Messerschmitt KR175 (1953-1955) - Spadl z oblaků

Po prohrané válce Messerschmitt nesměl vyrábět letadla a musel se držet hodně nízko u země. V tříkolové „stíhačce“ pro invalidy si i na silnici vykouzlíte iluzi Bitvy o Británii.

Již při prvním setkání s Messerschmittem Kabinenroller (kokpitem na kolech) jsme se neubránili úsměvu a udrželi si jej po celou dobu testování svérázného pamětníka německého hospodářského zázraku. Za války se messerschmitty staly symbolem zmaru a zkázy, rozsévaly smrt. O deset let později jejich tříkolový příbuzný posloužil válečným invalidům a dnes patří k vyhledávaným sběratelským kuriozitám. Svojí evidentní křehkostí a zranitelností toto stvoření na titěrných bantamových kolečkách plní roli klauna silnic. Když jsme na výpadovce z Prahy v protisměru míjeli stojící kolonu otrávených motoristů se zlobícími dětmi v zádech, úpění vytáčeného jednoválce a nezvyklé tvary karoserie většinu přihlížejících rozesmály. Na památku se ještě nalokali namodralého dýmu v chuchvalcích vyplivovaného z útrob „stopětasedmy“.

Genezi těchto lidových vozítek mapujeme v samostatném textu, díky laskavosti pražského sběratele jsme mohli vybírat hned z několika modelů a rozhodli jsme se pro prapůvodní typ KR175 v provedení kabriolet. Původně uvažovaná uzavřená kabina z plexiskla nepřicházela v úvahu, ani jeden z nás není právě trpaslík a sklonit hlavu o dobrého čtvrt metru se zdá v extrémně úzkém a krátkém interiéru nad lidské síly.

Kabina s aretací koženým řemenem se kupodivu odklápí doprava, takže musíte nastoupit z jízdní dráhy. Přední sedadlo spočívá na třech mohutných vinutých pružinách a řidičovu pozadí vychází vstříc svojí horní polohou. Po dosednutí dolehne takřka k podlaze a posune se mírně vpřed. Jinak by se totiž druhý cestující (nanejvýš dětské postavy) dozadu nevešel. Zlatý velorex se svým „jako za kulomet, matko: přičapit a mírně zaklonit“… Cestující ve druhé řadě si připadá jako na bidýlku. Aby umožnil řidiči řazení, musí odklonit kolena, jinak si o ně „pilot“ otluče loket. Řadicí páka totiž trčí z pravé bočnice. A protože se řadí sekvenčně od jedničky po čtyřku, dráha je poměrně dlouhá. Chybí synchronizace, rychlé vyřazení (neutrál) třeba ze „vzdálené“ čtyřky umožní ovladač pod hlavicí páky.

Messerschmittu jednoznačně dominují klenutá řídítka s motocyklovými funkcemi: vlevo páčka spojky, vpravo jednoho z brzdových systémů, otáčením pravé ruky v zápěstí dávkujete plyn. Jednonohý invalida tedy na podlaze obsluhoval pouze pedál provozní brzdy. Ostatně zdravé nohy mají tak málo místa k pohybu, že k jejich hlavním starostem patří uhýbání vychylovaným řídítkům. Z omezeného prostoru vyplynulo extrémně přímé řízení, sebemenší zatlačení na páku vyvolá překvapivě velké vychýlení předních osmipalcových kol. Zkuste s těmito handicapy kličkovat mezi výtluky a kanály pražských ulic! Pokud se jim vyhnete předkem, liché zadní kolo se spolehlivě „trefí“. Ale mýlil by se, kdo messerschmitt podezírá z prkenného odpružení! Vzhledem k okolnostem a nízké hmotnosti jede relativně komfortně a ve srovnání s vyššími tříkolkami typu velorexu prokázal i směrovou stabilitu.

Díky příplatkové výbavě – elektrickému startéru místo lanka a páky – jsme se cítili skoro jako v dospělém automobilu. Ovšem rachot dvoudobého jednoválce Fichtel & Sachs 175 cm3/6,7 kW těsně za spolujezdcovými zády nás pasoval na společníka poválečných péráků a čezet. I když jsme podstatně překročili užitečnou hmotnost 130 kg, messerschmitt vyrazil směrem k ruzyňskému letišti čiperně. Na rovince a s větrem v našich zádech vystupujících vysoko nad obrys karoserie skutečně dosáhl svého maxima 80 km/h. Podvědomě jsme kontrolovali kolečka, zda se už neodlepujeme od země. Při fotografické seanci u odletové haly a pod křídly „mesounova“ vrstevníka, vysloužilého dopravního iljušinu, se kolem nás shromáždil dav aviatiků z povolání – od letušek až po mechaniky. Ti na fotografovo přání ochotně vzali kabinenroller „do teplých“ a poponesli jej na žádané místo. Nad logem slavné letecké továrny kroutili hlavou, zasmáli se strohosti přístrojové desky a na rozloučenou uznale poklepávali na kabinu z plexiskla: Klidný let, messerschmitte! Aniž jsme se řídící věže tázali na optimální letovou hladinu, dosedli proklatě nízko k asfaltu a za efektních zvukových i kouřových efektů kompenzujících poněkud podvázanou dynamiku vyrazili do prosluněného pátečního odpoledne.

Messerschmitt KR175 – Technické údaje

Motor zážehový vzduchem chlazený dvoudobý jednoválec * Zdvihový objem 173 cm3 * Výkon 6,7 kW při 5250/min * Startování lanem, později pedálem a nakonec dynastartem * Převodovka přímo řazená čtyřstupňová, pohon řetězem  * Zavěšení nezávislé * Pneumatiky 4.00 x 8“ * Rozvor 2030 mm * Rozchod kol 920/0 mm * Vnější rozměry 2820 x 1220 x 1200 mm * Pohotovostní/užitečná hmotnost 210/150 kg * Největší rychlost 80 km/h * Spotřeba paliva 3,7 l na 100 km * Kariéra   1953-1955 * Vyrobeno 15 000 ks (jiný pramen udává 19 668).

Základní cena (1954)    2100 marek

Kořeny v nebi

Lidové vozítko messerschmitt vzniklo z popudu dvou osobností, v obou případech se jednalo o letecké konstruktéry. Neslo jméno slavného Willyho (Wilhelma) Messerschmitta, k jehož vrcholným dílům patří především stíhačka Me 109 s pístovým motorem a průkopnice proudového pohonu, dvoumotorová „Vlaštovka“ Me 262. V její produkci se u nás po skončení války úspěšně pokračovalo.

Zavádění výroby malých silničních dopravních prostředků měl na starost Messerschmittův podřízený Fritz Fend (1920-2000). Po demilitarizaci Německa se tento bývalý technický zaměstnanec Luftwaffe realizoval ve své dílně v Rosenheimu. Po třech letech vývoje (1948) představil tříkolové vozidlo pro invalidy, přičemž přední kolo bylo poháněno výkyvy ručních pák po vzoru železničních drezín. Pro snížení těžiště nahradil bicyklová kola skútrovými a zkoušel dvoudobý jednoválec Victoria 38 cm3. Následoval Fend Flitzer s lichým kolem vzadu, do roku 1951 se podařilo prodat asi 250 kusů. Mezi přední kola se vešla symbolická plošina pro náklad. S prototypem dvoumístného Fendu 150 se konstruktér obrátil na Messerschmittovy továrny, hledající náhradní výrobní program. V dubnu 1953 se rozeběhla výroba KR175, ale četné „mouchy“ si jen do června vynutily více než 70 konstrukčních úprav.

Fend myšlenku malých vozidel neopustil, v 90. letech rozpracoval čtyřkolku s extrémně úzkou zadní nápravou a motocyklovým dvouválcem BMW 650 cm3. Vývoj blížící se k cíli ukončila smrt osmdesátiletého průkopníka „německých velorexů“.

Zdeněk Vacek