Oldsmobile 88 – padesát raketových let (1. část)

Velké vozy Oldsmobile 88 se vyráběly půl století v letech 1949 až 1999. Poháněly je převážně výkonné motory Rocket V8.

Americkou automobilku Oldsmobile založil už v roce 1897 v michiganském Lansingu Ransom Eli Olds (1864–1950). Součástí koncernu General Motors se stala jen několik měsíců po jeho založení v září 1908. Za 107 let své existence (zrušena byla v roce 2004) vyrobila přes 35 milionů automobilů. Mnoho z nich neslo logo ve tvaru dvou ležatých osmiček, později změněné na slovní označení Eighty Eight. Pojďme si připomenout jejich bohatou historii, čítající jedenáct generací.

První generace (1949–1953)

Modelové označení Oldsmobile 88 vzniklo v roce 1949 k pojmenování vozu, poháněného zbrusu novým výkonným motorem Rocket V8 z modelu 98 a postaveného na podvozku, který používal šestiválcový Oldsmobile 76. Tato kombinace lehkého podvozku a výkonného pětilitrového vidlicového osmiválce se stala předchůdcem pozdějších muscle cars. Motor Rocket 88 učinil z usedlého, konzervativního Oldsmobilu vůz, vítězící v závodech NASCAR (National Association for Stock Car Auto Racing). Hned v prvním roce vyhrál šest z devíti závodů v kategorii nových modelů a svoje úspěchy zopakoval i v následujících letech. Stal se prvním skutečným králem NASCARu. O popularitu Oldsmobilu 88 tak bylo postaráno, zvlášť, když se stal oficiálním zaváděcím vozem závodu Indianapolis 500.

Oldsmobile 88 ročníku 1949 (foto) se podobal ostatním tehdejším modelům GM. Čelní sklo už bylo zaoblené, stále ale bylo rozdělené středovým sloupkem. Přední blatníky se zabudovanými světlomety mizely v bocích, zadní s kryty kol ještě vystupovaly z boků. Příď zdobila masivní oválná maska chladiče a kruhový znak s americkým kontinentem na globu.

Poprvé se Oldsmobile 88 objevil v roce 1949 v dvoudveřovém i čtyřdveřovém provedení.

Motor Rocket V8 s rozvodem OHV byl dílem hlavního inženýra Charlese Ketteringa, proto se mu říkalo “Kettering Power.” Oficiálně se ale motor jmenoval Oldsmobile Rocket a modely 88 dostaly brzy přezdívku Rocket 88. Pětilitrový motor (303 kubických palců) měl maximální výkon 135 k (101 kW). Standardem byla dvoustupňová automatická převodovka Hydra-Matic.

V roce 1950 dostaly Oldsmobily 88 jednodílné přední okno a novinkou bylo kupé Holiday se střechou hardtop. Automat doplnila třírychlostní manuální převodovka s řadicí pákou pod volantem. Na kapotě se objevila stylizovaná raketa, která pak zdobila 88 v různých formách po celá padesátá léta. Po vyřazení modelu 76 z nabídky Oldsmobilu v roce 1951 se 88 stala základním modelem této značky.

Premiéru slavil typ Super 88 (foto), postavený na větším podvozku GM B-body s rozvorem 3074 mm (121 palců) a luxusnějším interiérem. Karoserie dostala novou masku chladiče, změnila se koncová světla (první náznak ploutviček) a zadní blatníky byly více integrované do boků a zvýrazněné chromovanými ozdobami. Motor V8 modelu Super 88 dával s čtyřnásobným (4-barrel) karburátorem 160 k (později díky vyšší kompresi 165 k). Základní model 88 pak také převzal větší podvozek a výkon motoru stoupl na 145 koní.

Oldsmobile Super 88 používal podvozek s rozvorem 3074 mm (121 palců). Měl novou masku chladiče a koncová světla. Zadní blatníky byly více integrované do boků a zvýrazněné chromovanými ozdobami.

V roce 1953 byl základní model 88 přejmenován na De Luxe 88. Když požár zničil továrnu na výrobu převodovek Hydra-Matic v Livonii (Michigan), musel Oldsmobile používat dvoustupňové automatické převodovky Dynaflow od Buicku. Na přání se dodávala klimatizace Frigidaire, posilovač řízení a brzd.

Druhá generace (1954–1956)

Oldsmobily se v roce 1954 od základu změnily. Delší a nižší karoserie (foto) s rozvorem prodlouženým na 3099 mm (122 palců) měla panoramatické čelní okno sahající hluboko do boků a zadní okno kupé bylo jen o málo menší. Nová maska chladiče byla obohacena o dvojici pomocných světel, zabudovaných do “raketových” pouzder. Modernizací prošel rovněž interiér. Přístrojový panel před dvouramenným volantem velkého průměru měl ve středu kruhový rychloměr a po stranách čtyři ručkové ukazatele. Objem motoru Rocket V8 byl zvýšen na 324 kubických palců, takže výkony vzrostly na 170 koní (88) resp. 185 koní (Super 88).

Druhá generace Oldsmobilu 88 měla premiéru v roce 1954. Panoramatické čelní okno sahalo hluboko do boků.

Modely 1955 prošly drobnými úpravami, např. nápis OLDSMOBILE se přestěhoval z kapoty do masky chladiče, změnila se zadní světla a boční lišty lákaly k dvoubarevnému lakování. Motory opět o něco přidaly na výkonu (185 k pro 88 a 202 k pro Super 88). K dvoudveřovým verzím kupé, kabriolet a hardtop přibyl čtyřdveřový hardtop bez středových sloupků, nazvaný Holiday Sedan.

Další zkrášlovací procedurou prošly modely 1956. Zjednodušená mřížka chladiče byla rozdělena středovou příčkou, změnily se rámečky světlometů, koncová světla a boční lišty. Hodně se polepšily výkony motoru 324 Rocket V8 (230/240 k pro 88/Super 88). K jízdnímu komfortu přispěla nová čtyřstupňová automatická převodovka Jetaway Hydra-Matic. Uvnitř byla nová přístrojová deska s oválným rychloměrem a hodinami a nohou ovládaná parkovací brzda.

Třetí generace (1957–1958)

Vzhled i výkony Oldsmobilů řady 88 se v padesátých letech měnily každým rokem a zrychlovala se i (někdy sporná) generační obměna. Pro modelový rok 1957 dostaly Oldsy 88 nové karoserie (foto), které měly při stejném rozvoru 3099 mm vnější rozměry 5295 x 1940 x 1478 mm, byly tedy pořádně dlouhé, široké a těžké (2080 kg). Základní model dostal v tomto roce jméno Golden Rocket 88, inspirované dvoumístnou studií, představenou na výstavě Motorama 1956 a o rok později i v Evropě. Oslavil tak 50. výročí založení automobilky. Všechny karosářské varianty, tedy dvoudveřové (kupé a hardtop) a čtyřdveřové (sedan, hardtop a poprvé i kombi) modely se od předchůdců lišily v řadě detailů. Mohutná oválná přední maska byla zcela integrovaná s nárazníkem, motiv rakety se přestěhoval z kapoty na přední blatníky a oválná koncová světla s masivními chromovanými rámečky trčely ze zadních blatníků. Móda zadních ploutví se sice oldsmobilům víceméně vyhnula, o to víc však měly chromovaných ozdob. Kupé hardtop se vrátilo k třídílnému zadnímu oknu.

Třetí generace Oldsmobilu 88 dostala v roce 1957 novou karoserii s ostřejšími rysy.

Všechny modely měly pod kapotou Rocket V8 s objemem zvýšeným na 371 kubických palců (6,1 litru), výkonem 281 SAE koní (204 kW) a jedním čtyřnásobným karburátorem. Výkonnější verze J2 se nabízela se třemi dvojitými karburátory. Podvozek měl vpředu nezávislé zavěšení kol s pérováním vinutými pružinami a vzadu tuhou nápravu odpruženou půleliptickými listovými péry.

Vrcholem chromové mánie byl Oldsmobile 88 ročníku 1958 (foto). Množstvím pochromovaných lišt a ozdob si vysloužil přezdívku “ChromeMobile.” V tomto směru obzvláště vynikaly dražší modely Super 88. Základem se stal Dynamic 88 s ekonomičtějším motorem Rocket V8 s výkonem “pouhých” 265 k (195 kW). Dražší Super 88 měl 300 k (221 kW) a jeho verze J2 ještě o 10 koní víc. Novinkou v nabídce bylo vyjímatelné rádio, použitelné s bateriemi i mimo vůz.

Příď se čtyřmi světlomety a barokní maskou chladiče byla vskutku impozantní.

Ekonomická recese na konci padesátých let dolehla i na americké výrobce automobilů. Přesto se Oldsmobile držel dobře a v prodejních výsledcích dokonce překonal Buick, svého koncernového rivala. A jak to bylo dál? To se dozvíte v druhé části tohoto článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas