80 let Opelu Blitz: Blesk stíhá blesk

K milníkům historie užitkových vozidel nesporně patří Opel Blitz, který se ve výrobě udržel v období 1930-1975.

Slavný blesk začínal právě před osmdesáti lety s šestiválcovými zážehovými motory z velkých osobních opelů.

Hitlerovská Třetí říše se od roku 1934 pustila do čtyřletého vyzbrojovacího plánu, který počítal se silnou motorizovanou armádou. Kvůli zvýšení efektivity provozu byla preferována vozidla s vyšší užitečnou hmotností, v případě blitzu třítuny. Protože však továrna s bleskem v logu nedokázala uspokojit extrémní poptávku wehrmachtu, přišel v de facto centrálně řízené nacistické ekonomice příkaz shora. Od roku 1937 tak třítunové blitze začal vyrábět také Mercedes.

Aby si Opel udržel vydobyté pozice, za pomoci státu mohutně investoval do svých výrobních kapacit. Již v polovině třicátých let uvedl do provozu obří komplex v Brandenburgu, ale vystupňování výroby bylo dosaženo až za války. Od roku 1942 stál v čele organizačně velmi zdatný Heinrich Nordhoff, po válce 20 let velmi úspěšný nejvyšší boss Volkswagenu zodpovědný za světový rozlet brouka. I díky masám totálně nasazených dělníků a válečných zajatců se podařilo vystupňovat výrobu až ke čtyřem tisícům blitzů měsíčně.

Jako největší evropská továrna na nákladní vozidla se Opel v Brandenburgu stal důležitým cílem britským bombardérů a byl srovnán se zemí. Továrnu se sice do konce války podařilo zrekonstruovat, ale po kapitulaci Německa ji na základě dohod mezi Spojenci rozmontovali Sověti a strojní zařízení si odvezli.

Blitzy ovšem pokračovaly dál a napomohly německému hospodářskému zázraku. Mercedes s jejich výrobou skončil roku 1949, opel ze zbylých dílů smontoval ještě 467 třítun. V tomto segmentu se začaly prosazoval naftové náklaďáky. Vzrostla poptávka po rozvážkových Blitzech 1,5 t s šestiválcem z osobního Opelu Kapitän (2,5 l/41 kW). Facelift z léta 1952 přinesl spojení blatníků s maskou chladiče a hlavně komfortnější kabinu. Nosnost stoupla na 1750 kg, roku 1960 až 1900 kg. Zastarávající konstrukce ale ztrácela podíl na trhu, výjimku představoval neochabující zájem o hasičské speciály Blitz LF 8. Zaujaly také bohatě prosklené autokary s nástavbou od Kässbohrera (Setra) s velmi kultivovaným šestiválcem a maximem 95 km/h.

Až do roku 1968 se Opel odmítal podřídit boomu naftových motorů, příliš pozdě se snažil zachránit situaci čtyřválcem 2,1 l od Peugeotu. Výroba skomírala a v roce 1975 se Opel Blitz poroučel do historie.

Reinkarnace
O dvanáct let prodloužil kariéru blitzu britský derivát značky Bedford. S původním německým vzorem neměl prakticky nic společného, byl kompaktnější a útočil spíše na menší dodávky typu Fordu Transit. Koncern General Motors, kterému patřil Opel stejně jako Bedford, se však rozhodl tradičního označení marketingově využít, aby prolomil nedůvěru německých zákazníků k britským výrobkům. Jinde po světě se používalo označení Bedford CF. Vozidla s celkovou hmotností až 3500 kg (užitečnou do 1300 kg) používala zážehové čtyřválce Vauxhall, v polovině 70. let přibyl vznětový motor se 44 kilowatty, dodávaný Opelem. Stal se oblíbeným služebním automobilem Britského Telekomu. V kempech občas narazíte na letité obytné bedfordy: sice pomalé a hlučné, ale trvanlivé. V běžném provozu slouží spíše jen v rozvojových zemích.

Zdeněk Vacek