Luxusní Simky Présidence & Présidentialle: Nejen pro hlavu státu

Automobily francouzské značky Simca nejsou neznámé ani našim motoristům, menší série dovezené do ČSR a ČSSR zpestřily vozový park.

Automobily francouzské značky Simca nejsou neznámé ani našim motoristům, menší série dovezené do ČSR a ČSSR zpestřily vozový park a spokojenost jejich majitelů kalily hlavně potíže se servisem: chyběly české manuály a ještě citelněji potřebné přípravky, vázly dodávky dílů. Naopak veškerou možnou péči dopřála Simca francouzskému prezidentovi Charlesi de Gaulleovi. Invazi do Elysejského paláce inicioval velmi agilní šéf automobilky Henri-Théodore Pigozzi již v roce 1957. Odlesk charismatu generála v čele republiky měl povznést prodej luxusnějších verzí simek – povedlo se. Pro rozlišení: de Gaulleův vůz nesl označení Présidentielle, sériová verze Présidence.

Za základ v obou případech posloužila Simca Chambord (1958–1961), sedan tehdejší vyšší střední třídy o rozvoru 2690 mm a vnějších rozměrech 4750 x 1770 x 1480 mm při hmotnosti 1260 kg. Jednalo se o vrchol (jen 1590 kusů, sedm týdně) řady rozšířenějších Simek Vedette – celkem přes 170 000 kusů. Pod kapotou se však místo čtyřválců usídlil motor Aquillon 84, osmiválec amerického střihu. Z objemu 2,3 litru dával 62 kW při 4800 ot./min, s třístupňovým manuálem dosahoval maxima 140 km/h. Později jej spojili s příplatkovým automatem Rush-Matic, nabízejícím i možnost manuálního řazení: samočinný režim Rush, ruční Road. V průběhu roku 1959 Simca obohatila segment luxusních automobilů o dvacet centimetrů delším modelem Présidence. Verze s dělicí přepážkou mezi řidičem a panstvem se jmenovala Grand Tourisme.

Po ukončení výroby ve Francii (1961) kariéra modelu pokračovala v Brazílii, motor Super Tufau převrtali na 2,5 litru a se dvěma karburátory dával 82 kilowattů. Jihoamerickou specialitou se stal minibar s karafou a třemi broušenými skleničkami. Sporadicky jsou tyto simky k vidění dodnes, platí za zosobnění jemného francouzského vkusu a elegance.

Proslulá karosárna Chapron vytvořila na technickém základě sedanu Présidence dvojici dvoudveřových kabrioletů určených jednomu z místních vládců ve zbytcích rychle se rozpadající francouzské koloniální říše. Čtyři kabriolety Présidence sloužily také v Elysejském paláci.

Pro prezentaci prezidenta na veřejnosti se hledalo ještě výlučnější a reprezentativnější vozidlo, v soukromí přitom paní de Gaulleová používala présidence s rozměrným střešním oknem. Opět byl osloven Chapron a výsledkem se stal čtyřdveřový kabriolet Simca Présidentielle (1959). Výkon motoru se od modelů Présidence, Beaulieu, Chambord nebo Marly nelišil. Vzhledem k prodloužení rozvoru o 180 mm, masivní konstrukci a bohatší výbavě však 84 koní nedokázalo zajistit dostatečnou akceleraci. S podobným problémem se ostatně potýkal také další de Gaulleův speciál – ve všech směrech přerostlý Citroën DS. Úpravy se týkaly hlavně komfortních prvků: tedy pérování, odhlučnění, čalounění a maximální elektrifikace příslušenství. Přední kapota a maska připomínaly šípovitými motivy a hrotitými nástavci na nárazníku americké cadillaky.

Kabriolet zdědil další vládce Elysejského paláce Georges Pompidou a z řady státníků jím po Paříži vozil i britskou královnu Alžbětu II.

V současné době můžete de Gaulleovu a Pompidouovu Simku Présidentielle obdivovat na montjalinském zámku (Château de Montjalin), kde stojí vedle dalších speciálů dříve používaných francouzskými prezidenty.

Francouzská amerika
Zřejmě jako první na evropském kontinentu nabízel model Présidence radiotelefon. Inspiraci americkými křižníky silnic (hlavně Lincolny Mk I a II) nezapřel ani takzvaný Continental kit. O co se jedná? Přílepek na zadním nárazníku, který na první pohled vypadá jako plechový kryt rezervního kola, ale ve skutečnosti je určen pro okrasu nebo drobnější bagáž. Lak špičkových simek se leštil ručně, velkou pozornost si vysloužilo dílenské zpracování čalounění. Kromě patriotských podnikatelů odmítajících americké či německé luxusní sedany je používali také ministři francouzské vlády či velvyslanci. Vozy se dodávaly výhradně v černé barvě, ojedinělé bílé zamířily k honoraci z jižní Afriky. Dvoubarevné uspořádání s bílou střechou, případně kompletně stříbřité vozy Présidence používali představitelé vysokého kléru.

Zdeněk Vacek