu“ na St. James´s Street Barnato se spolujezdcem triumfálně vstupovali o čtyři minuty dříve, než rychlík dorazil do Calais. Prostě suverénní vítězství! Dnes už ovšem víme, že s vlakem tehdy soutěžil Bentley s karoserií Mulliner a popsané kupé si Barnato od Nuttinga převzal až několik týdnů po soutěži s rychlíkem. Úctyhodnost sportovního výkonu to nijak nesnižuje.

Bentley pro každého

Pokud si na zopakování Barnatův výkonu v dnešním provozu netroufáte, můžete své nároky realizovat aspoň v měřítku 1:18 až 1:43. Oba krasavce zapůjčila redakci společnost Fox toys. Větší lahůdce od výrobce Minichamps lze těžko něco vytknout, je propracovaná do nejmenších detailů. Líbí se nám hlavně provedení interiéru, ale dech se zatají také po otevření dvoukřídlé kapoty – šestiválec je zkrátka nádherný. Cena 5450 Kč sice nepůsobí právě lidově, ale považujeme ji za přiměřenou kvalitě. Za pětinu (přesněji 1250 Kč) získáte Modrý expres v měřítku 1:43 od téže firmy. I když je výsledek stále velmi zdařilý, pozorné oko zaregistruje nejedno zjednodušení: provedení chladiče, chybějící ochranné štítky nad okny či jednobarevné zadní svítilny.

Zdeněk Vacek