Škoda Popular: Popularem na Sněžku

Majitel moderních garáží v Praze na Smíchově a světoběžník Břetislav Jan Procházka (1897-1971) se na cestu kolem světa připravoval stupňováním tréninkových dávek.

Rekordní jízdu kolem glóbu Škodou Rapid ve světovém rekordu 97 dní (1936) jsme připomněli v SM 51/09. Dnes se zaměříme na pokoření nejvyšší hory Česka – Sněžky (1602 m n. m.). Procházka si na ni troufl po návratu z výpravy do USA Škodou 420 Standard. Se zaplombovaným motorem najel tímto skromným základem mladoboleslavské nabídky 100 000 km bez větší poruchy, aby demonstroval bytelnost a pokrokovost nové konstrukce s páteřovým rámem podvozku a kyvadlovými polonápravami vzadu.

Pro stoupání zvolil lehčí roadster Popular s necelými 700 kg. Výlet na Sněžku komplikovala hranice mezi ČSR a německým Východním Pruskem (po válce začleněným do Polska). Procházka se dvěma kamarády vyjel 23. srpna 1935 z Pece, odkud „po bídných cestách“ zamířili přes Bauteplan, Richtrovku (1206 m), Výrovku (1365 m), Kamenitou pláň (1309 m) a Luční boudu na Obří boudu (1395 m). Na dohled od Sněžky se však museli další jízdy po Jubilejní cestě vzdát. Němečtí četníci vyhrožovali zabavením automobilu a zatčením osob okamžitě po překročení státní hranice. Místní horalé neměli jinou radu než vrátit se do Pece a vydat se vzhůru výhradně po našem území – od chaty Leischnerky (žádné auto se tam zatím nedostalo) po strmé pěší stezce. Cesta byla tak úzká, že Procházka vykloněný přes vykrojená dvířka musel neustále hlídat, aby nespadl do škarpy. Před stezkou přes Růžovou horu (1388 m) k úpatí Sněžky nejde projet, hlásil vyslaný zvěd. Vadí strmé stoupání, ostré zatáčky a kombinace kamení s kořeny kleče. Ale uražená národní i osobní hrdost vedla k rozhodnutí pokračovat. Dva pomocníci šli napřed a v zatáčce popohodili záď popularu do ostré vracečky, protože nadjíždění nebylo možné a auto nesmělo ztratit „švunk“. Nízká hmotnost jako výhoda převážila nad výkonem pouhých 16 kW. Hodila se absence diferenciálu, umožňující jízdu po třech kolech. Autíčko totiž několikrát uvízlo za podvozek na kamení a zadní kola se volně protáčela ve vzduchu. Za pomoci prken a kamení se podařilo alespoň pro jedno z nich zajistit trakci dostačující spolu s popostrčením lidskou silou pro překonání kritického místa.

Dobré dílo se podařilo, roadster s vyjícím motorem se vyhoupl na „plateau“ u bud na vrcholu Sněžky. Procházka vzpomínal: „Byli jsme uvítáni skvěle. Nejvíce mě potěšil upřímný údiv německého důstojníka, který se slovy ´Donnerwetter, das ist ja aber eine Leistung für so einen kleinen Wagen´(Hrome, to je ale výkon na tak malý automobil) mně první ze všech diváků podával ruku. Voda v chladiči nevřela, ač celá cesta probíhala na první rychlostní stupeň a při trvalém vytáčení motoru.“

Rok po překonání Sněžky vyjel Procházka s kamarádem Kubiasem ve Škodě Rapid na cestu kolem světa a při překonávání náročného terénu se mu zkušenosti ze Sněžky velmi hodily.

Doplňující četba
Hlavní aktér příběhu patří k neprávem opomíjeným, ač nejbarvitějším postavám historie našeho motorismu. Kromě cesty kolem světa vynikl také v oblasti moderní garážové techniky, působil jako delegát při rallye Monte Carlo, byl korespondentem významných amerických odborných časopisů. Po válce se věnoval také letecké dopravě. Zastupoval firmu Signaltron, s pražským Elektročasem dojednal prodej licence na Pragotron, informační tabule známé z našich nádraží a dříve i letišť. To vše najdete v procházkovské monografii.

Zdeněk Vacek